Vážené osobnosti v čele s Ivanem Hlinkou. Jak šel čas s trenéry národního týmu

Od vzniku samostatné České republiky se na střídačce národního týmu v roli hlavního trenéra protočilo plno zajímavých osobností. V červnu 2023 byl do této funkce jmenován Radim Rulík. Jedná se už celkem o dvanáctého reprezentačního hlavního kouče v historii našeho hokeje. Kdo všechno koučoval nároďák od roku 1993? Tohle je příběh velkých osobností, vítězství i zklamání.

1993 – 1994, Ivan Hlinka

Velký šéf českého hokeje měl tu čest vést národní tým jako první v historii samostatné České republiky. A jako první se taky zasloužil o medaili. Hned v roce 1993 porazila česká reprezentace v utkání o bronz Kanadu. 

O rok později už si Hlinka se svým týmem tak dobře nevedl, když obsadili sedmé místo. Na olympiádě v Lillehammeru z toho byla celkově pátá pozice. V budoucnu se stal tento kouč nedílnou součástí bohaté hokejové historie.

1994 – 1997, Luděk Bukač

Luděk Bukač byl zasloužilý profesionál s velkou autoritou. Dva roky předtím trénoval dokonce německou reprezentaci, se kterou na olympiádě v Albertville 1992 obsadil šesté místo. Jako první trenér národního týmu přivezl z mistrovství světa v roce 1996 zlaté mediale z Vídně.

Paradoxně ale v ten samý rok přišel fatální propadák na světovém poháru. V základní skupině Češi nezískali jediný bod, vrcholem byl debakl 1:7 s Německem. Po tomto turnaji oznámil Bukač rezignaci.

1997 – 2000, Ivan Hlinka

Na střídačku české reprezentace se vrátil Ivan Hlinka, jako pravou ruku si tenkrát vybral Slavomíra Lenera. A nutno říct, že medailemi to začalo doslova cinkat. Nejdříve dva bronzy z MS, pak přišel největší úspěch v historii českého hokeje a triumf na olympijském turnaji v Naganu.

Následovalo zlato ze světového šampionátu 1999 v Norsku. To už místo Lenera stál na střídačce Josef Augusta. Druhým asistentem Ivana Hlinky byl po celé toto období Vladimír Martinec.

2000 – 2002, Josef Augusta

Po odchodu Ivana Hlinky do zámoří se stal Josef Augusta ze spolehlivého asistenta hlavní kouč. Český hokej byl na absolutním vrcholu. Národní tým zkompletoval v roce 2001 zlatý hattrick. Nepovedla se však obhajoba zlatých medailí na olympiádě, když ve čtvrtfinále v Salt Lake City 2002 prohrál národní tým s Ruskem 0:1.

2002 – 2004, Slavomír Lener

Poprvé se Slavomír Lener dostal na střídačku národního týmu jako hlavní kouč. Měl velmi těžkou úlohu, protože český hokej byl na absolutním vrcholu. V době, kdy převzal českou reprezentaci, měl už v životopise sedm let praxe jako asistent trenéra v NHL.

V roce 2003 na MS v Helsinkách bral čtvrté místo. Pak přišel o rok později osudný šampionát v Praze a trpké vyřazení s USA po nájezdech. Říkalo se, že nikdy předtím nebyl národní tým silnější. Očekávaná sláva skončila hlubokým smutkem milionů fanoušků. Po tomto neúspěchu Slavomír Lener na střídačce skončil. Na lavičku reprezentace už se nikdy nevrátil.

2004, Ivan Hlinka (†54 let)

Ten největší smutek z trenérského hlediska ale český národ teprve čekal. Ivan Hlinka převzal zpátky národní tým do svých rukou, nepodařený šampionát měl zachránit světový pohár. Jen dva týdny před jeho začátkem však přišla zdrcující zpráva. Ivan Hlinka po následcích těžké autonehody zahynul.

2004 – 2005, Vladimír Růžička

Respektovaného kouče tak těsně před začátkem světového poháru nahradil Vladimír Růžička. Z nečekaného odchodu „šéfa“, jak byl Ivan Hlinka přezdíván, se český národ dlouho vzpamatovával. 

