Tim Horton: Výtečný zadák, jehož jméno nese řetězec kaváren po celé Kanadě

Tim Horton zasáhl ve své kariéře hned do tří desetiletí. Celkem odehrál v NHL 22 sezón. V dnešní době, která znovu přeje drobnějším a šikovnějším obráncům by zcela jistě budil velký zájem ze strany nejednoho týmu. Byl sice menší, zato podsaditý a oplývající ohromnou silou. Zvládal jak podporovat útok, tak spolehlivě bránit.

Představitelé Maple Leafs na Hortona upřeli zrak prakticky na začátku jeho kariéry. V 17 letech ho poslali do středoškolského týmu St. Michael´s College Majors hrající OHA. Ačkoliv se tam Hortonovi dařilo, do sestavy nabitých Maple Leafs se mu prosadit nepodařilo. Toronto mělo za sebou zrovna čtyři triumfy ve Stanley Cupu v rozmezí pěti let (1947-1951).

Tudy tedy cesta nevedla, a tak Hortonovi nezbývalo nic jiného než přijmout místo na farmě v AHL, v týmu Pittsburgh Hornets. Během následujících tří let okusil úroveň NHL jen v 5 střetnutích, zato farmářskou soutěž si doslova podmanil – v roce 1952 byl zvolen do 1. All-Star Teamu AHL. Vedení Toronta tedy usoudilo, že nastal ten správný čas a Horton se tak mohl konečně naplno předvést v NHL.

V NHL talentovaný zadák naplno prorazil až v sezóně 1953/54, kdy v 70 zápasech nasbíral 7 branek a 24 asistencí. Po jejím skončení byl odměněn zvolením do 2. All-Star Teamu NHL!

V tu dobu navíc procházeli Maple Leafs generační obměnou, což mělo za následek pád do spodních pater tabulky. V roce 1955 si navíc Horton přivodil zranění po střetu s Billem Gadsbym z Rangers. I když měřil jen 178 centimetrů, tvrdé hry se rozhodně nebál.

V osobních soubojích proslul tzv. „Hortonovým objetím“. Jen málokterý protihráč se z něj dokázal vymanit. Traduje se, že jakmile někoho tímto svým typickým objetím sevřel, myslel dotyčný hlavně na to, aby mu nepopraskala všechna žebra. V té době se takovéto držení nepovažovalo za faul, avšak nesmělo trvat příliš dlouho.

Kromě této „speciality“ se Horton od nějakých hrubých a nedovolených zákroků distancoval a vysloužil si tak pověst férového hráče. O tom svědčí i fakt, že za celou svou kariéru nasbíral pouze jednou více než 100 trestných minut za sezónu.

Nejvíc se mu dařilo ve dvojici s defenzivně laděným Allanem Stanleym. Leafs tak měli díky nim a další sehrané dvojici ve složení Baun-Brewer velmi dobře poskládanou defenzivu. Vepředu řádili skvělí útočníci Frank Mahovlich, Red Kelly nebo Dave Keon a Maple Leafs tak znovu mohli myslet na Stanley Cup.

Tento cíl splnili do puntíku v letech 1962-1964, kdy dosáhli na tři Stanley Cupy v řadě! Horton zazářil hlavně u prvního triumfu v sezóně 1961/62, kdy v rámci základní části NHL rozvlnil síť hned 10krát a celkem zaznamenal 38 bodů. Ve vyřazovacích bojích však svůj výkon ještě vystupňoval a ve 12 střetnutích nastřádal 16 bodů (3+13)!

V roce 1964 byl poprvé, ve věku 34 let, zvolen do 1. All-Star Teamu NHL. V následujících dvou sezónách skončilo Toronto vždy v semifinále play off. V roce 1967 však ještě jednou stárnoucí jádro kolem Mahovliche a Hortona zvítězilo a potěšilo své příznivce dalším (dosud posledním) Stanley Cupem. Po tomto triumfu se, jak už to tak bývá, tým prakticky rozpadl. Horton však zůstal dresu Maple Leafs věrný i nadále.

Snažil se ze všech svých sil, téměř nestřídal, jelikož Leafs ve svých řadách jiného obránce podobného kalibru neměli. Ještě dvakrát si díky svým takřka heroickým výkonům vysloužil nominaci do 1. All-Star Teamu NHL.

V roce 1969 chtěl s aktivním hokejem skončit, aby se mohl naplno věnovat svému řetězci kaváren, se kterým začal spolu s Ronem Joycem, v roce 1964. Vedení Toronta ho však přesvědčilo k pokračování prostřednictvím zdvojnásobení stávajícího platu, aby mu téměř vzápětí oznámilo, že byl vyměněn k newyorským Rangers. Byl to obrovský šok jak pro samotného hráče, tak pro fanoušky, ale taková už byla skutečnost.

Horton hrál hokej ještě následující čtyři roky v nichž se hned dvakrát stěhoval do nově vzniklých klubů – Pittsburghu respektive Buffala. 14. únor 1974 se mu však stal osudným. Po zápasu mezi Buffalem a Torontem se vracel do Buffala svým autem De Tamaso Pantera, když nezvládl řízení a ve vysoké rychlosti narazil do mostního oblouku. Na místě zemřel. Bylo mu pouhých 44 let.

Z tohoto světa odešel příliš brzy, avšak nejen díky své hře zanechal úžasné vzpomínky a dodnes je příznivci Toronta vnímán jako jeden z nejlepších obránců tohoto klubu. Někteří jej označují jako vůbec nejlepšího zadáka v opravdu pestré historii Maple Leafs!

Tim Horton

• narozen 12. ledna 1930, Cochrane, Ontario, Kanada; zemřel 14. února 1974
• 4x vyhrál s Torontem Stanley Cup (1962, 1963, 1964, 1967)
• 3x nominován do 1. All-Star Teamu NHL (1964, 1968, 1969), 3x 2. All-Star Team
• NHL (1954, 1963, 1967), 7x si zahrál v All-Star Game NHL
• bilance v základní části: 1 446 zápasů – 518 bodů (115+403), 1611 trestných minut
• bilance v play off: 126 zápasů – 50 bodů (11+39), 183 trestných minut
• v letech 1961-1968 nastoupil ke 486 zápasům v řadě, což byl až do února 2007 platný rekord, překonal ho Karlis Skrastinš
• v roce 1977 byl posmrtně uveden do Hokejové síně slávy
• v roce 1995 Toronto Maple Leafs slavnostně vyřadilo jeho #7
• v roce 1996 Buffalo Sabres vyřadilo jeho #2
• Tim Hortons je jedna z nejslavnějších kanadských značek, kterou Horton s Joycem založili v roce 1964. V současnosti má více než 2700 poboček v Kanadě a další stovky v ostatních státech
• v roce 2017 byl vyhlášen jedním ze 100 nejlepších hokejistů historie NHL

Použité zdroje: NHL.com, Wikimedia