Zaslepeni úspěchy. V Plzni musí začít razantně omlazovat, jinak přijde doba temna

Vládne české fotbalové scéně. Nedávno tomu bylo deset let, co se kormidla v tehdy provinčním klubu z Plzně ujal trenér Pavel Vrba, na hladových hráčích postavil své mužstvo a krásným fotbalem dobyl nejen českou scénu, ale objevil se i v Lize mistrů. Uplynula dekáda, Viktoria získala hned pět titulů za posledních sedm let, ale všechno by mohlo brzy skončit a fantastická éra by se mohla vypařit do neznáma. Velký počet svěřenců kouče Vrby už dávno dovršilo či v rámci roku až dvou oslaví třicáté narozeniny. Paradoxem je, že s omlazením kádru vedení Západočechů nic nedělá. Právě kvůli tomu by mohl přijít trest znamenající pád zpátky do průměru.

Zdroj: fcviktoria.cz

Ve fotbale je jen pár jistot. Jedna se ale nemění a zůstává stejná. Generační obměnu neošidíte. Nikdy. Hráči po třicítce většinou jdou výkonnostně dolů, ztrácí dynamiku, která je v dnešním fotbale extrémně důležitá, a pomalu ustupují z profesionální scény. Když takové hráče máte v kádru dva až tři, nic se neděje. Naopak. Zkušenostmi a rozvahou pomohou mladým a v důležitých chvílích mužstvo zklidní.

Jenže Viktoria zkušených borců za limitem má ve svém kádru hned několik. U gólmanů věk nehraje až tak velkou roli, ale přeci jen Matúš Kozáčik, čtyřiatřicetiletý slovenský reprezentant, za poslední roky ztratil výbušnost a na čáře neskáče tak obratně jako dřív. Aleš Hruška, kterému bude během letošního roku třiatřicet, se v Plzni zlepšil, je vidět práce trenéra brankářů Martina Ticháčka, avšak i on se nejspíše právě dotýká svého fotbalového vrcholu a postupně půjde dolů.

V obraně působí dva matadoři – Roman Hubník (34 let) a David Limberský (35). Oba dva na českou ligu bohatě stačí, avšak sami vidí, že na evropské scéně mají proti mrštným útočníkům problémy. Dá se ale říci, že Limberský i Hubník výkonnostně na základ mají, tempo v Česku zvládají a hrát by měli. Jenže i oni dva šli v poslední době dolů. Hubník již nepůsobí jako skála, má problémy, Limberský se zase týden co týden neprohání po lajně jako dřív. Občas sice zapne „turbo“ a ukáže svoje maximum jako například proti CSKA, ale poté působí znaveně a bez chuti jako jen o čtyři dny poté v Jablonci. Třicáté narozeniny během letošní sezony dovrší i pravý bek Radim Řezník, na němž to ale zatím není vůbec vidět.

Ve středu zálohy působí třicetiletý Tomáš Hořava, jenž na evropské měřítko dlouhodobě nestačí, protože hraje staromódně. Hodně se mazlí s míčem, kvůli čemuž ale ztrácí čas, což v Evropě pociťuje. V lize ne, tam má prostoru dost, avšak v Lize mistrů či Evropské lize dlouhodobě nestíhá. Problém je, že v kádru se nenachází žádná rovnocenná náhrada podobného typu, takže vedle Hrošovského hraje on. Ve velkých zápasech se posune na podhrot, aby na střední záložníku mohl naskočit brzy třicetiletý Roman Procházka. Slovenský bijec přišel do Viktorie v létě, avšak pro mě trochu nepochopitelně, protože i když má velké defenzivní schopnosti, na míči jdou vidět velké limity. Navíc perspektivu nemá žádnou.

I když Milan Petržela (35) nehraje v základu, v kádru mistra má silnou pozici. Jenže i on ztratil svou pověstnou rychlost, nekličkuje mezi obránci jako dřív a jeho aktuální největší zbraní jsou velké zkušenosti, které v utkáních prodává. Navíc naráží na špatnou defenzivu a na fakt, že jeho křivka výkonnosti připomíná sinusoidu. V tuto chvíli jeden dobrý zápas střídají dva špatné. Dalšími třicetiletý křídelníky jsou Jan Kovařík s Martinem Zemanem. Oba dva stále ještě stíhají, Kovařík dynamiku při svém stylu hry ani nepotřebuje, avšak Zeman je na rychlosti závislý a brzy ji začne ztrácet.

Na podhrotu může zahrát Daniel Kolář, jenž dovršil třiceti dvou let. Oblíbenec Pavla Vrby a fanoušků sice občas ukáže, že na to pořád má (proti CSKA), ale poté dokáže zápas pouze odchodit (v Jablonci). Na rychlosti nikdy závislý nebyl, ale už je vidět, že v soubojích, které dříve vyhrával, nestačí. Na hrotu občas naskakuje Jakub Řezníček, u kterého platí podobná slova jako u Zemana.

Jak vidno, v kádru Viktorie je hned deset hráčů, kteří už jsou či brzy budou za limitem. Pokud si myslíte, že generační výměna není až tolik potřeba, pro příklad, že tomu je přesně naopak, nemusíme chodit moc let zpátky. Stačí se podívat do roku 2010. Tehdy José Mourinho s Interem Milán vsadil vše na jednu kartu: buď vyhraje onen rok Ligu mistrů s přestárlým kádrem, nebo už nikdy. Slavnou trofej sice s veterány Zanettim, Luciem, Cambiassem, Militem, Pandevem či Samuelem ovládl, ale poté odešel do Realu a jelikož s obměnou dostatečně brzo nezačal nový kouč Ranieri, slavný milánský klub na to doplatil.