Na osudném světovém poháru 2004 odehrála česká reprezentace možná nejkrásnější zápas v historii. Na půdě kanadského Toronta se s pozdějšími šampiony prali statečně. Kanada nakonec vyhrála brankou Vincenta Leceveliera v prodloužení 4:3.

To, co se nepodařilo v roce 2004, dokázal národní tým o rok později dotáhnout do zlaté tečky. Vladimír Růžička si připsal na mezinárodní půdě v trenérské pozici první velký úspěch. Konec zlaté generace byl završen symbolicky ve Vídni, kde Češi vyhráli v roce 1996 své vůbec první zlato. 

2005 – 2008, Alois Hadamczik

Na lavičce národního týmu se objevila zcela nová tvář. Až do této doby byl Alois Hadamczik znám pouze jako trenér na extraligové úrovni. Stabilní výsledky ho dovedly až do reprezentace.

Hadamczik prakticky těžil ještě z dozvuků zlaté generace. V roce 2006 přivezl s českým týmem z Lotyšska stříbrné medaile. O pár měsíců dříve na olympiádě v Turíně vybojoval bronz.

2008 – 2010, Vladimír Růžička

Český hokej se pozvolna dostával do ústupu, Vladimír Růžička měl za úkol vrátit českým barvám zlatý lesk. Po dvou neúspěšných šampionátech, kdy jeho tým neprošel ani do bojů o medaile, se mu to přece jen podařilo.

V německém Kolíně nad Rýnem v roce 2010 dokázal národní tým ještě jednou šokovat svět, když porazil ve finále mistrovství světa nabité Rusy. Parta kolem Ovečkina, Malkina a Kovalčuka byla od prvního dne pasována na zlaté medailisty. Vladimír Růžička jim se svou partou vystavil ve finále stopku. 

Rusové sundávali stříbrné medaile z krku, zatímco se v Praze další den opět zaplnilo Staroměstské náměstí. Jen olympiáda ve Vancouveru se ten rok nepovedla, český tým vypadl už ve čtvrtfinále s Finskem.

2010 – 2015, Alois Hadamczik

Tato éra patřila jen dvěma mužům, kteří se na postu hlavního kouče nároďáku pravidelně střídali. Alois Hadamczik se vrátil k reprezentaci. Ještě než v roce 2014 oznámil definitivně svou rezignaci, stihl zaznamenat na dlouhou dobu poslední dva úspěchy. V roce 2011 a 2012 přivezl národní tým bronzové mediale.

2014 – 2015, Vladimír Růžička

Ještě jeden velký návrat. Pravdou však bylo, že český hokej upadl do temnoty. Dvě účasti v semifinále mistrovství světa byly prakticky maximum, co se dalo v této době vyždímat. Především domácí šampionát v roce 2015 byl velmi ostře sledovaný, nakonec však skončila parta Vladimíra Růžičky bez mediale.

Na úspěšného trenéra se tou dobou snesla lavina kritiky, byl obviněn z braní úplatků od rodičů ve Slavii Praha. Do vězení nakonec nemusel, za zpronevěru však zaplatil pokutu 400 tisíc korun. Jakoby mu tato aféra zlomila vaz. Už nikdy se nedokázal, do té doby úspěšný kouč, k národnímu týmu vrátit.

2015 – 2016, Vladimír Vůjtek

Dlouhá doba Hadamczika s Růžičkou skončila. Po dlouhé době dostává šanci někdo jiný, nároďák přebírá veřejností i odborníky mimořádně uznávaný Vladimír Vůjtek. Dodnes jeden z nejoblíbenějších trenérů české reprezentace.

Na lavičce národního týmu se objevil jen na jednu sezonu, poté, co opustil střídačku slovenské reprezentace. Na MS v Rusku obsadil páté místo, pak odešel definitivně do zaslouženého hokejového důchodu.

