Zaměřeno na taktiku: Real Madrid suverénně ovládl městské derby!

Po náročném středečním El Clásicu, čekala trenéra Solariho další výzva! Jeho svěřenci se museli vypořádat s houževnatým soupeřem. Přijeli totiž na stadion městského rivala Atlética Madrid. Atleti jsou velmi dobře známí agresivitou, silným středem hřiště a hrou na rychlé protiútoky. Těmto hrozbám dokázal argentinský trenér předejít a my si ukážeme, jak se mu to povedlo.

1.RIZIKOVÝ FAKTOR MARCELO

Solari provedl v základní sestavě tři změny, které do značné míry ovlivnily vývoj zápasu mezi Realem a Atléticem. Mezi tyče se postavil proti svému bývalému týmu brankář Courtois, na levém bekovi byl privilegován mladíček Reguilon a pozice štítového záložníka se ujal Casemiro. Rozestavení zůstalo stejné, a to 4-3-3.

Kouč Realu počítal s tím, že Atlético nastoupí v systému 4-4-2 a bude spoléhat na rychlé protiútoky. A této hrozbě chtěl zabránit. Nejzranitelnějším místem Realu je v poslední době post levého obránce. Dlouhodobá jednička na této pozici, fenomén Marcelo, stárne a nepodává tak dobré výkony jako před několika lety. Brazilec je ofenzivně laděný a směrem do útoku představuje pro soupeře velké nebezpečí, do obrany však jeho práce pokulhává. Nechává za sebou příliš velké mezery, a právě tohoto rizika se Solari obával. Nechtěl proti rychlým křídelníkům Atlética riskovat otevřené prostory na krajích obrany, a proto na pozici levého beka postavil zodpovědnějšího Reguilona. Na obrázku č. 1 vidíme srovnání těchto dvou hráčů. Reguilon v utkání s Atléticem pokryl daleko větší prostor a byl platnějším hráčem v obranné fázi než jeho kolega v duelu proti Barceloně. Dvaadvacetiletý Španěl podal velmi dobrý výkon.

2.KRAJNÍ PROSTORY

Jak již bylo řečeno, Atleti nastoupili v rozestavení 4-4-2. Do obranné fáze se záložní čtveřice držela blízko sebe a výborně zahušťovala středový prostor. To však hostům nedělalo žádné větší problémy. Bílý balet volil pro kombinaci především krajní prostory, jak můžeme vidět na obrázku č. 2. Na kraji hřiště byl Real silnější. Především díky pohybu dvou ofenzivních záložníků, Modriče (č. 10) a Kroose (č. 8). Ti vypomáhali krajním obráncům a záložníkům a vytvářeli tak přečíslení. (viz obrázek č. 3). Především pravá strana po ose Carvajal (č. 2) – Modrič (č. 10) – Vazquéz (č. 17) pracovala velmi dobře. Důležitým hráčem byl také štítový záložník Casemiro (č. 14), který fungoval jako opěrný bod, přes který mohli hráči Realu přenášet balon z jedné strany na druhou. Brazilský terminátor si navíc připsal nejvíce vyhraných soubojů a obranných zákroků. Třešničkou na dortu bylo jeho akrobatické zakončení, které poslalo Real do vedení 0:1. Klobouk dolů!

3. FANTASTICKÁ STŘÍDÁNÍ

Za zmínku jistojistě stojí zdařilá střídání, která Solari během utkání provedl. Prvním střídajícím byl Vinicius. Brazilské křídlo se opět předvedlo ve skvělém světle! Vinicius díky své rychlosti dělal soupeři velké potíže, byl klidný na balonu, a navíc dokázal vybojovat důležitou penaltu, kterou Ramos proměnil. Místo něj se dostal na hřiště velšský rychlík Gareth Bale. Proč tedy Vinicius střídal tak brzo? Důvodem mohl být fakt, že má Bale větší zkušenosti a dovednosti v bránění, což by za stavu 1:2 dávalo smysl. Solari chtěl také ukázat, že Baleovi věří. Předpokládal že Velšan využije své rychlosti a dostane se do zakončení. Střídání se vyplatilo! Po krásné přihrávce Modriče se Bale ocitl před brankářem Oblakem a přesnou utaženou střelou křížem k pravé tyči pojistil vítězství třetí brankou! Z taktického hlediska považuji za správná i zbylá dvě střídání. na hřiště přišel Ceballos, který měl za úkol v posledních deseti minutách oživit unavený střed hřiště, a Mariano, kterému uvolnil místo Benzema.

4. MENTÁLNÍ SLOŽKA

Na závěr to nejdůležitější! Hlavním rozdílem mezi oběma celky bylo dle mého názoru mentální nastavení. Hráči Atlética si od první do poslední minuty stěžovali u rozhodčích, cítili se ukřivdění a hledali chyby jinde, než skutečně byly. Real Madrid byl daleko disciplinovanějším a ukázněnějším mužstvem. Všichni víme, že derby je derby, ale to, jakým způsobem chodila většina domácích borců do soubojů, bylo často až za hranou. Jejich podrážděnost ke konci utkání gradovala a pohárek trpělivosti hráčům Colchoneros přetekl. Podepsala se na nich frustrace a vše vyvrcholilo červenou kartou Thomase Parteye v osmdesáté minutě. Co na to říct? Asi to, že když už v utkání padne 11 žlutých karet a žádnou z nich nedostane stoper Ramos, tak je něco špatně.