Velká taktická analýza Manchesteru City: Rozbory čtyř utkání a jednotlivých rolí v Guardiolově systému

Manchester City po rozpačitém úvodu do sezóny opět jednoznačně dominuje. V lize drží sérii 12 vítězství v řadě, v posledních šesti navíc vstřelili neuvěřitelných 21 branek a Premier League se oproti předsezónním očekáváním zdá býti rozhodnuta. S jakou taktikou těchto úspěchů Guardiolovi svěřenci v nejtěžší lize světa dosahují?

Newcastle vs. Manchester City | 19. 12. 2021

Prvním ze čtyř rozebraných utkání bude souboj Citizens s domácím Newcastlem. Nejbohatší tým světa, který se aktuálně topí v zóně sestupu přejela bleděmodrá armáda 4:0. Statistika xG rovněž výrazně hovořila v prospěch hostí v poměru 3,71:0,38.

Stručná analýza Newcastlu

Straky nastoupily do utkání pod stále relativně novým koučem Eddie Howem ve formaci 451/433. Záloha se skládala z čistého defenzivního záložníka Haydena, nové osmičky Joelintona a z trojice středopolařů nejofenzivnějšího Willocka.

Domácí byli zataženi v hlubokém bloku a presink vytahovali jen zřídka kdy. Jediný útočník Wilson bez balónu zakrýval defenzivního záložníka a stopery Citizens se příliš nezaobíral.

Při zisku balónu byla znát snaha o rychlý přechod a pokus o překvapení otevřené defenzívy Citizens. Ze všech 247 nahrávek Newcastlu mířila téměř polovina směrem vpřed. U hostí to byla pouze zhruba čtvrtina.

Křídla Fraser a Almiron se po zisku rychle vydávala kupředu k Wilsonovi, tvořící útočný trojzubec, který zezadu doplňoval i Willock. Cílem bylo zaskočit stoperskou dvojici, která vzhledem k ofenzivnímu pojetí hry Citizens zůstávala často odkrytá bez podpory při případné ztrátě míče.

Principy hry Manchesteru City proti Newcastlu

Hosté nastoupili tradičně ve formaci 433, která se postupně měnila v 235. K progresi balónu využívali Guardiolovi svěřenci především kraje hřiště, na osu se dostávali až v blízkosti šestnáctky.

Křídla, v tomto případě Mahrez a Sterling, jak je zvykem roztahovali hru co nejvíce to šlo, zatímco do meziprostorů mezi útočníkem a jimi se tlačili ofenzivní záložníci De Bruyne a Bernardo Silva.

Bleděmodří byli na balónu hodně efektivní a do šancí se často dostávali velice rychle a plynule. Když ale bylo potřeba dobývat, formace se měnila na 235, když se oba krajní obránci připojili k záložní řadě. Na obou stranách se tak tvořil trojúhelník mezi krajním bekem, křídlem a ofenzivním záložníkem. Tyto trojce se oběma směry pravidelně rotovaly.

Ohromující je i variabilita útočné pětice, která si rovněž mění posty jak na běžícím pásu. Jedno z křídel podnikne driblink směrem na osu, ofenzivní záložník vedle něj (operující v roli mezzala neboli falešné křídlo) se mu nabídne záběhem do tandemu, čímž otevře prostor pro driblujícího.

Ten pokračuje směrem k ose a tak mu další prostor uvolní útočník, který se v pětici posune na pozici mezzaly po straně driblujícího křídelníka. Mezitím na druhém křídle bek podnikne náběh po lajně, křídlo mu otevře prostor a posune se blíže k ose a nahradí již automaticky odskakující mezzalu, která nahradí v záloze nabíhajícího beka. Tohle všechno v rychlosti provedené s bezmyšlenkovým automatizmem může být pro většinu defenzív smrtící.

Pokud se balón ve formaci 235 přesunul do jednoho z trojúhelníků na jedné ze stran, vysunul se i stoper, nabízející možnost pro zpětný pas. Naopak Rodri stále držel osu hřiště a pomáhal s rychlým přenesením hry.