2016 – 2018, Josef Jandač

Po odchodu Vůjtka si český hokej jakoby najednou uvědomil, že se dostal do obrovské personální krize. Zkušených trenérů ze zlaté generace ubývalo. Josef Jandač převzal národní tým v době možná nejhlubší krize. Léta bez medaile přibývala, tlak na trenéry byl rok od roku větší.

Jandač měl na mistrovství světa k úspěchu velmi daleko, dvakrát s týmem obsadil až sedmou pozici. Naděje svitla na olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu, kde se hrálo bez hráčů z NHL. V utkání o bronz však byli úspěšnější Kanaďané.

2018 – 2020, Miloš Říha

Po dlouhé kariéře plné velkých úspěchů dostal konečně šanci u národního týmu Miloš Říha starší. Velmi toužil po tom, aby vrátil český hokej na medailové pozice. Velmi blízko byl v roce 2019 v Bratislavě, kde český tým prohrál v zápase o bronz s Ruskem.

Český národ nikdy nezapomene ne emotivní návrat tohoto srdcaře, kdy se před novináři na tiskové konferenci rozplakal. Fanoušci ho milovali. U národního týmu měl smlouvu ještě na jeden rok. Pak ale přišel koronavirus, který mu vzal poslední šanci na úspěch.

Jeho syn a asistent Miloš Říha mladší po čase řekl, že nikdy neviděl svého otce tak namotivovaného, jako na později zrušený šampionát ve Švýcarsku. Smlouva Říhovi vypršela.

Jestli by byl schopen dovést národní tým k vytoužené medaili, už se nikdy nedozvíme. 31. srpna 2020 jeho život v 60 letech po těžké nemoci vyhasnul.

2020 – 2022, Filip Pešán

Reprezentaci přebírá ambiciózní a mladý kouč Filip Pešán. Jeho nástup byl plánován ještě během éry Miloše Říhy. Ve 42 letech se stal nejmladším lodivodem národního týmu. Následné dva roky ukázaly, že ještě nebyl na tak náročnou misi připraven.

Na MS v roce 2021 obsadil s českým týmem sedmé místo, další rok na olympiádě v Pekingu dokonce až devátou pozici. Po velkém krachu na turnaji bez hráčů NHL, byl pod velkým tlakem veřejnosti odvolán. 

Další sezonu pak strávil ve Švýcarsku, mimo českou hokejovou veřejnost. Až letos se opět vrací na scénu, v Liberci se pokusí o restart své trenérské kariéry.

2022 – 2023, Kari Jalonen

Najednou se ukázalo, že všechny zdroje z českého trenérského rybníčku jsou vyčerpány. V posledních letech se nadějně rýsoval Václav Varaďa, avšak kvůli klubovým povinnostem v Třinci diskuse o vedení národního týmu vzdal.

Varianta, že by převzal nároďák někdo z vysloužilých veteránů, také nebyla příliš atraktivní. Poprvé vedení českého hokeje rozhodilo sítě do zahraničí a ze severu ulovilo finského stratéga Kariho Jalonena. Ne každému se varianta zahraničního trenéra líbila, avšak nebylo příliš mohlo jiných možností.

Hned na prvním světovém šampionátu vrátil finský kouč národní tým na medailové pozice, když přivezl z finského Tampere bronz. Jalonen byl všemi uznáván a oslavován. Nikdo nečekal, jak trpký konec ho nakonec za rok bude čekat.

Na dalším šampionátu obsadila česká reprezentace osmou, nejhorší pozici v historii MS. Následoval až velmi nedůstojný konec, vedený novým prezidentem svazu Aloisem Hadamczikem. Mezinárodní mise Jalonena nakonec skončila v troskách.

2023 – Radim Rulík

Nyní přebírá národní tým Radim Rulík. Nečekaně na jaře skončil v pardubickém Dynamu. Na nedávnem juniorském šampionátu se blýsknul stříbrnými medailemi a aktivní hrou proti týmům ze světové špičky. Právě to motivovalo vedení českého hokeje k jeho zvolení asi nejvíce.

Jak si povede ve své nejtěžší a největší výzvě své kariéry, to se dozvíme v následujících letech. 

Zdroj: Český hokej