Způsob, jakým Petr Čech otevírá jogurt, přiblíží jeho neobyčejnost, říká Prachař

František Prachař je ředitelem projektu Bez frází, ve kterém popisují sportovní osobnosti své příběhy. V rozhovoru pro náš web prozradil mimo jiné i to, jak je na tom s češtinou Joel Kayamba.

Kdy Vás napadlo udělat knihu Bez frází?

Tak prakticky od začátku našeho fungování. Od podzimu 2016 jsme na to mysleli hned po vydání prvních příběhů na web, ale ve finále vznikl první díl knihy až v říjnu roku 2018.

Už jsme cítili, že máme takový základ těch příběhů, který jsme chtěli dát do knižní podoby, aby to byla trvalá hodnota a ne jenom v podstatě internetový blok. Rozhodli jsme se udělat výběr příběhů, které nejvíce vystihují to, co děláme.

Je to poselství těch osobností, které se nám svěřili se svým příběhem. Je to věc, kdy jsme představovali ty osobnosti jako lidi a nejenom zdroje na výkon.

Čtenáři se s tím ztotožnili, hrozně se jim to zalíbilo, knížka se chytla a po pár měsících se z ní stal bestseller. Po pár měsících jsme věděli, že to chceme opakovat každý rok.

Příběhy jsou zde doplněny o jejich dovětky, co se stalo po jejich zveřejnění, aby to nebylo stejné jako na webu, ale byla tam i nějaká přidaná hodnota. Navíc je tam vždy titulní příběh nějaké známé osobnosti, který je k nalezení pouze v té knížce.

V prvním ročníku to byla tenistka Bára Strýcová, ve druhém hokejista Martin Erat, bývalý kapitán národního týmu na Olympijských hrách a v letošním díle to je fotbalová legenda Petr Čech – jeden ze sportovců, který tady v posledních 20 letech definoval, co je to profesionální sport.

Jak dlouho trvá napsat jeden příběh?

Je to velice různé, protože jsme maximálně spoluautoři těch příběhů a jsme spíš něco jako servis pro ty osobnosti, které chtějí svůj příběh sdělit.

Vytvořili jsme prostor pro osobnosti, které mají možnost dát svoje životní zkušenosti, postoje a názory ostatním tak, aby si z toho každý mohl něco vzít.

S někým jsme hotoví za pár dní a s někým to je práce na půl roku, protože každý se svěřuje s tím, co je pro něj důležité a dokud ten člověk neřekne, že takhle chce, aby jeho příběh vyšel, tak nevyjde.

Pokud ten příběh vznikne, je nafocený a člověk si rozmyslí, že s tím nechce jít ven, tak to nevyjde. Pár takových případů se stalo a my to naprosto respektujeme.

Jak probíhal příběh Petra Čecha?

Jeho příběh probíhal v tom základu stejně jako ostatní. Pracoval na tom zakladatel a autor celé myšlenky František Suchan.

Výjimečné to bylo v tom, že se za ním jelo do Londýna, jelikož Petr Čech nechtěl kvůli té pandemii cestovat do Čech kvůli karanténě.

Přijeli jsme tedy za ním do Londýna, kde byl nafocený ve svém prostředí, kde získal ty největší životní zkušenosti a které vystihuje tu profesionalitu, jež ho provází celou kariéru.

On se v tom prostředí mohl otevřít a být autentický. Myslím si, že to, jak ten příběh vznikal, nejlépe pochopíte, když si ho přečtete.

Už jenom jeho začátek, kde Petr Čech popisuje to, jak otevírá jogurt a jakým způsobem uvažuje o takové banální věci na první pohled hodně přiblíží tu jeho neobyčejnost.

Jeho sportovní úspěchy jsou absolutně výjimečné. On není česká sportovní hvězda, ale globální.

Jak je na tom s češtinou Joel Kayamba?

V jeho příběhu se střídají dvě linie – jedna spisovná a druhá taková „Mirečkovská“. Pokud si i mladší ročníky vybaví filmovou sérii o básnících, tak opravdu Joel Kayamba má přesně takový způsob vyjadřování.

Čiší z toho určitá otevřenost, radost ze života a taky velká upřímnost. Jeho životní zkušenost z něj udělala lepšího člověka i sportovce.

Plánujete dělat i příběhy zahraničních sportovců?

Uvažovali jsme o tom od samého začátku a protože to, co jsme s Bez frází rozjeli, mělo americkou inspiraci. My jsme vlastně český projekt a myslíme si, že máme strašně moc inspirativních osobností a taky jsme zjistili, že tím, jak jsou ty příběhy otevřené, by bylo velice složité vyjádřit v rámci té jazykové bariéry.

Pokud není někdo rodilý mluvčí a chce se opravdu nějakým způsobem vyjádřit přesně, tak je to složité.

Uvažovali jsme ale o tom, že bychom přeložili určitý počet příběhů, které nás hodně vystihují, do angličtiny a to také samozřejmě chceme v budoucnu udělat, aby se tyhle myšlenky českých sportovců, kteří dosáhli světových úspěchů, rozšířili co nejvíce i do zahraničí.

Jak ovlivnila Vaši tvorbu pandemie koronaviru?

Ovlivnilo to každého. Bylo jenom na nás, jestli se necháme přibrzdit nebo ne. Tím, jak se všechno zpomalilo, tak nám to dalo možnost vyniknout, abychom ukázali pravou podstatu toho, co děláme.

Že ty příběhy jsou nadčasové a je jedno, jestli si ho přečtete teď, nebo za rok nebo za dva. Díky těm příběhům se může člověk o sobě něco dozvědět a něco si uvědomit.

A také jsme dostali možnost rozjet další formáty. Díky tomu, že se nám daří zobchodovat naše knižní tituly dobře, tak k nám přicházejí různé partnerství a investice.

Už loni jsme se na základě naší činnosti dostali k podpoře nadace PPF, čehož si hodně vážíme. Je to skupina lidí, kteří pochopili hodnotově to, co děláme a dali nám investici na rozvoj.

Dneska je z toho nejen pokračování knižní série, ale taky například dětská knížka Bez frází a bez jůtubu, která vznikla s Dominikem Landsmanem nebo speciální knížka Oktagon Bez frází o bojovnících MMA.

Na které další osobnosti se můžeme těšit?

To nevíme ani my. Samozřejmě máme dlouhodobý plán, koho oslovíme. Se spoustou lidí jsme dlouhodobě v kontaktu a věříme tomu, že každý člověk, sportovec nebo osobnost má svůj příběh.

Záleží jenom na času a formě, ve které a kdy půjde ven. My nemůžeme a ani nechceme říkat konkrétní jména, ale plánujeme držet se toho, že někdy není důležité známé jméno, ale spíš třeba silný příběh méně známého člověka, který si ale prošel tou cestou, jež může oslovit mnohem víc lidí.

Hodně dlouho už uvažujeme i o tom, že uděláme krok mimo sport a možná právě v roce 2021 se to stane.