Jack Wilshere měl být novou legendou Arsenalu, zdravotní stav byl proti. Vrátí se ještě do akce?

Je spousta fotbalistů, kterým byla předpovídána snová budoucnost plná trofejí, slávy a obdivnému respektu k jejich fotbalovému umu. Jen velmi málo z nich se ale byť přiblíží naplnění svého potenciálu a postupem času z různých důvodů upadnou v lepším případě do průměru. Jedním z takových hráčů je i bývala hvězda Arsenalu Jack Wilshere.

Vychováván s kanónem na hrudi

Od doby co na Emirates Stadium řádil Thiery Henry hledají fanoušci londýnského klubu personu, ke které by mohli vzhlížet, která by jim dlouhodobě dodala naději a zajistila boj o ta nejvyšší umístění. Tou měl být malý šikovný záložník s famózní vizí hry, Jack Wilshere. 

Od devíti let, kdy přestoupil z akademie Lutonu do té pod záštitou Arsenalu, se učil fotbalu v Londýně a vyrůstal s kanónem na prsou. Jak už to tak u podobně vyhlášených talentů bývá, Wilshere byl oproti svým vrstevníkům napřed a to o slušný kus. Proto hrával se staršími a velmi často nosil na levé paži kapitánskou pásku ač nejmladší v daném týmu.

Za rezervu Gunners hrával od šestnácti a velmi se zalíbil tehdejšímu trenérovi A-týmu Arsenu Wengerovi. 

Wengerův oblíbenec

Právě francouzský lodivod byl dobře známý svou intuicí na potenciál mladých hráčů a mladičký Jack byl svým fotbalovým umem nepřehlédnutelný. A tak dostal šanci. Do prvního týmu se zapojil v létě 2008 a s devatenáctkou na zádech si svůj ligový debut odbyl v 16 letech a 256 dnech, čímž se stal nejmladším klubovým debutantem v historii. 

Do našlapané Wengerovi sestavy nebyla žádném případě lehká cesta. V té době na Emirates Stadium čutali do meruny hráči jako Cesc Fabregas, William Gallas, Samir Nasri, Robin van Persie nebo Tomáš Rosický. Pro sedmnáctiletého fotbalistu nepříliš nadějná vyhlídka, na stranu druhou prakticky nevyčerpatelná studnice zkušeností na každém jednom tréninku.

Nabrání herní praxe v Boltonu

I tak se rodák ze Stevenage k nějaké minutáži přeci jen dostal. Minutu k minutě střádal zkušenosti mezi anglickou ligovou smetánkou. Brzy však pochopil, že trénovat s těmi nejlepšími nestačí, že mladý nadějný hráč potřebuje především pravidelně hrát a rozvíjet se tak v zápasových dovednostech.

Proto po domluvě s vedením klubu odešel v lednu 2010 na půlroční hostování do tehdy stále ještě Premier League hrajícího Boltonu Wanderers. 

U Trotters zaujal a to tak, že se direktiva klubu z University of Bolton Stadium pokusila prodloužit hostování mladého středopolaře o další sezónu. Marně. Vedení Gunners cítilo, že Wilshere dozrál a má na to porvat se o základní sestavu v týmu, pro nějž byl vychováván od útlého věku. 

Zpátky domů

Po začátku sezóny na lavičce náhradníku se mladík propracoval do základní sestavy, kde v srdci záložní řady hrával vedle Alexandra Songa. Po velmi solidních a především konzistentních výkonech se dostal i do národního týmu vedeného Fabiem Capellem, kterého svou vyspělou hrou na pozici defenzívního štítu naprosto uchvátil.

Italský manažer se nechal slyšet, že Wilshere je budoucností celého Albionu. Na konci sezóny 2010/11 měl na kontě 49 odehraných utkání ve všech soutěžích a zdálo se, že je vše na nejlepší cestě jak pro Arsenal, tak pro samotného Jacka Wilshera.

Osudné lapálie se zraněními

Jenže v letní přípravě na následující sezónu si anglický záložník poranil kotník v zápase s New Yorkem Red Bulls. A ačkoliv byl dle opakovaných prohlášení Arsena Wengera jeho návrat na hřiště velmi blízko, trvalo 17 měsíců, než opět participoval v soutěžním utkání.

Kvůli onomu zranění přišel o celou sezónu i o EURO 2012. Na ligovou scénu se vrátil proti Queens Park Rangers s výkonem stejně kvalitním, jako byli příznivci Gunners zvyklí. Krátce na to se svým zaměstnavatelem podepsal nový dlouholetý kontrakt.

Na hřišti i v kabině byl stoprocentní lídr a při zraněních sem tam navlékal kapitánskou pásku. Jeho bojovnost, nasazení a celkovou kvalitu nejednou velebil při rozhovorech trenér Wenger. Wilsherova smůla na zranění pokračovala a ač byl rozdílovým hráčem, kdykoliv byl na hrací ploše, s postupem času jej právě na zeleném pažitu diváci vídali čím dál méně.

Tu jen běžné zranění, tu malá operace a především zdánlivě nikdy nekončící problémy s oběma kotníky šikovného fotbalisty.

Návštěva v Bournemouthu

Pochopitelně ani samotný londýnský klub nemohl mít s Wilsherem trpělivost navždy. A vydržovat si solidně placeného hráče, aby vám polehával více po nemocnicích, než běhal na hřišti, není sportovně a rozhodně ani ekonomicky výhodná strategie. Pětadvacetiletý fotbalista se tak před sezónou 2016/17 odebral na roční hostování do Bournemouthu. 

A znovu byl klíčovým a rozdílovým hráčem pro svůj tým, kdykoliv byl na hřišti, důkazem tomu budiž ocenění pro klubového hráče měsíce za listopad i prosinec. V dubnu přišlo další zranění, které jej vyřadilo až do konce sezóny.

V létě 2017 jej Arsene Wenger odmítl prodat a začlenil jej zpět do kádru Arsenalu. Křehký Wilshere v prvních měsících ani jednou neodehrál plnou porci minut. Až 17. prosince 2017 nastoupil na celých 90 minut, stalo se tak poprvé od září 2014.

Zbytek ročníku vydržel bez vážnějšího zranění, avšak na konci června oznámil, že po skončení smlouvy z Emirates Stadium nadobro odchází jako volný hráč.

Pád dolů

Jako posilu jej do svého kádru přivedl West Ham United, kde podepsal smlouvu na tři roky. Po dvou letech byl ale jeho kontrakt předčasně ukončen a kvůli věrně se vracejícím zraněním stihl za tu dobu odehrát jen 19 utkání.

V lednu 2021 se tak konal návrat do Bournemouthu, už působícím v Championship. Ani zde se však příliš neohřál a po půl roce jeho angažmá na Vitality Stadium skončilo.

Momentálně je aktuálně třicetiletý záložník bez angažmá a těžko si představit, že by se ještě ukázal v nejvyšší anglické ligové soutěži.

Zdroj: Transfermarkt, Livesport, One Football