Úzký kádr i následky minulosti. Čím je způsobena herní krize AC Milán a proč Rossoneri neměli na Inter?

Komentář: Rossoneri herně ani výsledkově nezvládli milánské derby v rámci semifinále Ligy mistrů a po zásluze vypadávají. Zápasy proti Interu ukázaly nejen fanouškům, ale i vedení klubu AC Milán skutečně mnohé. A bohužel v tom negativním slova smyslu. Proč se Rossoneri nacházejí v takové krizi?

Není žádným tajemstvím, že fotbalisté AC Milán v poslední době, zejména tedy od začátku dubna, nepodávají výkony, na které jsou fanoušci italského velkoklubu zvyklí.

Zdviženým ukazovákem pro Rossoneri mělo být už období po začátku nového kalendářního roku, kdy AC vypadlo z Coppa Italia s Turínem, nezvládlo Superpohár s Interem a v lize obdrželo výprasky od Lazia či Sassuola.

Na začátku února pak Milánčané prohráli další Derby della Madonnina. Poté trenér Stefano Pioli upravil taktiku, vzadu nechal na několik zápasů tři obránce a herní projev AC se rázem zlepšil. Okysličení proběhlo úspěšně, červenočerní jakoby dostali druhý dech.

Postup do semifinále Ligy mistrů, zbytečné remízy v Serii A

To resultovalo v postup do čtvrtfinále Ligy mistrů, kde AC Milán porazil Tottenham a v tři další výhry v domácí soutěži. Jenže v polovině března tento stroj, který ostatně z Ligy mistrů vyřadil také Neapol a v lize ji rozstřílel jasně 4:0, začal postupně drhnout.

Výjimkou jsou dubnové bojovné výkony právě v Lize mistrů. Co se ale týče ligových zápasů, byli fanoušci AC svědky zbytečných remíz se Salernitanou (březen, 1:1), Empoli (duben, 0:0), Bolognou (duben, 1:1) či s Cremonese na začátku května (doma, 1:1).

Nutno podotknout, po březnových prohrách na půdě Fiorentiny a Udinese a již zmíněné remíze se Salernitanou, se kouč Pioli vrátil k systému čtyř obránců. Kromě pár ligových zápasů a Ligy mistrů to ale příliš ovoce nepřineslo.

Další remízu i přes dobrý výkon zapsali Rossoneri na hřišti AS Řím. Pouze dvě výhry doma nad Lecce a Laziem, mimochodem po parádním herním projevu, v honbě za příčkami zajišťující účast v Lize mistrů i pro příští sezónu je prostě málo.

Chybí kvalitní hráčské alternativy

Proč ale AC především úderem nového kalendářního roku utrpělo tolik ztrát? Inu, takřka celou druhou polovinu sezóny, respektive v nadpoloviční většině zápasu se řeší, že ve hře není žádný překvapivý moment. Hra je víceméně statická a směrem do finální fáze hry tam není žádný nápad.

Část viny jde určitě za trenérem, protože jeho vidina potřeby zasahovat do hry v podobě pozdních střídání je kapitola sama o sobě.

Jenže na druhou stranu, koho tam má vlastně má dát. Kým okysličit základní jedenáctku, která například za 70 minut proti Empoli nedokázala vstřelit gól? A právě tady se dostáváme k hráčské kvalitě a velice úzkému kádru, což bylo v dvojzápase Ligy mistrů proti Interu krásně vidět.

Defenziva

Jestli má AC někde naprostou jistotu, je to v prostoru mezi třemi tyčemi. Mike Maignan už několikrát ukázal, že je gólmanem světové úrovně a osobně bych se jej nebál zařadit do elitní pětice současných nejlepších gólmanů na světě.

Jestli někde AC potřebuje posílit, je to zřejmě levá strana obrany. Davide Calabria, jakožto kapitán milánského giganta, nasazení určitě má, leč kvalita v jeho případě mnohdy pokulhává. Naopak o stopery se Rossoneri opřít mohou.

Simon Kjaer sice v prvním zápase proti Interu nepodal dobrý výkon, ale například Harryho Kane v dvojzápase proti Tottenhamu ubránil precizně. Osobně se mi líbí styl, kterým se prezentuje Fikayo Tomori. Malick Thiaw ukazuje, že z něj může vyrůst vskutku skvělý stoper, Pierre Kalulu je také stále mladý a prospekt do budoucna.

