Tyto závody tvořily historii F1. 5+1 Velkých cen Belgie, o kterých by měl každý skalní fanda mít povědomí

Belgická trať ve Spa slaví tento rok své sté výročí na grand prix scéně. Tak dlouhá doba stačila na to, aby velká cena Belgie prokázala svůj status jednoho z nejdůležitějších podniků historie Formule 1. Okruh v ardenských lesích byl svědkem nejedné velké ceny, jež posunuly celý sport vpřed. Ať už se bavíme o bezpečnosti v F1 či o nejvýznamnějších momentech jednotlivých jezdců, týmů anebo Formule 1 samotné.

Tohle není nutně seznam nejlepších či nejdramatičtějších velkých cen Belgie. Nýbrž se jedná o přehled závodů ze Spa-Francorchamps, které svými příběhy tvořily historii sportu, který milujeme.

Velká cena Belgie 1960. Vedle San Marina 1994 nejtragičtější závod historie F1

Dnešní závody královny motorsportu obvykle dosahují délky cirka hodiny a půl. A to se ještě občas bavíme o tom, jestli moderní velké ceny nejsou příliš dlouhé. No tak si představte, že Velká cena Belgie 1958 se zapsala do učebnic historie jako kontroverzní z toho důvodu, že trvala „pouhou“ jednu hodinu a 37 minut.

Musíme však přiznat, že tehdejší závody byly vždy nejméně dvouhodinovou záležitostí. Častokrát velké ceny trvaly i přes tři hodiny a nikdo si nestěžoval. Nikdo nemůže však házet špínu na náturu původní verze okruhu ve Spa. Dlouhé rovinky, slepé sekce a hlavně rychlé zatáčky se postupně zdály být rychlejší díky stále hbitějším a lehčím vozům.

V roce 1959 se závod ve Spa kvůli financím neuskutečnil. Organizátorům se podařilo najít pro nadcházející sezónu peníze na uspořádání velké ceny. Dali si však zároveň pozor i na to, aby se neopakoval rok 1958, a tak prodloužili délku velké ceny z 330 na 508 kilometrů.

Než však mohly započít diskuze, jestli se jednalo o správný krok, Stirling Moss a Mike Taylor (oba na lotusu) utrpěli vážná zranění v rychlých a táhlých zatáčkách 14kilometrového okruhu. Zbytek tréninkových jízd se naštěstí odehrály bez dalších kritických momentů.

Nehody Mosse a Taylora bohužel předznamenaly něco daleko horšího. Prodloužený závod o dvanáct kol nabízel více možností pro další podobné havárie. Ve 20. kole havaroval Chris Bristow ve stejné zatáčce jako předtím Moss. Bristow byl vymrštěn z vozu a okamžitě podlehl svým zraněním.

Aby toho nebylo málo, jen o pět kol později kolidoval Alan Stacey s ptákem. Jeho auto najelo na vnějšek zatáčky jen o pár stovek metrů od místa Bristowovy nehody a po nárazu do údolí vzplálo. Stacey ve svém voze uhořel.

Závod (na tu dobu pochopitelně) nebyl po těchto tragédiích ukončen. Vítězem se stal Jack Brabham (na obrázku níže) na cooperu. Velká cena Belgie 1960 je tak jediným podnikem, kdy v samotném závodu zahynuli dva jezdci.

Velká cena Belgie 1966. Půlka roštu vyřazena kvůli dešti a mlze již po prvním kole

Divákům sedícím na tribunách u hlavní rovinky musely při nájezdu do druhého kola závodu spadnout brady. Pouhých sedm z šestnácti startujících přežilo první kolo na extrémně mokrém, mlhou zakrytém Spa-Francorchamps.

Celkem čtyři vozy utrpěly havárii v té samé zatáčce. Nejhůře na tom byl Jackie Stewart, jehož auto nezvládlo hotové řeky vody a narazilo do telefonního sloupu, centimetry od tratě samotné. Následně přistálo v příkopu hlavou dolů.

Stewart zůstal 25 minut zaklíněný v kokpitu, jenž se do půlky zaplnil palivem, které mohlo kdykoliv vzplanout. Na pomoc zraněnému Angličanovi přispěchali krajan Graham Hill a Američan Bob Bondurant. Stewart po této havárii započal své legendární snažení o větší bezpečnost ve Formuli 1.

Triumf bral John Surtees (na obrázku níže). Pro zajímavost a pro uvědomění, kolik vody toho dne bylo, do motoru úřadujícího mistra světa Jima Clarka se během prvního kola dostalo tak moc vody, že jej to vyřadilo ze závodu.

