Věřím, že mi ještě bude umožněno vrátit se do Slavie jako hráč, říká Milan Škoda

Milan Škoda aktuálně působí v Rizesporu, kde s pěti ligovými góly patří mezi hlavní tahouny týmu. V rozhovoru pro náš web prozradil, jak jeho přestup do tureckého celku probíhal, ale i to, zda ještě myslí na reprezentaci.

Kdy a kde jste s fotbalem začínal? 

S fotbalem jsem začínal v týmu ČAFC Praha a myslím, že mi byly čtyři roky.

V roce 2001 jste přišel do Bohemians Praha, kde jste působil jedenáct let. Jak na toto angažmá vzpomínáte? 

Vzpomínám na to moc rád, protože jsem tam poznal spoustu skvělých lidí. Ať už ve vedení nebo mezi zaměstnanci a v neposlední řadě i spoluhráče.

Myslím si, že Bohemka a celkově ti lidi, co tam pracovali, nebo s kterými jsem byl v kabině, mi dali strašně moc do mé kariéry.

Jak probíhal přestup do Slavie?

Přestup probíhal normálně. Kluby se dohodly a já jsem s tím souhlasil.

V Edenu jste získal tři tituly. Kterého si vážíte nejvíce?

Tak vážím si všech tří asi stejně, akorát byl každý samozřejmě trochu jiný z toho pohledu, že ten první byl asi největší radost, kterou jsem ve fotbale zažil. Byla to neskutečná euforie.

Vyhráli jsme titul, kdy to nikdo nečekal. Měli jsme neskutečnou šňůru bez prohry, skoro pořád jsme vyhrávali. Bylo to prostě fantastické.

Z toho druhého jsem měl samozřejmě také obrovskou radost, ale bylo to trošku jiné. Už ty ambice byly takové, že titul musíme vyhrát, což bylo velmi těžké. Ten rok jsme navíc udělali double, takže si toho taky strašně moc vážím.

Se Slavií jste se dostal do čtvrtfinále Evropské ligy a zahrál jste si i Ligu mistrů. Jak cenné zkušenosti to pro Vás byly?

Zkušenosti to byly velké, ale zážitky to byly nezapomenutelné. Zápasy, které jsme si v Evropě zahrály, byly úžasné.

Liga mistrů je splněný sen, který jsme všichni jako malí kluci hltali a chtěli si zahrát proti těm nejlepším. My jsme měli štěstí, že jsme dostali neuvěřitelnou skupinu, i když ze sportovního hlediska strašně těžkou.

Jsem rád, že jsem si aspoň jeden zápas zahrál v základu, ale na druhou stranu mě mrzí, že jich nebylo více. Ale říkám, zážitky to byly neskutečné.

Ze Slavie jste odešel do Rizesporu. Proč jste si vybral právě tento klub? 

Taj já jsem měl nabídku ze dvou klubů. Jeden klub z Ankary a pak to byl Kayserispor. Já jsem se rozhodl pro Ankaru, i když tam byla ta nabídka horší. Říkal jsem si, že to město bude určitě lepší.

Když jsme tam dorazili, tak tam byl nějaký problém s délkou smlouvy, že ji nechtěli dodržet, takže jsem řekl, že nic a že jedeme domů. A druhý den vlastně, když jsme ještě byli v Turecku, tak se ozval Rizespor a začalo se to řešit.

S kým si v kabině nejvíce rozumíte?

Já jsem tak pro všechno, takže si jako úplně nevybírám. Nejčastěji se asi bavím s Melnjakem, to je Chorvat. Pak mám rád Jihoameričany, máme tam Paraguayce, Brazilce. Ti jsou super.

Ještě tam je Ukrajinec Morozyuk, takže s těmito, ale nemám problém s nikým, takže by se dalo říct, že se všemi.

Jak moc jste spokojen s herním vytížením?

Tady bych to rozdělil asi na dvě části. Ze začátku sezony jsem byl dost naštvaný, že jsem zničehonic přestal hrát. To jsem byl hodně nespokojený.

Teď ale poslední měsíc hraju skoro všechno, takže se to zase otočilo a momentálně jsem spokojený.

Co je Vaším hlavním cílem v nejbližší budoucnosti?

Já mám jenom ty nejbližší cíle. To je prostě hrát, dávat góly, pomáhat týmu k vítězství. A kam mě to dostane, to je otázka. Jestli mě to někam posune, budu rád.

V čem se liší česká a turecká liga?

Tak to se nedá takto krátce zhodnotit. Zjednodušeně. Česká liga je víc defenzivnější, týmy jsou kompaktnější, kdežto v Turecku je to takové otevřenější.

Teď se dívám na nějaký zápas a ve druhém poločase se nastaví šest minut a každý tým má během nich dvě stoprocentní šance. Je to bláznivější a pro fanoušky více zábavné.

Chtěl byste se ještě někdy vrátit do Slavie? 

Určitě bych chtěl a věřím, že mi ještě bude umožněno vrátit se jako hráč.

V dresu reprezentačního týmu jste odehrál 19 zápasů. Myslíte si, že ještě nějaké přidáte? 

Myslím si, že na mě je to pěkné číslo. Zahrál jsem si na EURU, nějaké góly jsem taky dal. Pro mě to samozřejmě ještě není úplně uzavřená kapitola, pořád věřím, že ještě nějakou šanci podívat se do národního týmu dostanu.

Jak hodnotíte výkony Tomáše Součka a Vladimíra Coufala v Premier League?

Jsem z nich nadšený. Z Tomáše jsem fakt šťastný, především z toho, co tam předvádí. Teď se k němu přidal i Vláďa Coufal a je to bomba. Kluci hrají skvěle.

Je vidět, že oni tomu dávají všechno, na tuhle úroveň byli připravení a zvládají to skvěle.

A co říkáte na Abdallaha Simu? 

Tak Abdallah je taky fantastický. Když jsem ho viděl poprvé v sestavě proti Nice, tak si říkám: ’Ty vole, to není možné, kdo to je? Já ho vůbec neznám.’ Ani jsem nevěděl, že byl v Táborsku.

Nakonec dal gól, v dalším zápase taky a potom ten neskutečný gól v Opavě, kdy udělal to fantastické sólo. Takže jsem z něj nadšený a doufám, že takhle bude pokračovat, protože je radost sledovat takového hráče.