S cílem kontrolovat tempo hry rovněž Manchester City napadal vysoko ve formaci 442, rychle reagovalo i při ztrátě míče.

Většina těchto principů je často praktikována i v ostatních utkáních Manchesteru City. Vždy, když je v článku později zmíněna formace 235, odvolává se právě na tyto pravidla a principy.

Finální přechodová fáze Manchesteru City proti Newcastlu

Nejdříve si podrobně rozebereme již finální přechodovou fázi, která předcházela přechodu do 235. Začněme statistikami přihrávek. Vše logicky začíná od stoperů, kteří si balón nejčastěji předávali mezi sebou (Dias 19, Laporte 17 přihrávek), poté krajním bekům po své straně (12, 19) a třetím nejčastějším adresátem jejich pasů byl pivot Rodrigo (15, 12).

Již z těchto statistik je zřejmé, že zatímco Dias častěji předal balón kolegovi ze stoperské dvojice nebo Rodrimu, Laporte se snažil balón posunout kupředu přes Zinchenka (v této fázi byli ještě krajní beci v tradiční pozici u lajny), což vyústilo i v procentuálně vyšší četnost postupů přes levou stranu. Mělo to ale svůj důvod.

Jediný napadající hráč Newcastlu byl Wilson, který byl ale přišpendlený k Rodrigovi, kterého se snažil svým stínem vynulovat. Stopeři Dias s Laportem tak měli spoustu prostoru, kterým mohly postupovat kupředu s balónem u nohy. Dostupovat je tak často museli střední záložníci, tedy Laporta Willock a Diase Joelinton.

Důvodem, proč Dias často vracel míč francouzskému stoperovi je rovněž nerozvážnost Wilsona. Ten se ho často jal napadat, ale trajektorii svého běhu nezatočil tak, aby zabraňoval právě zmíněné přihrávce na druhého obránce. Když prošla, měl Laporte ještě více prostoru než by měl, kdyby Wilson držel pozici. Anglického útočníka navíc pryč od levonohého stopera často svým pohybem odtahoval i Rodri.

Vyrazit z bloku tak rychle musel Willock, čímž otevřel prostor pro jednoduchou kombinaci. Citizens navíc byli v takové situaci ve velkém přečíslení, které vedlo k několika jednoduchým scénářů k progresi balónu (viz obrázek).

Velký problém dělala Newcastlu i pětičlenná útočná řada Citizens, která tvořila konstantní přečíslení. Vždy při přesunu obranné čtveřice Strak zůstalo jedno křídlo na druhé straně volné s dostatkem prostoru pro zpracování nebo driblink jeden na jednoho a následný centr.

Rozehrávka Manchesteru City proti Newcastlu

V utkání s Newcastlem nebyly rysy rozehrávky Guardiolových svěřenců příliš patrné, jelikož pod nápor vysokého presinku se dostávali jen zřídka. Když už se tak ale stalo, pomáhali si hosté skvělou kopací technikou Edersona.

Stopeři se pod vysokým tlakem roztáhli až k hranicím brankoviště, krajní beci se roztáhli na okraje hřiště a vystoupili výše než byste při rozehrávce čekali. Obě mezzaly se pak stáhly až na úroveň Rodriho a i společně s Edersonem tak vytvořili formaci 3-5-3. Obě křídla se v takovýchto situacích stahovali blíže k hrotovému útočníkovi (viz obrázek).

Toto seskupení vytvořilo nespočet trojúhelníku, které umožňovali snadno prolomit linie domácích. Takové pasy hledalo zejména trio Laporte – Ederson – Dias, které svými pasy vyřadilo několik hráčů a Citizens tak mohli vyrazit kupředu.

Newcastle vůči této rozehrávce postupoval nadále v rozestavení 4-5-1. Křídla se držela u vytažených beků, dva ofenzivnější ze trojice záložníků předskočili mezzaly, zatímco Hayden (defenzivní záložník) byl jen v těsném závěsu za Rodrim a vůdce presu Wilson začal s napadáním stopera s balónem.

