Winter Games pohledem z tribuny: Další hokejový mega zážitek na seznamu

KOMENTÁŘ – Tipsport Extraliga má za sebou po menší odmlce další vskutku netradiční zážitek. Na Národním fotbalovém stadióně v Bratislavě se proti sobě postavily pod otevřeným nebem týmy Oceláři Třinec a Kometa Brno. U takových akcí však nejde už zdaleka jen o sport, ale taky o jedinečný zážitek.

Hokejové utkání pod širým nebem je v dnešní pokročilé době vždy speciální záležitostí. To, co kdysi chlapi všeho věku s klackem v ruce považovali za přirozené, je dnes pro hráče i fanoušky něco, co nezažijí nejen každý den, ale mnoho z nich ani jednou za život.

Na Tehelném poli v Bratislavě to byl svátek, pro třinecké obzvlášť. Kometa už si podobnou show užila v lednu 2011 na plochodrážním stadióně v Pardubicích a o pět let později ve svém domově za Lužánkami. Ale pro Oceláře to byla premiéra se vším všudy.

Také třinecký hokej v posledních letech podobnou událost vyhlížel. V pokročilé fázi byla organizace akce v nedalekých Vítkovicích, dokonce si vedení klubu jednu dobu hrálo s myšlenkou uříznout střechu stařičké Werk Arény. Ale pro mnoho lidi z vedení to byl tenkrát až příliš moc bláznivý nápad.

A tak se Oceláři velké sváteční akce dočkali až 13. února 2023. Při oslavě sta let slovenského klubu Slovan Bratislava dostali pozvánku i oni. Proti nim se postavila znovu Kometa.

Netřeba v případě Brna hledat jinou spojitost, než tu, ze fanoušci Komety jsou ochotni za významnou události v hojném počtu cestovat prakticky kamkoliv. Pozvánka zrovna pro tyto dva týmy tak byla nakonec logická.

Když bylo utkání v Bratislavě na konci listopadu 2022 oznámeno, budilo to ve mně obavy. Zatímco u Komety se dala početná návštěva předpokládat, Třinec je přece jen hodně malé hokejové město, které čítá jen něco přes 35 tisíc obyvatel. Vzdálenost mezi tamní WERK ARENOU a Národním fotbalovým stadionem v Bratislavě je téměř 250 kilometrů.

Navíc, mimo vyřazovací boje nechodí v Třinci na hokej vyloženě natřískaná hala. Návštěvy mezi třemi až čtyřmi tisíci diváky nejsou nijak výjimečné. Přesto se červenobílí rozhodli, že si nenechají tak významnou událost ujít. Počet výletníků na Slovensko z města poblíž česko-polských hranic bylo tolik, že by kapacitu svou domácí arénu nejspíš i naplnili po okraj.

Před ní to v poledne v den zápasu na parkovišti vypadalo jako na autobusovým nádraží. Oceláři vyslali do Bratislavy hned šestnáct autobusů, mnoho dalších příznivců se ale vydalo po vlastní ose.

Na tribunách to bylo nakonec odhadem tak padesát na padesát. Brněnský kotel byl sice viditelně několikanásobně větší, ale třinečtí fanoušci byli zase rozprostřeni po větší ploše. Z fleku říct, jestli bylo na Tehelném poli více červenobílých nebo modrobílých příznivců, bych si neodvážil.

Celkem zavítalo na bratislavský fotbalový stadion 11.367 diváků, což je zhruba polovina kapacity.

Možná to není na první pohled tak zavrtaně moc, ale musíme si uvědomit, že se hrálo na neutrální půdě, docela dost daleko od domova obou týmů.

Celá atmosféra utkání byla parádní. Nejsem fotbalový fanoušek, takže jsem byl opravdu poprvé na velkém fotbalovém stadionu. Ve fandění byla daleko organizovanější Kometa, ale nejspíš tomu pomohlo taky právě to, že byli fanoušci Brna více pohromadě a nemuseli se přeřvávat na delší vzdálenost, jako tomu bylo v případě příznivců Ocelářů.

Samotné utkání mělo spád. Měl jsem obavy, aby z toho nebyla plácaná a jen 60 minut zvykání si hokejistů na netradiční prostředí. Převaha třineckých borců se tak nějak nesla v doprovodu aktuální pohody a postavení týmů v tabulce.

Oceláři zvítězili vysoko 6:1. Jako papírově domácí tým tak působili dominantně, na ledě to vypadalo, jako když hráli proti Kometě doma nedávno na Štěpána, kdy zvítězili 7:2.

Docela rychle zmizely i obavy z toho, že z fotbalové tribuny nepůjde na hokejové kluziště nic moc vidět. Musím říct, že výhled byl parádní. S kombinací s vydařenou světelnou show a doprovodným programem to mělo velmi specifickou a kouzelnou atmosféru.

Celkový dojem a zážitek nám trochu po utkání pokazil jeden pán v modrobílém dresu, který si vyloženě hledal oběť a stůj co stůj se chtěl za bídný výkon brněnských hokejistů na ledě pomstít. Nakonec ho ale i vlastní kamarádi trochu umravnili a my měli možnost z místa, kde se to hemžilo „hostujícími“ fanoušky, uniknout bez úhony. 

Cestou autobusem zpátky (v době, kdy píšu tento blog) už je překvapivě poklidná atmosféra. Při ní jsem si v hlavě za doprovodu country vypalovaček urovnávám myšlenky, přičemž všechny ty slova mi na display telefonu skáčou samy.

Mám za sebou další mimořádný hokejový zážitek, u kterého vím, že už se nemusí nikdy opakovat. Společně s finále MS juniorů 2020 a NHL v Praze jej řadím možná mezi TOP 3 hokejové zážitky v mem dosavadním životě.

Zdroj: RN Hockey