Pravou stranu obranu má pod palcem Theo Hernández, který je zkrátka jedním z nejlepších hráčů AC. Fodé Ballo-Touré sice není ideální náhradou za něj, Alessandro Florenzi už ale svou zkušeností jeho absenci nahradit dokázal.

V defenzivě zkrátka AC nemá takové potíže, jako na jiných pozicích. Je tam totiž dostatek hráčů, kteří jsou schopni se v průběhu sezóny točit a rovněž zaskakovat jeden za druhého. Horší to je s tou ofenzivnější části sestavy.

Záloha a útok

Pokud někde plánuje vedení klubu zainvestovat, musí to být tady. AC má nějakou svou podobu ideální základní jedenáctky, jenže za hráče v ní není na lavičce náhradníků prakticky žádná alternativa. A teď, v zápasech proti Interu, se to ukázalo v plné palbě.

Zatímco Simone Inzaghi svůj tým okysličil Lukakuem, Brozovičem, Correou a dalšími, Pioli už zkrátka neměl kam sáhnout. Rafael Leão na levém křídle je budoucí superhvězdou, jenže pokud nehraje, je AC poloviční. Roli náhradníka za rodáka z Almady plnil mnohdy Ante Rebič, který je ale úplně z formy a zralý na odchod.

Na pravém křídle pak nikdo použitelný pro základní sestavu není. Už v průběhu druhé poloviny minulého ročníku si fanoušci vehementně stěžovali na Júniora Messiase, který proti Interu dostal nepochopitelné množství času. Alexis Saelemaekers je žolík a solidní prospekt do budoucna, ale ve velkoklubu typu AC Milán to jednoduše stále není na základní sestavu.

Posílit potřebuje výrazně i samotná devítka na hřišti. Za Oliviera Girouda totiž není žádná náhrada. Se Zlatanem Ibrahimovičem už Rossoneri vzhledem ke zranění a věku zřejmě příliš počítat nemohou, Divock Origi je obrovským zklamáním.

Dlouhodobě chybí AC Milán také playmaker. Příchod tvořivého záložníka by rovněž znamenal také další dostupnout alternativu za běhavého Brahima Díaze, který se možná v létě vrátí z hostování zpět do Realu. Podobný typ hráče ale AC potřebuje a potřebovat bude.

Sečteno a podrženo – minimálně pět nových hráčů by na San Siru určitě práci našlo. A proč to všechno? Jelikož se v novém roce ukazuje, že v případě potřeby Pioli ani vlastně nemá kam sáhnout. V momentě, kdy šetřil opory pro utkání Ligy mistrů, bylo AC směrem do útoku bezzubé.

Navíc v důsledku velkého herního vytížení byla zjevná únava hráčů. Do základní sestavy tam, jak už píšu výše, zkrátka není koho poslat. Tommaso Pobega se vší úctou není hráčem pro AC Milán, velkým zklamáním je také nadějný Charles De Ketelaere, který v létě přišel za 32 milionů eur z Brugg.

Konsekvence…

Nabízí se otázka, proč to loni šlo a letos nikoliv, když kádr je takřka stejný? Jednak, protože se Milán v minulé sezóně Ligy mistrů nedostal tak daleko, respektive skončil už v základní skupině a na jaře už evropské poháry nehrál.

Úzký kádr zkrátka dělá mnohé, tedy v tom negativním slova smyslu. Bylo totiž naprosto očividné, že bitvy s Tottenhamem a Neapolí stály hráče velké množství sil. A dlouhodobě to takto udržet nejde.

Otázkou zůstává, kdo do AC potenciálně zamíří, pokud se skutečně nekvalifikuje do Ligy mistrů pro příští sezónu. Navíc můžeme předpokládat, že ani vedení klubu se v tomto případě nebude chtít na letní přestupy uvolnit žádnou velkou částku.

Osobně věřím, že v případě AC není například letošní duben pouze ukázkou toho, že by se hráčům na hřišti snad nechtělo nebo za vše mohl trenér Pioli.

Vše má totiž své konsekvence. Jedna velká chyba dle mého názoru nastala už před sezónou, když mistr Serie A 2021/22, klub s velkými ambicemi se ukázat i v Evropě, dostal i přes zjevnou nutnost pro posílení na některých pozicích na přestupy zhruba 45 až 50 milionů eur. Z dlouhodobého hlediska lze situaci AC označit i tak, že je to z velké části také kvůli sledu několika situací, které nebyly vyřešeny správně.

Zdroje: AC Milan, UEFA Champions League