Poté přesedlal na brankáře a k jednomu ze stoperů přistoupil jeden z ofenzivnějších záložníků Newcastlu. Druhému stoperovi většinou zůstávalo více prostoru, jelikož se k němu nevydával další záložník ale spíše ho zavíralo křídlo. Tento presink nebyl příliš efektivní a City poněkud lehce trestalo jakékoliv jeho mezery.

Tento typ rozehrávky je používán Mancehsterem City pravidelně. I proto není rozehrávka detailně popsána u dalších zápasů, zkrátka není odlišná.

Presink Manchesteru City proti Newcastlu

Napadání Citizens je impozantní zejména ve schopnosti hráčů rychle přepnout z role útočícího do role bránícího, kterou využívají zejména při gegenpresu po rychlé ztrátě míče. Obdivuhodná je i schopnost se rychle a efektivně seskupit do formace určené pro presink, tedy 442.

Po pravoboku Jesuse je v takovém seskupení Kevin de Bruyne, zatímco Bernardo Silva se stáhne k Rodrimu na pozici č. 8. Presink Manchesteru City není nijak zvlášť komplikovaný, zato o to lépe secvičený a efektivní.

Formace 442 se hýbe po celém hřišti kompaktně a vždy při zpětné přihrávce soupeře ihned vyráží kupředu. Proti Newcastelu byl pres o to efektivnější, když se Willock často vytahoval blíže k útočníkům a dvojice pivotů Joelinton a Hayden byla lehce dostupována.

Tyto dva fotbalisty osobně přebíral Rodri se Silvou, na stopery vyvíjelo tlak duo útočníků a křídelníci zase tlačili na krajní beky. Zároveň se snažili hřiště pro soupeře co nejvíce stáhnout a při přihrávce do křídel ho zmenšovali pohybem k míči co to jen šlo.

Další důležitý faktor, který hostím zařizoval kontrolu nad utkáním a vysoké držení míče byl rychlý pres při ztrátě balónu – gegenpres.

Manchester City kvůli již zmíněnému stylu hry ztrácel nejvíce míčů v křídelních prostorech hřiště, kde produkovalo nejvíce riskantních kombinací, či driblinků. Zároveň ale v těchto prostorech nejčastěji i míče získávalo což bylo možné díky rychlím reakcím kombinačních trojúhelníků na stranách hřiště (krajní bek, mezzala a křídlo).

Tato trojice na obou stranách hřiště soupeře při ztrátě míče rychle zavírala a získávala spousty balónů. Celkově v těchto prostorách proběhla zhruba polovina všech odebrání míčů soupeři. Ve statistice obraných zákroků byly právě pozice krajní bek, mezzala nebo křídlo těmi ještě společně s Rodrim nejaktivnějšími. Tento způsob napadání při ztrátě míče zároveň umožňoval i rychlý přechod právě do formace 442.

Manchester City vs. Leicester City | 26. 12. 2021

Na Boxing day hostil Manchester City Leicester. Utkání dvou zcela odlišných poločasů skončilo nakonec kanonádou 6:3 v prospěch domácích. Statistka xG rovněž v prospěch vítěze v poměru 4,00:2,85.

Analýza Leicesteru

Leicester nastoupil do utkání ve formaci 4231, která se při presu transformovala do 4-4-2. Cílem dvou útočníků bylo eliminovat pasy na pivota Citizens a zároveň zabránit stoperům k progresu balónu u nohy, jako tomu bylo proti Newcastlu.

Křídelníci se často roztahovali až ke krajním bekům, čehož následně Guardiola využil k velkému přečíslení ve středu hřiště. Čtyřčlenná obrana rovněž nebyla schopna reagovat na pětičlennou linii Citizens, která byla ve tradičním seskupení a nechávala křídlům až nebezpečně moc prostoru.

Směrem dopředu byla formace 4-2-3-1 opět mírně zdeformovaná. Ihenacho byl v roli klasického průnikového útočníka osamocen na hrotu a Lookman nalevo fungoval na rozdíl od Peréze jako klasické křídlo. Španěl se totiž naopak stahoval blíže k ose hřiště a Maddison zase blíže do leva, tvoříc ve středu hřiště čtyřúhelník společně s dvojici pivotů Tielemansem a Dewsbury – Hallem.

