„Věděl jsem, že v Jihlavě mohu dostat šanci, tak jsem neváhal a dostal ji,“ Říká Pavel Šulc

Talentovaný záložník Pavel Šulc obléká barvy druholigové Jihlavy, ve které je na hostování z mistrovské Plzně. V pouhých osmnácti letech patří mezi pilíře trenéra Kučery.

Jaké byly Vaše začátky v Toužimi?

Vzpomínám na to rád, měl jsem tam kamarády, se kterýma jsem trávil dny před barákem, takže to jsou pro mě asi snad zatím nejlepší fotbalový časy. Hlavně mě tam trénoval můj taťka.

Poté jste přestoupil do Karlových Varů, ze kterých jste následně putoval do Viktorie Plzeň. Bylo těžké prosadit se v červenomodrém dresu?

Přišel jsem do Plzně, když se hrál zápas na dvě půlky a skóre se pak sčítalo dohromady, takže neřekl bych, že bylo těžké se prosadit, ale byl jsem rád, že tam můžu být.

S kým si kromě Tomáše Kepla, se kterým jste prakticky vyrůstal, v kabině Viktorie nejvíce rozumíte?

Nemůžu říct jednoho, v Plzni byl skvělý kolektiv, takže jsem se bavil se všemi např. Venca Míka, Venca Uzlík nebo Šimon Gabriel. Asi tak nějak se všema řekl bych.

Jak se Vám líbilo na soustředění ve španělské Esteponě, kam jste odcestoval s Plzní? Přijali vás ostatní hráči mezi sebe?

Soustředění bylo super, krásný prostředí a hráli jsme kvalitní zápasy, takže jsem byl rád, že tam jsem. Řekl bych, že jo, na to moc odpověď neznám.

Ze Španělska jste kvůli nabídce z Jihlavy odletěl dříve. Váhal jste nad možným hostováním na Vysočině? Nebo jste se rozhodl během chvilky?

Rozhodl jsem se hned, věděl jsem, že v Jihlavě je možnost dostat šanci, takže jsem neváhal a šanci jsem taky dostal, takže jsem rád, že jsem na hostování odešel.

Bylo těžké odejít od svých přátel prakticky do neznáma?

Je to vždycky těžké, ale kluci tady v Jihlavě mě vzali, takže jsem i rád, že jsem odešel a poznal nové lidi.

Jak se Vám líbí zázemí v Jihlavě?

Když jsem přišel, byl jsem příjemně překvapený. Je to tu podle mě super, je tu vše, co každý hráč potřebuje.

Na svém kontě máte již několik startů v juniorské Lize mistrů. Je mezi ní a dospělým fotbalem velký rozdíl?

Řekl bych, že určitě dospělý fotbal je náročnější co se týče fyzické připravenosti, protože je to hlavně o souboji. Ale když to srovnám, tak kvalita protihráčů byla v juniorské Lize mistrů o dost větší.

Většinou hrajete na středu zálohy, ale trenéři vás občas využívali na křídle. Kde vám to nejvíce vyhovuje?

Určitě na středu, cítím se tam líp, mám víc míč na noze. Na křídle to záleží na spoluhráčích, jak moc vás využívají.

V národním týmu jste stálicí. Jaký je pocit nosit na hrudi českého lva?

Vždycky je skvělý pocit reprezentovat svoji zemi. Je to taková vlastně i čest a já jsem rád, že jsem mezi těmi 20, co můžou ten dres nosit.

Utkání s Prostějovem jste rozhodl na poslední chvíli. Co se vám honilo hlavou, když k Vám brankář stál zády a rozehrával?

Chvilku nic, byl jsem už naštvaný, že nevyrovnáme, ale pak mi to napadlo, že si to třeba hodí na zem a budu mít šanci mu to vzít. Nakonec se mi to povedlo.

Ve fanouškovské anketě jste byl zvolen hráčem měsíce Jihlavy, jaký je to pocit? Myslíte, že si Vás fanoušci oblíbili.

Byl to první měsíc a byl jsem trošku překvapený, ale byl jsem za to rád. Řekl bych, že oblíbili.

Jací jsou fanoušci v Jihlavě? Jaká je atmosféra na stadionu?

Fanoušci jsou super. Pravidelně jezdí nějací na venkovní zápasy a doma chodí na fotbal dost lidí, takže atmosféra je fajn.

Zůstane Vám gól proti Varnsdorfu v paměti? Opravdu vám tu branku předpověděl kamarád?

První ligovej gól, takže řekl bych, že jo. Ano, ano v den zápasu mi psal, že to cítí v kostech, že ho dám.

Jelikož jste sám hrával juniorskou ligu, myslíte si, že by se měla zrušit a dané týmy, které v ní hrály, by se měly přesunout mezi dospělé, jak tomu je například v Nizozemsku?

Já bych řekl, že určitě, protože mužskej a juniorskej fotbal je úplně o něčem jiném a pro všechny hráče by to bylo dobře.

Chtěl byste jednou býti takovou plzeňskou ikonou, jakou je Patrik Hrošovský?

Na tom mi nějak nezáleží, chci hlavně hrát fotbal.

Prozradíte nám, komu budete fandit ve finále Ligy mistrů?

Liverpoolu.

Děkujeme Pavlu Šulcovi za jeho čas a přejeme mu hodně štěstí do dalších let.