V Řecku po sobě fanoušci stříleli rakety! Jinak mi pyro nevadí, tvrdí Václav Svěrkoš

Václav Svěrkoš, který má momentálně vlastní agenturu s názvem Sports & Counselling, přibližuje pro náš web práci hráčského agenta, porovnává atmosféru na našich stadionech a v Německu, a nebojí se vyjádřit svůj názor ohledně pyrotechniky na stadionech!

Tak, máme tady úvodní otázku. Jak dlouho už vlastně děláš hráčského agenta?

Tak my jsme v podstatě začali před čtyřmi roky. Máme to od roku 2016, takže.. Takže jo, čtyři roky.

Jak si se k tomu dostal? Co tě na práci hráčského agenta zaujalo?

Tak zaujalo mě to z toho důvodu, že.. Já vlastně chvíli uvažoval, co budu po ukončení hráčské kariéry dělat, protože trénovat jsem moc nechtěl. Ten důvod byl ten, že si myslím, že trenér to má v podstatě ještě horší než hráč. Toho času je strašně málo na rodinu a tak, furt jsi vlastně na stadionu, musíš sledovat soupeře, vymýšlet tréninky, takže toho volna by bylo méně, kdežto u téhle práce si myslím, že se to dá nějakým způsobem trošku víc plánovat.

To byl důvod, proč jsem se rozhodl tu agenturu založit. Nějakou zkušenost jsem už s agenty měl. Ve své době tady v Česku byly tři velké agentury a z toho dvě mě zastupovaly. Nechci o nich mluvit vůbec nějak zle, ale viděl jsem tam nějaké věci, které bych chtěl dělat jinak a myslím, že to tady s kolegou Ondrou děláme trošku jinak.

Naše filozofie je hlavně o tom, že nechceme těch hráčů mít moc. Snažíme se to vybírat tak, abychom se jim mohli věnovat naplno, protože člověk, když jich pak má sto, tak to úplně nejde. Samozřejmě i my už v současné chvíli začínáme uvažovat o tom, že začneme nabírat lidi k nám do firmy, ale tak samo jak u těch hráčů – chceme být přesvědčení o tom, že kdo přijde, tak aby byl na stejné vlně, jako jsme my a ne že nám poté z agentury uteče a nějaké hráče nám sebere, což se v podstatě několika agenturám, co tady jsou delší dobu stalo.

Snažíme se více individuálně věnovat jak hráčům, tak i rodičům, protože ty kluky podepisujeme už třeba před dosažením osmnácti let. Takže se snažíme být takovými partnery, než jen agenty.

Řešíme spoustu věcí i mimo fotbal a tohle mě bavilo a baví mě to. Hlavně si myslím, že ta agentura by tam pro hráče měla být nejen, když se dělá transfer, nýbrž po celou dobu. Troufnu si říct, že s velkou většinou těch kluků jsme partneři, kamarádi, s jejich rodiči vycházíme si myslím velmi dobře, vídáme se i mimo fotbal. To je taková ta přidaná hodnota, co mě baví asi úplně nejvíc.

Můžeš prozradit různé detaily tvé práce? Jak vlastně různé procesy probíhají a podobně?

Je to o tom, že se snažíme najít hráče, kteří něčím vynikají. Posléze je samozřejmě oslovíme. U těch mladších je to samozřejmě přes rodiče, protože bez rodičů s námi smlouvy podepisovat ani nemohou. Trávíme dost času na stadionech, jezdíme na různá utkání.

Jak jsem říkal na začátku, že trenér fotbalového týmu to má těžké, tak my taky samozřejmě jsme na fotbalech dost často, ale dá se to nějakým způsobem nastavit, nachystat, že si opravdu svůj program uděláš na měsíc dopředu. To je hlavní náplň naší práce.

Dále se s kolegou snažíme vidět všechna utkání našich už stávajících klientů, snažíme se ty zápasy i hodnotit, říct jim svůj názor na to, protože ne všichni se vidí objektivně (smích). Někteří hráči mají tu tendenci ty chyby úplně nevidět, načež říkají, že hrají dobře (smích)…

Samotný podpis smlouvy, to už je spíš detail. Hlavně jsme rádi, když jsou u nás ti kluci spokojení, chceme být s nimi opravdu partneři. Ne, že s nimi podepíšeme smlouvu a teď tu s námi budeš tři roky, přičemž se nebudeme dál starat jo, takže to je to, čím si myslím, že jsme jiní, než ty velké agentury, které mají hráčů víc a nestíhají.