Pravý bek Albrighton se naopak při zisku míče rychle vytahoval na pozici pravého křídla a Thomas na levé straně zase napomáhal s rozehrávkou. Ve výsledku tak formace Leicesteru vpadla jako 3223 (viz obrázek).

Snahou bylo zajistit lepší kontrolu nad středem hřiště, kde Citizens ve 4-4-2 nejsou nejsilnější a zároveň díky rychlostně skvěle vybaveným hráčům udeřit z protiútoků. Právě Lookmanovi, Iheanachovi a Albrightonovi (č. 11) vytvářeli šance přesnými pasy do náběhů Maddison s Pérezem.

Změna přišla v druhé půli, když Peréze vystřídal Castagne a Lišky přešli na pětiobráncový systém konkrétně 541. Křídla Maddison a Lookman se držela blízko záložníků a zhušťovala v hlubokém bloku střed, zatímco Iheanacho bránil pivota Fernandinha.

Směrem dopředu se formace opět měnila, tentokrát do 442/244, když se Maddison připojil na hrot k Iheanachovi a Albrighton se vytáhl opět na křídlo, čímž celou pětičlennou obranu posunul doprava a změnil v čtyřčlennou s Castagnem jako pravým bekem.

Tato formace naopak umožňovala přečíslení na krajích, kde se při rozehrávce mohl sběhnout níže jeden z křídelníků a stáhnout sebou krajního beka Citizens. Útočná dvojice tak měla prostory na úniky do otevřených krajů, čehož Leicester využil při první vstřelené brance.

Hra Manchesteru City na balónu

Hlavní změnou oproti utkání s Newcastlem byla implementace falešné devítky. Tou Guardiola reagoval na dvojici útočníků Leicesteru, jejichž cílem bylo co nejvíce narušit kombinace středem hřiště. Diamant středních záložníků a Bernarda Silvy jakožto falešné devítky zajistil ve středu hřiště absolutní dominanci.

Aby měl nízký blok Leicesteru alespoň nějaký účinek, museli záložníci Tielemans a Dewsbury-hall dvě Mezzaly, které měli za úkol bránit, předskakovat. Výsledkem tedy byla až trojice hráčů v prostorech mezi vysoko vytaženou obrannou linií Lišek a záložní řadou.

Tato trojice tudíž zaměstnávala i obránce Leicesteru, kteří se museli kompaktněji držet u středu hřiště a nabízeli velkorysý prostor křídlům Citizens (viz obrázek). Celá přechodová fáze domácích v první půli tedy zcela jednoduše spočívala v tom se buď prokombinovat středem hřiště nebo dostat balón co nejrychleji k jednomu z křídel.

První varianta závisela na individuálních kvalitách a sehranosti hráčů, kterou Guardiolovi svěřenci dozajista oplývají. Přímo učebnicovou akci předvedli při první brance, když si Silva seběhl mezi roztáhlé střední záložníky Leicesteru, sklepl balón Fernandinhovi (č. 25), který z první vyslal za obranu neustále v pohybu nabíhajícího zakončovatele De Bruyneho.

Druhá varianta zase ukazovala jakou moc mají v Guardiolově systému krajní beci a jejich poziční hra. Pokud zůstali u lajny, natáhli k sobě křídla a vznikl prostor pro přímý pas od stopera na křídlo. Pokud se křídlo k bekovi nevydalo, stačily dvě rychlé přihrávky na jeden dotyk a právě přes krajního obránce se balón dostal na křídlo.

Další možností jak balón přesunout na křídlo bylo invertování beka, který se stáhl k ose hřiště a připojil se do záložní řady, čímž chtě nechtě stáhl k sobě i křídlo, což poodkrylo opět možnost pro přímý pas od stopera ke křídlu.

