Tomáš Trucha: V Africe jsem objevil pravou vášeň a lásku k fotbalu. Tamní fanoušci? Tančí se a zpívá bez ohledu na výsledek

Není mnoho trenérů z České republiky, kteří by působili v zahraničí. Mezi těch pár vyvolených však patří Tomáš Trucha, rodák z Olomouce, který si užívá působení již ve čtvrtém klubu na africkém kontinentu. Nejprve okusil fotbal v Jihoafrické republice, nyní vede největší fotbalový klub v Bostwaně. Právě Afrika se stala hlavním tématem rozhovoru, v němž Tomáš Trucha odpovídal na otázky exkluzivně pro Ruik. Co vše pověděl?

Nyní sice působíte v Africe, nicméně již zhruba v 21 letech jste se dostal k trénování mládeže Sigmy Olomouc, kde jste vydržel až do roku 2001. Jak jste se v tak raném věku k trenéřině dostal?

Nevím, jestli to nebylo o pár let později, ale pravda je, že jsem měl v době studia na Univerzitě Palackého na vybranou – pokračovat jako profesionální hráč v HFK Olomouc nebo profesionální trenér mládeže v Sigmě Olomouc a já se rozhodl pro trenéřinu. Myslím, že jsem byl v té době jedním z nejmladších trenérů s profesionální licencí v ČR. Studium na fakultě tělesné kultury v Olomouci a nabídka Sigmy byli rozhodující faktory.

V rámci České republiky jste většinou trénoval mládež, případně jste býval asistentem u A-týmů. Nikdy jste nedostal nabídku z první ligy, abyste se stal hlavním trenérem některého z mužstev?

Ne. Nedostal. Nějaké jednání probíhalo v rámci druhé ligy, ale myslím, že mě kluby vždy braly jako trenéra z týmu Romana Pivarníka a v době, kdy byl Roman delší dobu bez angažmá, jsem se musel vydat vlastní cestou. Nabídky ze zahraničí přišly vždy dříve než něco konkrétního u nás.

Vlastní cestou zřejmě myslíte rok 2013 a přesun do jihoafrického Tygerbergu. Jak jste se k tomuto angažmá dostal a jak jste vnímal přechod z evropského fotbalu na africký? Byl v tom velký rozdíl?

2013 je ještě jiný příběh. Shodou okolností jsem se přesunul z trenérské pozice na pozici funkcionářskou. Z Jablonce jsem šel do Baníku jako sportovní manažer, ale nakonec jsem přešel až do pozice předsedy představenstva a ředitele klubu. Když Tomáš Petera klub prodal, rozhodl jsem se vrátit zpět k trénování. Zkušenost fukcionářská mi jen pomohla a vždy budu mít respekt k lidem v managementu klubu, protože vím, co to obnáší.

Takže jsem hledal možnosti a jednou z nich byl projekt třetiligového klubu v Jihoafrické republice s přispěním bratrance, který zde mnoho let žije a pracuje. Byla to moje první zkušenost a rozdíl je velký. Ale i v dobrém slova smyslu. Objevil jsem zde pravou vášeň a lásku k fotbalu. Ta už někdy v Evropě chybí, ale neměli bychom zapomínat, jak krásný sport to je a jak dělá hráče a hráčky šťastné bez ohledu na smluvní podmínky.

Když odmyslíme fotbal, byl jste již před tím někdy na africkém kontinentu alespoň v roli turisty, či to byla Vaše úplná premiéra? Jak dlouho Vám trvala adaptace na tamní prostředí, lidi a kulturu?

Byl jsem v Kapském Městě dvakrát před tím navštívit bratrance, takže jsem věděl, kam jdu pracovat. A myslím, že lidé v Evropě mají hodně zkreslenou představu o životě v Africe. Speciálně Kapské Město je hodně evropské, stejně jako Johannesburg. Ani Gaborone nebo Dar es Salaam, kde jsem hrál s Township Rollers, nejsou žádným venkovem a buší. Takže jde spíše o poznání, jak chápou fotbal a trénink a jaké tréninkové metody použít aby reakce hráčů byla stejná jako v Evropě. To jsem určitě musel změnit.

Jak ve třetí jihoafrické lize hráči k fotbalu přistupovali? Co vše jste musel měnit a jaké bylo zázemí? Kolik soutěží je vlastně v Jihoafrické republice plně profesionálních?

První a druhá liga jsou plně profesionální soutěže. Velké stadiony, na derby chodí 80 000 diváků. Hrají zde hráči z celého světa. Na zápasy se cestuje po celé zemi letadlem. Třetí liga je poloprofesionální a je rozdělena do 9 regionů, což znamená 9 třetích lig. Zázemí v tamní třetí lize je na úrovni našeho krajského přeboru, ale pak velký skok do profi fotbalu. Co jsem musel změnit? Přechod z živelného fotbalu na více taktický ale zároveň neztratit přirozenou fotbalovou vášeň.

Když jste skončil v Tygerbergu, působil jste chvíli ve Valašském Meziříčí před návratem do Jihoafrické republiky, kde jste tentokrát zamířil do druholigového FC Cape Town. Návrat do Afriky byl cílený, anebo nepřišly jiné nabídky?

Nabídka z FC Cape Town byla první konkrétní. Majitel mě znal z mého působení v Tygerbergu a už měl zkušenost s trenérem z Evropy. Popravdě jsem spíše hledal něco v zahraničí. Nějak to bylo ve mně, dokázat, že můžu trénovat venku a navíc na jednom z nejkrásnějších míst na světě.