Velká cena Belgie 1998. Více než slavná hromadná nehoda v prvním kole

Největší klasiky historie F1 se pamatují většinou jen podle jednoho momentu v závodě, který však v daném kontextu se mohl stát tím nejpamátnějším. Lze vypíchnout například VC Japonska 1989, kde, upřímně řečeno, se nestalo nic jiného, než že kolidovali dva kandidáti o titul Alain Prost a Ayrton Senna.

Velká cena Belgie 1988 nicméně nepatří mezi tyto případy. Jistě, mnozí si vybaví tuto velkou cenu jako ta, ve které se odehrála nejhromadnější nehoda v celé historii sportu. Avšak události, které následovaly, jsou stejně tak důležité, aby nezaslouženě nepropadly v mysli fanoušků jen kvůli té spektakulární havárii.

Tým Jordan nepatřil v roce 1998 mezi stáje bojující o vítězství, ba ani o pódia. Damon Hill sice překvapil třetím místem v kvalifikaci, nikdo však neočekával, že by žluté vozy se vůbec měly nachomýtnout do bojů o první pozice.

V tom závodě jim však vše nahrálo. Jmenovitě smyk Miky Häkkinena hned po restartu a kolize Michaela Schumachera a Davida Coultharda (dva potenciální aspiranty o titul, oba na obrázku níže) vyřadili všechny soupeře jezdců Jordanu.

Hill a jeho týmový kolega Ralf Schumacher si jeli pro jedno z nejšokujících triumfů všech dob. V závěrečných kolech dostal Ralf týmový pokyn, ať se nepokouší předjet Hilla. Mistr světa roku 1996 si tak dojel pro své poslední vítězství kariéry.

Na závěr této části článku dodáme bonusovou informaci. Postartovní hromadná kolize přiměla Mezinárodní automobilovou federaci zavést nové pravidlo, podle kterého všechny starty závody ovlivněné příliš prudkým deštěm musejí proběhnout za safety carem.

Velká cena Belgie 2004. Räikkonenova krasojízda aneb Schumacher sedminásobným mistrem světa

Pokud jste fanoušky Michaela Schumachera a sledujete F1 nějakou tu dobu, určitě si vzpomenete na Velkou cenu Belgie 2004. Němec zde získal svůj sedmý titul mistra světa. A na první pohled, druhé místo, s ohledem na dosavadní průběh sezóny, může vypovídat, že se toho příliš mnoho nestalo. Jen tentokrát nechal „Schumi“ ze soucitu vyhrát i někoho jiného. Opak je však pravdou a Schumacher měl co dělat, aby vůbec na tom druhém místě dojel.

Trulli na Renaultu skóroval v kvalifikaci svou jedinou pole position kariéry. Za ním se na rošt postavili Schumacher, Alonso a Coulthard. Kimi Räikkonen, pozdější vítěz závodu, se zařadil až na desáté místo. Po zhasnutí světel si Trulli udržel vedení, zatímco Schumacher se propadl za Alonsa a Coultharda.

Za nimi se bouralo o sto šest. Čtyři jezdci nedokončili ani první kolo, na trať tak musel safety car. Po něm přejeli Schumachera raketově startující Räikkonen i jeho týmový kolega z McLarenu Montoya.

Po pit stopu Trulliho převzal vedení Alonso, ten však na první pozici nevydržel dlouho, když dostal na oleji dvakrát hodiny. Räikkonen si užil na jedno kolo vedení, poté zabočil k mechanikům. Schumacher bojoval s Montoyou, kterého skrze zastávky v boxech udolal. Trulli ztrácel tempo, čehož využil živou vodou politý Schumacher.

Přesto Schumacher neměl moc nadějí na uspokojitelnou pozici v závěru závodu. Exploze pneumatiky Jensona Buttona v rychlosti okolo 330 km/h povolala safety car zpět na trať. Schumacher využil této příležitosti a dojel si pro čerstvé pneumatiky a trochu paliva do nádrže. Zařadil se za Räikkonena, kterého však již nedokázal předjet (oba na snímku níže v době druhého safety caru).

Fin si tak dojel pro triumf, hlavní hvězdou velké ceny byl však nepřekvapivě Schumacher. Velká cena Belgie 2004 je tak pro všechny fandy „Schumiho“ velice speciálním závodem.

Velká cena Belgie 2008. Nejchaotičtější závěr velké ceny vůbec

Déšť a závody ve Spa jsou vždy lahůdkou. (No, téměř… Po zkušenosti z loňské „velké ceny“ Belgie si mnozí raději pro letošek přejí suchý závod.) Hlavně když díky délce okruhu ve Spa může být na jedné části sucho a na té protější padají hotové provazy vody. To si vyzkoušeli všichni, kdo se zúčastnili Velké ceny Belgie 2008.