Tuto variantu prováděli bleděmodří podstatně častěji než v duelu s Newcastlem. Proti týmu ze severu Anglie našel Laporte Sterlinga přímým pasem jedinkrát a Dias Mahreze čtyřikrát, zatímco proti Liškám si takových přihrávek připsal francouzský stoper hned dvanáct a portugalský šest.

Když se takto jednoduše podařilo pokořit obranné linie Leicesteru, přesunuli se Citizens jako obvykle do formace 235, rozebrané již v analýze utkání se Strakami.

Hra Manchesteru City ale začala od druhé půle stagnovat. Leicesteru přinesla změna formace defenzivní stabilitu a zahuštění středových prostor. Celá záložní čtveřice se totiž držela ve středu hřiště, kde byla sice pořád kvůli invertování beků Citizens přečíslena, ale prostor byl tak zahuštěný, že zamezoval rychlé a efektivní kombinaci.

I proto je nepochopitelné, že se krajní beci domácích stále snažili chodit do středu a uvolňovat pasy na křídlo místo toho, aby zůstaly u lajny a roztáhly zálohu Leicesteru. Kvůli pětičlenné obraně totiž Sterling s Mahrezem už neměli zdaleka tolik prostoru (viz obrázek) a Albrighton s Thomasem si mohli dovolit s nimi i vystupovat z pozic.

Brentfotd vs. Manchester City | 29. 12. 2021

Manchester City zvládl i poslední utkání roku 2021, když venku zdolal houževnatý Brentford. O vítěznou branku se postaral mladík Foden. Oba týmy si vytvořili pomálu velkých šancí, což zobrazuje i statistika xG – 0,36:0,91. Z taktického hlediska byl zápas zajímavý zejména kvůli novému Manchesteru City 3-3-4.

Stručná analýza Brentfordu

Brentford nastoupil v nízkém bloku ve formaci 532. Při presinku nevystupovali krajní beci kupředu, nýbrž se drželi křídelníků Manchesteru City, čímž se zasloužili o defenzivní stabilitu Včel. Do presu se pouštělo zřídkakdy duo útočníků doplněné o jednoho ze záložní trojice, ale chyběla kompaktnost.

Při hře s balónem spoléhal Brentford na rychlé protiútoky, případně na dlouhé nákopy na Toneyho. Krajní beci se v takových situacích vytáhly vysoko a společně s jedním ze záložníků doplňovaly přímočaré útoky červenobílých.

Hra Manchester City na balónu – nový systém 3-3-4

S příchodem Akého do základní sestavy na pozici levého beka se zcela změnil herní styl Citizens při hře s balónem. Místo 4-3-3 operovali domácí ve finální přechodové fázi ve formaci 3-3-4, při progresi balónu kupředu pak až 1-5-4.

Důvodem této změny byla formace Brentfordu. Ta totiž při defenzivě nechávala zcela volné kraje hřiště a jediní hráči jakkoliv ohrožující úvodní linii rozehrávky byli dva útočníci. Pro Guardiolu tak nemělo smysl rozehrávat v pokročilé přechodové fázi ve čtyřech, tak jako např. proti Newcastlu, a tak se rozhodl pro obranou trojici Aké – Laporte -Dias, která přečíslovala dva útočníky domácích.

Oba krajní stopeři tak měli dostatek prostoru k progresi balónu, čemuž svým pohybem napomáhali i hráči v druhé linii. V té působili B. Silva – Fernandinho – Cancelo. Tato trojice byla osobně bráněna opačným trojlístkem Brentfordu, mohla ho tak lehce ovládat.

Krajní záložníci, tedy Silva s Cancelem se v případě, že byl balón na jejich horizontálně rozdělené polovině hřiště, stáhli do šířky, čímž se buď uvolnili, nebo sebou stáhli záložníka a roztrhali tak jinak kompaktní defenzívu Brentfordu. Zároveň tak na stranách docházelo k přečíslení 4 na 3 (viz obrázek).

