V české lize hraje asi čtvrtina cizinců. A nejspíš jich bude přibývat.

Nejvíce cizinců pochází ze Slovenska, následují hráči z jihovýchodní Evropy a jiných zemí, zástupci afrického kontinentu nevyjímaje. Trend bude pokračovat – když klub finančně nestrádá, v současné době je pro něj mnohem jednodušší hráče koupit zvenku, než si ho vychovat.

Přestože řada českých týmů vychovala řadu úspěšných fotbalistů, jen hrstka z nich se stane opravdovými tahouny domácího klubu. Buď české kluby nejsou schopni konkurenceschopné hráče vychovat, nebo se do práce s nimi příliš nehrnou. Jistě, existují výjimky – Slovácko, Baník nebo Sigma na svých odchovancích skutečně stavějí, i tam se však rodí talentů méně než dříve. Podstata problému spočívá v početnosti členské základny. Fotbal nyní hraje mnohem méně dětí než dříve, a přítomnost budoucího špičkového hráče mezi nimi je tak méně.

Fotbalová asociace pro zvýšení zájmu o fotbal pořádá mnohé akce. Dvakrát ročně měsíc náborů, školu v pohybu nebo projekt Můj první gól s profesionálními hráči, ale určitě se dá především mimo města dělat více. Co dělají děti na vesnicích, kde zanikly fotbalové oddíly? Na základě informací z krajských svazů by proto měl FAČR důkladně zmapovat situaci a v těchto vesnicích zajistit pokračování mládežnického fotbalu, byť třeba ve spolupráci se soudními obcemi. Klíčový pro zisk státní dotace je počet dvanácti dětí, které ne všechny vesnické kluby poskládají. Důležitou roli hraje taky zájem obce, která musí zajistit dětem odpovídající zázemí a alespoň z části odměňovat také trenéry za jejich práci.

Jiná cesta k vrácení fotbalu na malé vesnice a jeho zpřístupnění novým fotbalovým talentům nevede. Výsledkem by však mohlo v budoucnu být více českých hráčů na našich prvoligových hřištích. V opačném případě zůstane českých hráčů v sestavách našich mužstev pomálu, některé kluby mohou zvolit také zcela zahraniční cestu, přestože zkušenosti ve Spartě tomuto konceptu zrovna dobrou reklamu neudělaly. Žádný důležitější úkol v současnosti fotbalová asociace nemá.