Ty Venco zastupuješ Patrizia Stronatiho. Máš pod sebou ještě nějaká další zajímavá jména, co by fanoušci mohli znát?

Hele tak tím, že jsme začali před čtyřmi roky, tak je naše klientela relativně mladá. Dorůstají nám kluci, kteří si myslím, že by do těch dvou let mohli být více známí, ať už je to Timy Barkov nebo Michal Fukala, který v Liberci už hraje ligu. Je ale pravda, že právě „Zio“ je naše jednička, co se týče té známosti a kvalit.

Pak tam máme samozřejmě i Filipa Panáka ze Sparty, který má bohužel stále ty problémy s kolenem. Řekl bych, že to jsou naši nejznámější klienti. Věřím taky, že spousta kluků, kteří už jsou v reprezentaci, se brzy prosadí a že nás nějaké velké jméno ještě čeká.

Je jasné, že jako agent se pro hráče snažíš najít ty nejlepší podmínky. Pamatuješ si na nějaký případ, který se táhl? Něco, co nešlo dotáhnout do konce?

No řeknu to asi jako hráč. Lépe řečeno, když jsem ještě hrával, tak se mi stalo to, že jsem jednal o prodloužení smlouvy tehdy v Německu a ve své podstatě jsem si tu smlouvu poté dotahoval sám, protože mi nebyla řečena úplně pravda ze strany jedné agentury. To pro mě bylo velkým zklamáním tehdy.

A v současné době… Jako víš co, ono to jednání má svůj určitý průběh jo. Navíc si myslím, že kluby teď nebudou mít tolik peněz. Jakmile ale klub nějakého hráče chce, tak to probíhá velmi rychle. Pokud se obě strany rozcházejí ve finančních záležitostech, tak se to táhne, ale je to případ od případu. Záleží taky na klubových normách.

Co se týče mládežnických smluv – To je spíš takové ocenění jejich práce, že ten klub s nimi do budoucna počítá. Zrovna tohle nejsou smlouvy, na kterých by ti hráči měli vyloženě vydělat. Tam je důležité, aby jejich kariéra šla správným směrem a ty peníze vydělali časem. Na druhou stranu ale chceme pro hráče udělat maximum v téhle věci.

Já osobně jsem nedávno dělal rozhovor s Radkem Slončíkem, šéfem akademie Baníku. Ten právě říkal, že zrovna Baník se snaží dělat tu věc, aby šli hráči správným směrem a měli zájem. Aby, jak vlastně říkáš ty, nedostali první smlouvu a nepodlehli tomu…

Jo, jo, ono je fakt důležité mít to dobře nastavené. Vždy tam hraje roli, z jakého rodinného prostředí ti kluci pocházejí. No a když je to někdy horší, tak je opravdu třeba, aby tam byla ta agentura. Snažíme se pak těm klukům radit i ve věcech spoření, jaké je pro ně dobré, investovat i sami do sebe.

I tenhle servis se jim snažíme zajišťovat, jak daňový, tak třeba i individuální tréninky. Ale jako jo, souhlasím s tím, co říká Radek. Je pak problém, že někteří kluci podepíšou první smlouvu, v uvozovkách je to pár korun a myslí si o sobě, že jsou hotovými fotbalisty. Holt, není to jednoduché no.

Já bych teď Svěrky opustil téma hráčského agenta. Ty vlastně máš zkušenosti s německou Bundesligou, kde jsi působil v Mönchengladbachu, v Berlíně.. Je samozřejmé, že vyprodaný Signal Iduna Park se s atmosférou na našich stadionech nedá srovnat. Co ale na nějakých menších stadionech?

Hele jako, řeknu to tak, jak to je. Já jezdím do Gladbachu na zápasy často. Jsou tam zápasy, kdy má na programu Gladbach derby s Kolínem, což je u nás něco jako duel Baníku s Opavou. Atmosféra je tady opravdu dobrá, šílená, je to vyhrocené. No ale pak tam přijedeš na zápas třeba s Hoffenheimem a jsou tam fáze, kdy ta atmosféra není taková jako ve Vítkovicích.