Například na levé straně totiž Silvu s Akém podporovali vytaženější Grealish s Fodenem a tvořili tak společně čtyřúhelník. Na pravé straně zase v těchto prostorech operoval De Bruyne s Jesusem. Aby tak toto přečíslení Brentford vynuloval, musel se na kraj stáhnout i střední defenzivní záložník, který zase uvolňoval Fernandinha.

Další výhodou tohoto systému bylo, že střední stoper Brentfordu bránil místo útočníka prakticky vzduch. Svou pozici ale neopouštěl.

Jak se balón dostal dopředu, měnila se formace až do 1-5-4, když se již oba krajní stopeři vytáhli na úroveň Fernandinha. Když byl balón například na levé straně, vytáhl se většinou krajní záložník ze strany opačné (Cancelo) více dopředu a vytvořil tak útočnou pětici.

Při presinku a hře bez balónu se již formace vrátila do klasické 4-4-2 s De Bruynem a Fodenem na hrotu.

Pozn.: Utkání mezi Manchesterem City a Arsenalem do analýzy nebylo zařazeno jednoduše z důvodu, že z utkání nebyl systém Citizens dostatečně patrný. V utkání bylo k vidění mnoho proměnlivých a po stranách nesymetrických jevů, které by se jen těžko shrnovali do analýzy.

Po vyloučení Gabriela v 60. minutě se navíc systém Citizens z upraveného nového systému se třemi obránci vrátil do tradiční 433 z předchozích utkání proti Newcastlu a Leicesteru, tudíž nebyl ani dostatek materiálu k analýze.

Manchester City vs. Chelsea | 15. 1. 2022

Pepu Guardiolovi se podařilo v letošní sezóně již podruhé to, co v té loňské ani jedinkrát. Tedy porazit Chelsea pod německým trenérem Tuchelem. V Etihad Stadium ji Manchester City jednoznačně přehrál a po brance De Bruyneho tuhý londýnský blok porazil 1:0.

Stručná analýza Chelsea

Chelsea nastoupila v tradiční formaci 3-4-2-1 s Lukakuem na hrotu, na kterého se celá taktika spoléhala. Bez balónu se mužstvo drželo kompaktně ve formaci 5-4-1. Začalo s vysunutou obrannou linií, ale postupně se systém měnil spíše v zaparkovaný autobus.

Proti Manchesteru City, který se vrátil k systému z utkáních proti Newcastlu nebo Leicesteru, zvolili cestu, kterou praktikovali v úspěšné druhé půli svého zápasu Lišky. Čtyřčlenná záložní řada byla blízko u sebe strážící střed hřiště a Lukaku poměrně bezhlavě běhal za balónem před nimi. Krajní beky napadal při příjmu míče buď křídelník nebo krajní obránce, na čemž vysoce záležel další postup Citizens.

S balónem hrály The Blues přímočaře kupředu a soupeře se snažili zasáhnout protiútoky, jejichž hlavním cílem bylo dostat balón za obranu nabíhajícímu Lukaukuovi. Když se Chelsea podařilo dostat balón k soupeři na polovinu postupnou rozehrávkou, vysunuli se krajní beci kupředu a tvořili formaci 325, v řadě společně s Ziyechem, Lukakuem a Pulišićem.

Hra Manchesteru City na balónu

Guardiola se po ne tolik přesvědčivých výkonech proti Brendfordu a Arsenalu rozhodl s novým tří obráncovým systémem prozatím rozloučit a s návratem Walkera do sestavy se vrátil k starému dobrému 4-3-3. Na Chelsea ale stejně musel vymyslet specifický plán, ve kterém udělal slabinu vlastně z největší přednosti Blues.

A tou jsou krajní prostory. Právě ty jsou největší výhodou formace 3-4-2-1/3-4-3. Zatímco například ve středu hřiště strádá, na krajích svého soupeře téměř vždy přečísluje a může je využít jak k progresi balónu, tak k vysokému počtu tandemů jak po vnější, tak vnitřní straně.

Španělský trenér ale přišel na to, jak si s tímto systémem poradit a zároveň hrát právě přes kraje hřiště, které jeho svěřenci v rozehře využívali z 80 %. Klíčem byli opět krajní obránci, kteří se neinvertovali, ale drželi se u postranních čar.

