Van Buren opět potvrdil, že je hrotový útočník, nikoli křídlo. Byť s koncovkou Tecla

Jindřich Trpišovský ve Slavii uspěl mimo jiné proto, že si pokládal tým z hráčů, kteří zahrají na dvou až třech pozicích. Některé hráče ale jednoduše nelze přeškolit. To je případ Micka van Burena.

Mick van Buren do Slavie přicházel coby útočník z Nizozemska a Dánska. Fanoušci sešívaných si jej rychle zamilovali především díky jeho bojovnosti a nebezpečným náběhům. Často byl účinným žolíkem.

Loňská sezóna mu ale nevyšla a tak strávil podzimní ligovou část v Českých Budějovicích. V černobílém dresu dostal hodně herního času a i proto si ho Jindřich Trpišovský o zimní pauze stáhl.

Stavět ho ale začal na post pravého křídla. Tato pozice nizozemskému forvardovi očividně neseděla, van Buren není hráč do soubojů jeden na jednoho, naopak si rád míč předkopne a běží za ním, což na křídle často nejde.

V nedělním zápase s Plzní dostal poprvé od návratu šanci na hrotu a podal nejlepší výkon od návratu do Prahy. Vedle bojového výkonu vstřelil parádní gól (asi z jeho nejmenší šance v zápase).

Sice neproměnil tři tutovky, ale to k němu patří. Van Buren je jako klíště, které se zakousne do obránců a do konce zápasu se nepustí. Defenziva Viktorie si s ním nevěděla rady a po zápase ho chválili i příznivci Slavie.

Jednoduše řečeno, van Buren je v mnoha ohledech podobný Stanislavu Teclovi. Stále má své kvality, ale musí se využívat správně. Je v ideálním věku ale v létě mu končí kontrakt. Zda setrvá bude dost záležet na plánech Trpišovského s Petarem Musou a Janem Matouškem.

Zdroj: SK Slavia Praha