V dalším roce sice Inter v italské lize skončil druhý, ale poté následovalo šesté, deváté, páté, osmé, čtvrté a znovu osmé místo. V Miláně se kvůli zanedbané generační výměně tak dlouho topili v bahně, až „Nerazzurri“ zpátky mezi nejlepší italské kluby a do Ligy mistrů vytáhl nový čínský majitel. Ne, obměna kádru se nedá zanedbat. Nikdy a za žádných okolností.

S generační výměnou začal trenér Pivarník, když k nelibosti fanoušků poslal do Turecka Rajtorala s Kolářem a rozhodl se kádr oživit, ale po vyhazovu slovenského stratéga a příchodu Vrby se obměna tak nějak pozastavila. Za dva roky sice přišly hráči s velkým potenciálem jako Aleš Čermák (24), Tomáš Chorý (23), Milan Havel (24), Ubong Ekpai (23) nebo Pavel Bucha (20), avšak bývalému kouči české reprezentace se zajímavé tváře do budoucna nedaří zabudovávat do týmu.

Do základní sestavy z vyjmenovaných hráčů pravidelně nahlédne Čermák, jenže technický záložník zatím nemá dostatečně stabilní výkonnost, aby se z něj stala opora. Havel jen zaskakuje za zraněné, Chorý se občas ukáže v závěrečných minutách, Ekpai na začátku sezony vůbec nehrál, teď sice dostává pravidelně prostor, ale s týmem se potřebuje více sžít, Bucha zatím v lize neodehrál ani minutu. Všichni by si zasloužili alespoň o něco málo více prostoru, protože by v horizontu dvou až tří let právě oni měli tvořit základní kostru týmu.

Místo nich hrají Hořava, Petržela, Kovařík, kteří mají evidentní limity a často zabírají místo novým tvářím. Zejména Petržela vypadá jako zbytečný hráč. Místo času, který dostává z lavičky, by mohl hrát Ekpai či nová posila s větším potenciálem. Přitom Petržela není lepší než ostatní plzeňská křídla a perspektivu nemá žádnou.

V základu samozřejmě naskakují i hráči, kteří mají spoustu fotbalových let před sebou. Jde o Michaela Krmenčíka a Patrika Hrošovského. Otázkou je, kolik let či měsíců jim zbývá v Plzni, protože o oba dva stojí každé přestupové období několik klubů. Hlavně u Krmenčíka je téměř jisté, že v zimě odejde do zahraničí za hodně peněz. Poté by měl kouč Vrba upřednostňovat Chorého před Řezníčkem a také Čermáka před Procházkou.

Zároveň by měl do kádru v zimě říznout. Akutně by vedení mělo přivést mladého stopera, křídelní pozice jsou také nedostatečně obsazeny. Do zahraničí by bylo ideální pustit Petrželu, aby nezakrýval místo mladším, Kolář již také nemá žádný význam pro budoucnost. Klidně by v Plzni mohli provést větší obměnu na úkor jarních výsledků, protože pokud by se tak nestalo, mohl by Západočechy postihnout podobný problém jako Inter.

Problém je i ve vedení, které by mělo změnit svůj pohled uvažování nad novými posilami. Lepší ku prospěchu omlazení by bylo například místo třicetiletého bijce Procházky přivést třiadvacetiletého Kalvacha, který je podobným typem hráčem a navíc má před sebou velkou budoucnost. Nebo místo osmadvacetiletého Pernici podepsat o pět let mladšího Jemelku. I když by zmínění hráči stáli více než Procházka s Pernicou, tak by přesně zapadli do nové generační obměny a v budoucnu by se mohli splatit odchodem do zahraničí.

Plzeňské mužstvo má aktuálně jednoznačně nejvyšší věkový průměr v lize, ale také nejvyšší v Lize mistrů (přesně 29 let). To je až hrozivá statistika. Například pražská „S“, největší plzeňští rivalové v boji o titul, nepřekročí 26 let. Už nyní se ukazuje herní rozdíl mezi Plzní a Slavií, za dva roky, pokud tedy na západě Čech neproběhne velká čistka, by mohl být rozdíl doslova propastný.

Adolf Šádek, plzeňský boss, si sice s koučem Vrbou z nazývání Limberských a spol. jako přestárlých hráčů dělá srandu a například Vrba v nadsázce na minulé tiskovce nazval Petrželu „retrohráčem“, ale realita je jasně vidět. Jestliže s ní vedení Viktorie nezačne něco okamžitě dělat, přijde trest v podobě pádů z výsluní zpátky do průměru. A to nikdo v Plzni nechce.

Nabízí se tedy otázka, proč s tím vedení nic nedělalo dosud a pravděpodobně to bude muset řešit razantně. Můj názor je takový, že když Šádek a spol. viděli, že to funguje, tak do kádru sahali jen minimálně, sporadicky, a spíše řešili okamžité posílení. Úspěchy se dostavují, ne že ne, ale pokud s věkovým průměrem kádru nikdo nic neudělá, brzy zbude po neskutečné západočeské éře jen několik trofejí a krásné vzpomínky.