Obě mezzaly B. Silva a De Bruyne se stahovali při pokročilé přechodové fázi níže a společně s Rodrim zaměstnávali staženou záložní čtveřici Chelsea. Příležitostně je doplňoval i Foden, který na hrotu operoval převážně mezi liniemi. Někdy jako falešná devítka, někdy jako klasický útočník.

Tímto jednáním otevřeli spoustu prostoru krajním bekům (viz obrázek), kteří s balónem mohli často postupovat i kvůli tomu, že již tradičně roztažení křídelníci u sebe drželi krajní beky Chelsea. Při příjmu se je tedy jal napadat buď křídelník, čímž otevřel mezeru ve středu hřiště nebo bek, který zase otevíral mezeru za sebou a opouštěl křídlo.

V případě, že došlo k první variantě se záložní čtveřice většinou stihla rychle posunout a kvůli přečíslení 4 na 3 mezeru respektive volného hráče zaplnit. Vznikla tak ale příležitost pro přenesení hry na beka na druhé straně, který měl ještě více prostoru nebo zpětný pas a rychlou kombinaci středem, či zkrátka zpomalení a hledání jiného řešení.

V první půli se toto dařilo i díky mnohým vyhraným bitvám ve středu hřiště, kde záloha Chelsea hodně strádala. Často se tedy při takových scénářích dařilo jednoduše prokombinovat středem v situaci 3 na 3, která po odpojení jednoho křídelníka nastala.

V případě druhého scénáře, kdy by například Cancela šel presovat Azpilicueta, se Citizens nebáli hrát rychle vzdušné balóny na uvolněné křídlo. To bylo sice velmi rychle dostupováno krajním stoperem, v tomto případě Rudigerem, i po něm ale vznikala trhlina, do které se rychle vehnala mezzala, v tomto případě De Bruyne (viz obrázek).

Svým pohybem mu prostor uvolňoval i útočník, který náběhem k ose stahuje od nabíhajícího Bruyneho středního stopera Chelsea a mezeru mezi ním a Rudigerem ještě rozšiřuje. Ve 24. minutě se takto naprosto ukázkově dostal Manchester City od stopera za devět vteřin až do brankoviště soupeře, kde nebezpečně zakončoval De Bruyne.

Když se podařilo Chelsea zatlačit, přesunul se Manchester City opět do formace 235 ze zápasů s Newcastlem nebo Leicesterem. Přes vyztuženou obranu se ale nebylo lehké dostat, velkou volnost tak měl De Bruyne nebo Foden, kteří často sbíhávali do stran pomoci s kombinací v trojúhelnících.

Presink Manchesteru City

Proti Chelsea se po dlouhé době změnil i způsob presu Citizens. Místo 4-4-2 se bez balónu formovali Citizens do 4-2-3-1. Obě křídla se stáhla k útočníkovi a společně presovali trojici stoperů. Podhrot, většinou Kevin De Bruyne, měl zase na starost dvojici záložníků.

Cílem bylo donutit stopery k přihrávce na křídelní obránce, které osobně nikdo nebránil. Při příjmu balónu na ně ale zatlačil záložník z dané strany (Rodri nebo Silva) a zavřel ho, načež na něj zatlačil i doteď staženější krajní bek a křídlo (viz obrázek).

Rozbor jednotlivých rolí v Guardiolově systému

Na závěr této analýzy se podrobně podíváme na konkrétní role v Guardiolově systému. U všech zároveň probereme i jednotlivé atributy, na které se skauting Citizens na daných postech zaměřuje.

Brankář

Na tuto pozici jsou požadavky poměrně jednoduché a v moderním fotbale již téměř tradiční. Brankáři Citizens se zapojují do rozehrávky, takže je nutná skvělá hra nohou. Zároveň musí disponovat rychlostí a umět rychle vyběhnout při pasu za vytaženou obrannou linii.