I když ten stadion nemám rád, není to náš stadion, tak akustika tam je velmi dobrá. Pakliže na zápas přijde deset nebo dvanáct tisíc lidí a fandí celý ten ochoz, což je u nás normální, tak si myslím, že ta atmosféra je velmi energická a určitě bych neřekl, že je horší, než v tom Německu.

Přijeli jsme například na Bayern, já hrál vlastně i na olympijském i na Allianz Aréně. Tam chvilku celý stadion tleská, pak za brankou fandí pět, až deset tisíc lidí, ale není to takový fanatizmus, kde prostě běžíš, lidi řvou… No pro mě hrozná atmosféra. Je to takové, víš hodně komerčně udělané.

Přijde mi, že se fotbal čím dál více odcizuje normálním lidem. Každý si už nemůže dovolit jít na ten fotbal, protože lístky taky stojí nějaké prachy, které nejsou malé.. Tak to je no. K České republice – Baník má super fanoušky, Slavia, Sparta taky, v Opavě chodí dost lidí.. Vůbec bych to nebral tak, že tím, že jsou u nás menší stadiony, tak je ta atmosféra horší.

Ty sis vyzkoušel i angažmá v Řecku, kde jsi hrál za Panionios Athény. O řeckém národu se říká, že je hodně temperamentní, hodně fanatický. Byla právě tam ta atmosféra lepší, než v Německu?

Hele lepší.. Byla taková víc fanatická. Pamatuji si, jak jsme hrávali zápasy na Atromitosu, tak tam ti fanoušci po sobě stříleli nějaké rakety do sektoru. My hráli, nad hlavou nám létaly rakety. To už jako úplně nechceš (smích). To už je blázinec, my pak zůstávali i dvě hodiny na stadionu, zatímco se venku naháněli.

Ale jinak jo, oni umí fandit – Olympiakos, PAOK i AEK. Jsou to sice blázni, ale ten fotbal žerou a hlavně konflikty jsou tam opravdu pravidelné. Ale třeba na Panionios taky nechodilo pořád plno. Když jsme hráli s Olympiakosem, Panathinaikosem, tak atmosféra byla dobrá. Ale ne všichni tam mají zrovna moderní stadiony, takže bych neřekl, že by měli v Řecku lepší atmosféru, než v Německu.

Každá země je v tomhle specifická. Samozřejmě, když po sobě střílejí rakety do sektorů, tak to fakt neuznávám jo. Ale pyro jako takové, pokud to fanoušci nikam nehází mi vůbec nevadí. S tím tam mají bohužel problémy fakt často.

Jak se ti vůbec žilo v Německu? Jaké jsi tam poznal lidi, jak se k tobě chovali?

Jo, nám se s manželkou v Německu žilo skvěle. Já odsud vlastně odcházel před mistrovskou sezónou. Ale jo, byli jsme mladí, měli jsme štěstí, protože jsme tam potkali českou rodinou, která se o nás starala. Životní úroveň v Německu je výborná, je to super.

Pro hráče je to jedna z nejlepších lig, protože na každém stadionu máš plno, výplatu dostáváš včas, do banky tě zavedou, všechno ti zařídí.. V tom klubu jsou lidi, kteří ti zařídí i bydlení, auto.. Tam, jakmile jsi něco potřeboval, tak jsi to řekl klubu a oni už ti to splnili. Tohle bych rád vyřídil všem klukům, kteří tu nabídku mají, aby neváhali. Je to i blízko, ideální destinace.

Jak říkám, Bundesliga i Premier League – to jsou ligy, kde opravdu ty peníze dostáváš včas. Nestane se, že to, co je ve smlouvě, by bylo jinak. Žili jsme si tam velmi spokojeně a měli jsme, co jsme chtěli a rádi se tam vracíme.

Uměl jsi hned německy? Nebo ses nějak doučoval?

Nene, já jsem se právě ve škole učil anglicky. Německy jsem neuměl, ale byl tam vlastně v tom období Ivo Ulich, Slovák Igor Demo, kteří mi s tím ze začátku pomáhali. Jinak jsem od klubu hned dostal učitelku, ke které jsem chodil půlroku.

