V roce 1919 se NHL nedohrála kvůli pandemii španělské chřipky. Po 101 letech ji pravděpodobně čeká stejný osud

Zatím se stalo jen dvakrát, že se ve více než stoleté historii NHL nedohrál ročník. V sezóně 2004/2005 se nedokázalo dohodnout vedení soutěže s hráčskou asociací a důsledkem byla výluka. Předtím nepoznala NHL vítěze ještě v sezóně 1918/19 a to kvůli pandemii španělské chřipky!

Svět zmítala v letech 1918 až 1920 pandemie takzvané španělské chřipky. Ta trvala tři roky a vyžádala si padesát miliónů lidských životů. Pandemii tehdy pochopitelně „pomohla“ první světová válka, když se ke zranění vojáků na frontě přidal ještě šířící se virus chřipky H1N1, který si vyžádal 500 milionů infikovaných a 50 milionů obětí.

Navzdory špatné situaci se hrál ročník 1918/19 podle předpokladů a do finále se probojovaly týmy Montrealu Canadiens a Seattle Metropolitans. NHL tehdy hrály tři kluby a další tři se Seattlem na čele působily v konkurenční Pacific Coast Hockey Association, která později zanikla.

Kluby bojovaly ztuha o Stanleyův pohár. Hrálo se tehdy ještě podle rozdílných pravidel. Kluby NHL nastupovaly se šesti hráči jako dnes, ale kluby z Pacifiku měly navíc jednoho hráče, tzv. Rovera, který se na ledě přizpůsoboval dané situaci.

Fináloví soupeři se dohodli, že vystřídají v zápasech pravidla obou soutěží. Výsledkem toho pochopitelně bylo, že po čtyřech duelech byla série vyrovnaná 2:2 a o vítězi měl rozhodnout pátý rozhodující duel.

Postupně se projevovala na týmech pandemie španělské chřipky. Během série Seattle schválně šetřil na střídačce hráče, aby si alespoň trochu odpočinuli, ale Montreal byl na tom hůř. „Lalonde, Hall, Couto, Berlinquette a McDonald mají čtyřicetistupňové horečky,“ psal tehdy torontský deník Globe. V den pátého rozhodujícího zápasu to ještě vypadalo, že se bude hrát. Led byl připraven, ale nakonec přišlo nařízení od vedení ligy o ukončení série. 

Montreal měl zdravé jen čtyři hokejisty. Na poslední chvíli požádal o pomoc konkurenční klub Victoria Aristocrats o zapůjčení hráčů, ale vedení soutěže transakci zatrhl. Canadiens to vzdali a řekli, že trofej patří Seattlu. Ten však takové vítězství nepřijal. I proto dodnes svítí na Stanleyho poháru, že finále v roce 1919 nebylo dohráno.

„Bylo to nejpodivnější vyvrcholení soutěže NHL. Bylo nám líto, že fanoušci Seattlu nemohli vidět rozhodující bitvu, ale zápas se nedal odehrát,“ řekl tehdy prezident soutěže Frank Patrick. Nejhorší zpráva přišla o den později. Nejstarší hráč Montrealu a legenda sestavy, Joe Hall, nakonec onemocnění španělské chřipky podlehl. „Byla to jedna z největších hvězd NHL a jeden z nejlepších obránců historie. Hokej hrál dvacet let,“ psal tehdy deník Seattle Post Intelligencer o sedmatřicetiletém bekovi.

Na následky po zotavování ze španělské chřipky zemřel o dva roky později i majitel Canadiens George Kennedy, který měl velkou zásluhu na vzniku NHL.

Halla v roce 1961 uvedli do Síně slávy. Paradox je, že ho provázela pověst hrubiána, proto dostal přezdívku Špatný Joe. Rodák z anglického Staffordshire měl v prvních dvou ročnících NHL 230 trestných minut v 37 utkáních. Mezi mantinely hrál tvrdě, ale po zápasech se přišel nejednou omluvit soupeři za svou hru. Jeho protivník a později novinář Harry Scott o něm napsal: „Joe hrál ostře, ale většinou se jen bránil po ostrých napadeních soupeřů. Rány schytal a až následně rozdal.“

V nemocnici v Seattlu bojoval po plánovaném rozhodujícím pátém zápase Stanley Cupu 1919 o život. Vlakem za ním cestovala manželka a tři děti. Zastihl ji však smutný telegram, že manžel a otec Joe Hall nemoci podlehl.

Kromě zmíněných dvou ročníků se NHL hrála vždy. Dokonce i během druhé světové války, kdy mnoho hráčů odešlo na frontu. Nyní, 101 let po smrti jedné z prvních legend soutěže, opět hrozí, že pro smrtelný virus uvidí fanoušci další zápasy nejlepší hokejové ligy světa znovu až na podzim.

Použitý zdroj: nhlusa.one