Chytat za Manchester City je náročné zejména kvůli nízkému vytížení i proti silným týmům. O to důležitější je pak jen ten jediný zákrok za zápas, který například proti Chelsea skvěle předvedl Ederson, když v úniku ještě za stavu 0:0 vychytal Lukakua.

Krajní bek

Tato pozice je v Guardiolových týmech vždy klíčová. Většinou právě krajní beci určují, jakým stylem bude v jednotlivých utkáních fungovat výstavba hry. Nutné je tak vysoké chápání hry a systému, vědět kdy se invertovat a kdy naopak zůstat u lajny nebo kdy se již naplno přesunout do formace 2-3-5 a kdy zůstat trpělivější.

Krom herní inteligence je u krajních beků důležitá i technická stránka a tvorba hry. Často jsou to spíše záložníci než tradiční krajní beci. Důležitá je i výbušnost a schopnost rychle přepnout mezi rolemi a vrátit se na svou původní pozici. V tomto oboru zcela vyniká Kyle Walker, naopak Alexander Arnold z Liverpoolu je za to na podobné pozici často kritizován.

Stoper

Pokud chcete uspět na té nejvyšší úrovni, je zkrátka nutné mýt fotbalové stopery. Obzvlášť v Manchesteru si potrpí na skvěle technicky vybavené stopery s nejen dobrou přihrávkou, ale i vedením míče. Zároveň je důležité, aby byl na levé straně levák a naopak.

Vzhledem k vysokému presu je potřeba i rychlost, jelikož se často při protiútocích soupeře dostávají do rychlostních soubojů jeden na jednoho. Nepostradatelná je i výška nebo výskok, jelikož jinak než dlouhými nákopy se přes pres Citizens dostává jen stěží.

Defenzivní záložník

Na tomto postu je potřeba jak zdatnost technická, tak ta fyzická. Během utkání rozdává tento hráč po stoperech většinou nejvíce přihrávek, rovněž patří k nejpřesnějším nahrávačům. Musí být schopen hrát skvěle pod tlakem s hráči na zádech a dokázat se z takových situací dostat i driblinkem.

Zároveň je třeba i umět zatáhnout za záchranou brzdu při zakládajícím se protiútoku a nebát se jít do ostřejších zákroků.

Ofenzivní záložníci (mezzaly)

Hráči na této pozici musí mít atributy klasických ofenzivních záložníků, tedy tvoření hry nebo střely z dálky. Zároveň by ale měli kvůli častým rotacím být schopni alternovat na pozici křídla nebo falešné devítky. Důležitá je i technika centrovaných míčů, ke kterým se v meziprostorech tito hráči často dostávají.

Rovněž je potřeba i vysoká pracovitost, jelikož při hře s balónem operují velmi vysoko a během utkání naběhají při backcheckingu velkou vzdálenost.

Křídla

Nejdůležitější jsou klasické atributy u křídel. Mrštnost a driblink, zároveň ale i první dotyk při dlouhých přeneseních hry. Zejména v soubojích jeden na jednoho a následných centrech jsou křídla jako Sterling nebo Mahrez absolutní extratřída.

Útočník + zapadl by do systému Schick?

Dá se říci, že v aktuálním kádru není jediný útočník. Jesus už se přesunul spíše na křídlo a na hrot přichází většinou alternativa, vzhledem k dané herní taktice. Někdy je potřeba čistě falešná devítka, která je více součástí zálohy a tak má skvělou techniku nebo tvorbu hry.

Někdy je ale potřeba i hrotový útočník, který má kvalitní mezihru, ale zejména exceluje ve výběru místa a produktivitě. V tomto ohledu je s Manchesterem City spojován Patrik Schick, který tyto atributy splňuje. Navíc si v Bundeslize navykl i na fyzicky náročný fotbal, co se týče presinku.

Pravděpodobně bychom ho ale neviděli v základní sestavě každý víkend, jelikož falešná devítka rozhodně není jeho post a ani na křídle nesplňuje náročné požadavky Citizens. Vídávali bychom ho tedy pravděpodobně proti slabším soupeřům nebo ze střídačky.

Použité zdroje: Whoscored, Total Football Analysis (data), SofaScore