Chodil jsem vlastně k ní domů asi dvakrát až třikrát týdně. No a dá se říct, že po půlroce se mi to tak nějak v hlavně spojilo, v kabině už jsem pak mluvil normálně německy a už pak za učitelkou nedocházel.

Ale člověk by se ten jazyk měl chtít naučit co nejrychleji, protože chceš rozumět těm vtípkům. Někdy máš pocit, že se třeba baví o tobě a nevíš o tom (smích), takže jsem se ptal Igora nebo Iva, co říkali, a co říkali.. Každopádně si myslím, že němčina není těžká.

Jak teď s odstupem času na svou hráčskou kariéru vzpomínáš?

No nedávno jsem viděl nějaký svůj gól po dvanácti letech. Uteklo to rychle, ani mi nepřipadá, že to je tak dávno, kdy jsem byl v tom Německu. Vždy, jak tam přijedu, tak mám pocit, že to je nedávno.

Ale vzpomínám na ni rád, bylo to fajn. Bohužel, třeba poslední návrat do Baníku byl spíš už takový, že jsem se zranil, koleno se nedalo dohromady a mrzelo mě to.. Navíc klub byl poté v takové fázi, kdy to vypadalo, že se snad rozpadne.

Ten závěr nebyl moc šťastný, ale jinak jsem rád, že jsem si mohl zahrát Bundesligu nebo francouzskou ligu. Já to hodnotím pozitivně. Někdo sice říkal, že jsem tam ten potenciál ještě měl a mohl dosáhnout něčeho většího, ale to nikdy nevíš. Já jsem opravdu vděčný za to, co jsem mohl zažít, že jsem se podíval i do repre, kde jsem poznal skvělou partu kluků ještě vlastně z té zlaté éry. Byl tam tehdy Jankul, Ujfy a tak dále.

Samozřejmě, kdyby to šlo, tak bych hrál ještě dál, protože život sportovce je super, děláš, co tě baví. Nejen, že sport přináší skvělý výdělek, ale hlavně emoce. Ty zážitky na hřišti, v kabině, to mně chybí dost. Myslím si, že tohle pak chybí každému sportovci. Emoce po gólu, po výhře – to je k nezaplacení a to mi chybí ze všeho nejvíc.

No a máme tady finální otázku. Jaké jsou tvé osobní ambice, co se týče hráčského agenta? Případně, jestli by ses chtěl víc zapojit do Baníku?

Aktuálně, co se týče zapojení do klubu, tak nějaké to „okousávání“ tam předtím proběhlo, ale tím, že jsem se s kamarádem Ondrou rozhodl vytvořit tu agenturu, tak mě přijde neférové od toho nyní odcházet. Ten cíl máme teď jasný. Chceme budovat agenturu, která bude známá tím, že poskytujeme maximální servis těm hráčům. To mě teďka baví, chci se tomu určitě nějakou dobu věnovat.

Nicméně to přináší i různé věci, které mi na tom vadí. Je v tom hodně politiky, nějaké zákulisní hry, které mě nebaví a moc mě neberou. Každopádně, ty právní věci řeší spíše Ondra. Co bude za pět nebo deset let, nevím.

Kdyby přišla nabídka z nějakého klubu, abych tam šel pracovat, tak neříkám, že bych nechtěl, ale není to pro mě aktuální téma. Co si budeme povídat, je to taky byznys, ale nejvíce mě naplňuje, když se klukům daří. Těším se na různé přestupy, kde z toho pro agenturu budou i zajímavé finance.

Ale jak říkám, ten vnitřní pocit, kdy „Zio“ hraje dobře nebo Timy Barkov, když dá gól, je pro mě daleko víc, než že se potom udělá nějaký byznys. Toto mě dělá šťastným, tohle chci a myslím, že si vedeme dobře. Věřím, že jsou u nás kluci spokojení a že to tak zůstane, nikdo od nás neodchází a za to jsem rád.

I pak zpětná vazba od rodičů, kde jim pomáháme i mimo fotbal – to je to, co mě naplňuje. Plus Ondra je právník, zajímá se o sportovní právo, takže tyto věci máme pokryté velmi dobře. Dneska už spolupracujeme s lidmi v Řecku, Německu, Itálii, můj agent žije ve Španělsku, který mě zastupoval.. Teď už je to jen o tom proniknout pořádně na ten trh a myslím, že máme otevřené dveře i tam.