Zpovědnice Red Dogsu: „Když přišlo vyrozumění, nevěřil jsem svým očím,“ říká český fotograf o možnosti fotit duel Bayernu s Liverpoolem

Do zpovědnice Red Dogsu jsme si pozvali Antonína Vydru, tedy fotografa, kterého zná snad každý český ligový fotbalista. Je to člověk, kterému se splnil sen tím, že to dotáhl z obyčejného fandění až na hřiště ve vyřazovací části v Lize mistrů v utkání Bayernu Mnichov s Liverpoolem. Při něm se pozdravil jak s trenérem Liverpoolu Jürgenem Kloppem, tak s některými hráči obou zmiňovaných celků.

Jak dlouho již fotografuješ a jak jsi se k tomu dostal?

Moje začátky fotografování nejsou zase tak staré. Letos to bude má pátá sezona. I když ta úplně první začala až jarní částí. Jezdil jsem se synem více jak rok všechny víkendy na ligu, převážně na Spartu, ale pak jsme začali jezdit i na jiné stadiony. Mou inspirací nebyli profíci s velkými teleobjektivy, ale fotografka, která to dělala a dělá pro radost a pro hráče, Lucy.

Tak jsem si dodal odvahy a poprosil Tomáše Malého ze Sparty, zda by mi nepomohl a nezeptal se, jestli bych nemohl u nich fotit, že by mě to moc bavilo. Odpovědí od Ondry Kasíka bylo, že některý zápas by to šlo. Hned nato jsem poslal prosbu o focení do Teplic, Příbrami, Dukly, Bohemky, Slavie, a tak začala moje radost i starost.

Postupem času jsem začal dodávat fotky do deníků a občas spolupracoval přímo s kluby. A stále jsem posílal fota samotným hráčům. Velký zlom přišel, když mi vyšla fotka v časopise Hattrick. Díky této redakci jsem se dostal na zápasy Dynama Drážďany a Norimberku (2. Bundesliga).

Pravidelně jezdíš fotit fotbalové zápasy v nejvyšší české lize a zavítáš pracovně i na 2. Bundesligu. Jak ses ale dostal k fotografování celosvětově sledovaného zápasu Bayernu s Liverpoolem?

První žádost o akreditaci na Bayern nebyla schválena, ale potěšilo mě, že mi odpověděli, a to, že je nutné vlastnit Mezinárodní novinářský průkaz. Ale i toto mi bylo u nás zamítnuto. Ani to mě však neodradilo a začal jsem na sobě pracovat, posílat fota do redakcí, deníků. Díky jim jsem byl přijat za člena Syndikátu novinářů, a tím získal potřebný průkaz.

Ihned jsem kontaktoval média centrum Bayernu a byla z toho moje první akreditace na Bundesligu, a to zápas Bayernu proti Schalke 04. Při tom všem jsem měl veliké štěstí na vstřícné lidi v klubech, kteří mi umožnili plnit si své sny. Proto u nás v České republice mám téměř ve všech mužstvech známé, kamarády, a to i v řadách fanoušků.

Nikdy nikoho neodmítnu. Pokud to jde, rád udělám fotku na památku. Co se týče akreditace na zápas Ligy mistrů Bayernu s Liverpoolem, posílal jsem ji více méně jen proto, aby nevypadalo že jsem uražený neboť mi pro velký zájem nebyly uděleny akreditace na ligu, a že na svoji šanci vydržím čekat. Pravděpodobnost, že budu mezi hrstkou fotografů, byla téměř mizivá a tak jsem ani v práci nehlásil dovolenou.

Když přišlo vyrozumění, nevěřil jsem svým očím! Neuvěřitelné! Byl to velký zážitek. Pozdravit se trenérem Liverpoolu a některými hráči obou celků.

Jaký je rozdíl mezi fotografováním v české lize oproti zápasu Bayernu a Liverpoolu? Myslím zázemí, přístup lidí, apod…

Co se týče vybavení press center u nás a v cizině, je to nesrovnatelné. I když teď na zápasech Slavie v EL bylo uděláno press v hotelu Iris. Vstup do press Allianz Areny vede přes tři kontroly, kde vám na ruku, batoh i notebook dají vždy nálepky opravňující ke vstupu. Co se týče péče o novináře a fotografy, je to super. Nažehlení kuchaři, hostesky, které se o všechny starají…

S těmi páskami vím, o čem mluvíš. Při každé návštěvě nám jí umísťují na tašku od vlajky Red Dogs. Zvláště ze začátku ty kontroly byly přísné a třeba půl hodiny zkoumali povolení, než nás pustili. Nyní je to o dost jednodušší, protože lidi na bráně nás už většinou znají, tak už nechtějí pomalu vidět povolení a jen nám starou strhnou a umístí novou. Ale zpět k otázkám. S kým zrovna nyní spolupracuješ?

Supporters.cz, eFotbal.cz, Hattrick, Deníky, Raport, oficiální weby klubů. Focení je až nad hlavu, a to jsem se ještě dostal do týmu O2 Sport TV jako kameraman na výpomoc.

Jaký je tvůj oblíbený zahraniční tým?

Přiznám se, že vyloženě oblíbený celek v zahraničí nemám. Nejblíže je mi však Bayern. Mám doma i nejvíce věcí tohoto celku, ale s fanděním je to těžké, neboť z časových důvodů tam zas tak často nejezdím.

Fotíš i jiné zahraniční týmy?

Také zavítám pracovně na Dynamo Drážďany, kde je super atmosféra. Je velmi úsměvné, když jsem vždy parkoval s mojí Fabií mezi hráči, kteří vlastní například nejluxusnější Audi.

Jak na tebe zapůsobila Allianz Aréna?

Co se týče Allianz Arény, je to nádherný stadion. Moc pěkné je osvětlení, které je vidět už z dálnice.

V nějakém článku jsem četl, že sbíráš dresy. Kolik jich už vlastníš a jakého si nejvíce ceníš?

Ani pořádně nevím. Mám vše uschováno u rodičů, ale už jich je určitě přes 70. Poslední přírůstky jsou od Ondřeje Kúdely ze Slavie, Tomáše Hájka z Boleslavi, Milana Švengera a Honzy Rezka z Příbrami, a kopačky Matěje Chaluše.

Všechny jsou cenné, ale nejvíce si vážím asi mistra Afriky Ngadeua a Ondřeje Petráka z Norimberku, Pak dres, který ale není od hráče, ale je s jeho jménem a vlastnoručně podepsaný nejlepším střelcem v dějinách MS v kopané Miroslavem Klosem. Jediný dres z indické ligy mi dal Kuba Podaný. Budu si muset udělat inventuru, abych se dopátral skutečného čísla vlastněných dresů.