Dva rivalové o mistrovskou trofej sezóny 2008 Lewis Hamilton a Felipe Massa se postavili do první řady. Ranní déšť zkomplikoval výjezd z roštu několika jezdcům, včetně Massy, jenž se propadl za svého kolegu Räikkonena. Hamilton si sice pohlídal vedení, již v druhém kole však chytil smyk a ponechal první místo Räikkonenovi.

Průběh závodu se relativně ustálil. Nicméně, Hamilton začal po druhém kole pit stopů dojíždět lídra Räikkonena. Schylovalo se k grandióznímu finiši. Tím spíše, že Räikkonen udělá vše proto, aby udržel Hamiltona za sebou s ohledem na pomoc Massovi v šampionátu. Fin sice ještě měl šanci na titul, tahal však za kratší konec.

Světe div se, na jihozápadní části okruhu (dominantně druhý a třetí sektor trati) začalo tři kola před koncem hustě pršet, kdežto na druhé straně stále panovaly suché podmínky. Räikkonen zpomalil, ale Hamilton odvážně zariskoval a dotáhl se na Fina, kterého pak dojel do šikany.

Hamilton zkusil předjet Räikkonena, ten mu nenechal žádný prostor a Hamilton si musel zkrátit šikanu. Hned nato se Brit položil do vnitřku první zatáčky La Source a dostal se před Räikkonena. V předposledním kole se déšť rozšířil na téměř celý prostor nad tratí. Duo lídrů vyjelo v dvojzatáčce Pouhon do únikové zóny (viz hlavní obrázek článku). Raikkönen o pár sekund později zázračně projel mezi Hamiltonem a o kolo zpět jedoucím Nicem Rosbergem na williamsu. Následně dostal na vodě hodiny a přenechal první místo Hamiltonovi.

Räikkonen ještě v témže kole havaroval, a tak si Hamilton na suchých pneumatikách v lijáku dojel pro jedno ze svých největších triumfů v F1. Brit však vyfasoval za zkrácení šikany 25sekundovou penalizaci. Z vítězství ve Spa se tak radoval Massa.

Bonus: Velká cena Belgie 2010. Pravděpodobně jeden z nejméně doceněných závodů historie

V posledních několika letech se závody ve Spa přímo netyčí mezi těmi nejdramatičtějšími v dané sezóně. Jedním z několika důvodů můžou být stále těžší a zvětšující se vozy či mnohaletá dominance Mercedesu.

Přesto nemusíme jít příliš daleko do minulosti, abychom našli velkou cenu Belgie, o které se dnes z nějakého důvodu moc nemluví. Řeč je o belgickém závodě v sezóně 2010, jež se sice vyznačovala těsnými bodovými rozdíly mezi pěti top jezdci, ale samotné závody nepřekypovaly velkou dramatičností. Až na Velkou cenu Belgie 2010.

Jezdec Red Bullu Mark Webber si vybojoval pole position. Špatný start jej odsunul na šesté místo. Do vedení se prodral Hamilton (na obrázku níže). Déšť se však hned během prvního kola přihlásil o slovo a ze západu udeřil na trať. Do únikové zóny u šikany kvůli nečekané přeháňce vyjelo množství vozů, včetně vedoucího Hamiltona.

Dešťové intermezzo nemělo dlouhého trvání, v třetím kole se dokonce objevilo mezi mraky i modré nebe. V šestnáctém kole si déšť záhadně usmyslel, že se vrátí na okruh ve Spa. V témže kole došlo ke kolizi Sebastiana Vettela na red bullu a Jensona Buttona na mclarenu. Vettel musel do boxů pro nové přední křídlo, kdežto pro Buttona závod skončil. Vettel nad to obdržel penalizaci průjezdu boxy, jež ho vyřadilo z bodované desítky.

Plno soubojů se odehrávalo uprostřed závodu, když v tom již potřetí začalo pršet. Psalo se 34. kolo. Tentokrát byl déšť natolik silný, že jezdci prozatím zůstali na trati, asfalt na některých místech však ztratil přilnavost. To nachytalo spoustu jezdců, lídr závodů Hamilton dokonce vjel do kačírku, naštěstí se vrátil bez většího poškození na trať.

Chaos nastal hned poté. Kubica se nevlezl do svého stání v boxech, Alonso dostal smyk a vrazil do bariéry, což předčasně ukončilo jeho počínání v závodě. I přes návštěvu v štěrku Hamilton triumfoval v dechberoucím závodě před Webberem a Kubicou.

Přejme si tedy, ať nové technické regule zaberou a letošní Velká cena Belgie se zařadí mezi ty nejpamátnější v historii. A pokud se bude jednat o poslední podnik ve Spa, tak ať to stojí právem za to.

Zdroj: Motorsport Magazine, F1