Mluvíte o jednom z nejkrásnějších míst světa. Jak jste si vlastně užíval volný čas v Jihoafrické republice? Hodně jste cestoval a objevoval nové prostředí?

Kapské město je úžasné samo o sobě a pořád je zde co vidět a objevovat. Table Mountain, přístav, pláže, okolní vesničky, vinařství, koupání s tučňáky a spousta dalších věcí. A s fotbalem jsem pak procestoval celou zemi, ale to už bylo spíše z okna autobusu a hotelu.

Po působení v Kapském Městě jste se opět na pár let vrátil do České republiky. Avšak koncem roku 2018 jste přijal nabídku z Bostwany, kde jste se ujal prvoligového celku Orapa United. Zřejmě každý ví, že Jihoafrická republika je na tom se zázemím poměrně dobře už jen díky MS 2010, které se zde konalo. Jak to ale vypadalo v Bostwaně? Byl to velký rozdíl oproti JAR?

Ano. Sportovně jsem se posunul výše. Šel jsem do nejvyšší soutěže v zemi a pracoval jsem s mnoha reprezentanty Botswany, ale podmínky k práci a stadiony (většinou umělá tráva) jsou už staršího data. S tím pak souvisí i horší tréninkové podmínky a zázemí. Ale nadšení a vášeň hráčů a fanoušků spolu s celoročním teplem to vynahrazují.

U Orapy jste však dlouho nevydržel. Pouze pár měsíců. V létě 2019 jste převzal historicky nejúspěšnější bostwanský celek – Township Rollers. V něm už máte zázemí lepší, anebo je celá první liga na podobné úrovni?

Township Rollers je nejlepší klub v Botswaně. S nejlepším zázemím. Nový stadion a tréninková plocha v jednom místě. Ostatní kluby jsou na tom už mnohem hůře.

Často jste v rozhovoru v pozitivním smyslu zmiňoval fanoušky, ať už bostwanské, tak jihoafrické. Je africké publikum v něčem specifické a odlišné proti evropskému? Jaká bývá při utkáních atmosféra?

Fanoušci milují fotbal v obou zemích. A většina ho i hraje, vždy v neděli jsou všechna hřiště obsazena a hraje se o dobrý pocit. V JAR dominuje zvuk vuvuzely, tanec, zpěv a plno barev dresů nebo masek a různých šatů. V Botswaně dominuje tanec a zpěv. Když je plno, je to nádhera. Tančí se a zpívá bez ohledu na výsledek. Ale taky umí dát najevo po špatném zápase, že nejsou spokojeni. To je pak lepší rychle vyklidit hřiště. Ale obecně JAR a Botswana patří k civilizovaným ligám z hlediska chování fanoušků.

Ještě chvíli zůstaňme u fanoušků. V některých evropských státech je zvykem na fanoušcích vydělat co nejvíce peněz. Jak je fotbal dostupný pro lidi v Africe?

V JAR jsou kluby financovány z televizních práv, ceny lístků jsou nízké a dostupné pro všechny. Za repliku dresů už ale zaplatíte, pokud chcete značkový originál, který se mění každý rok. V Botswaně se dostanete na fotbal za 20 až 100 Kč v přepočtu na naší měnu. Záleží, jestli chcete sedět na hlavní kryté tribuně nebo v nekrytém oblouku.

Když pak opět trochu opustíme fotbal, jak se Vám život v Bostwaně obecně líbí? Navíc je obecně známo, že je zde hodně rozšířen AIDS. Nemáte občas trochu strach?

Nemám. Botswana je stát s vysokým HDP na obyvatele díky těžbě drahokamů. Životní úroveň je dobrá a v porovnání s JAR zde nenajdete slamy. Velký důraz klade stát na vzdělání, takže je zde hodně základních, středních a vysokých škol. Takže věřím, že i počet nakažených virem HIV se bude snižovat.

A který z těchto dvou afrických států se Vám zalíbil více a proč tomu tak je? Jak z fotbalového, tak životního hlediska.

JAR znám víc a téměř celou zemi, Kapsko nemá chybu. Botswanu stále ještě objevuji, pořád se ještě chystám na sever, kde jsou úžasné přírodní parky plné slonů, nosorožců, žiraf a divokých predátorů. Obě země mají svoje kouzlo, když víte, co chcete vidět.

Teď jste tedy trenérem Townshipu Rollers. Jak ale vidíte svou budoucnost? Přejete si setrvat v Africe a časem zkusit zase jinou zemi, anebo máte v plánu návrat do České republiky?

V Africe nikdy nevíte. I když vyhráváte a stále hrajete o titul a o pohár, kdykoliv můžete po jedné porážce nebo remíze skončit. Takže možná budu opět hledat další klub. Nyní už můžu říct, že mám možnosti v celém světě, takže těžko říct, kam povede moje další cesta.

Jihoafrická liga je tady na jihu nejlepší, ale zase vyzkoušet další ligu na sever od Botswany může být další výzva. Stále mě láká zkusit štěstí i v Asii. Ale samozřejmě, že pokud by se objevila nabídka z první ligy v ČR, byl bych za ní rád. Mám v Olomouci syna, teď mu bude 12 let, rodiče a sestru s její rodinou a určitě bychom chteli byt blíž k sobě než 12 000 km daleko.

Na závěr bychom chtěli panu Truchovi poděkovat za přátelský přístup, odpovědi i věnovaný čas. Přejeme mnoho úspěchu do budoucna, především však zdraví!