Spojte se s námi


Fotbal

Thierry Henry: Celou svou kariéru jsem byl v depresi

Dlouhou dobu musel lhát, realita nebyla na příběh historicky nejlepšího střelce Arsenalu připravená. Thierry Henry po celou dobu své kariéry předváděl na travnatém pažitu skvělé výkony, mimo hřiště však prožíval deprese. „Byl jsem naprogramován,“ řekl Henry. A i přesto všechno, co dokázal, se pořád chtěl zavděčit svému otci.

Publikováno

dne

Dlouhou dobu musel lhát, realita nebyla na příběh historicky nejlepšího střelce Arsenalu připravená. Thierry Henry po celou dobu své kariéry předváděl na travnatém pažitu skvělé výkony, mimo hřiště však prožíval deprese. „Byl jsem naprogramován,“ řekl Henry. A i přesto všechno, co dokázal, se pořád chtěl zavděčit svému otci.

Kariéra poháněná depresemi

Henry byl hnacím motorem týmu, kterému se přezdívá „The Invincibles“. Francouzský kanonýr ale nepatřil mezi hráče, kteří by slavili. Po zisku titulu v sezoně 2003/04 odmítl slavit se slovy: „Musím se soustředit na nadcházející EURO,“ uvedl v rozhovoru se Stevenem Barlettem.

V téměř dvouhodinovém povídání byl Henry velice otevřený. V úvodu otevřel téma rodiny, která v jeho příběhu hrála hlavní roli. Především jeho otec. „Poprvé mě chytil a řekl, že ze mě bude výborný fotbalista,“ začal Henry.

Rodiče se rozvedli, takže vyrůstal s matkou. Otec však nechyběl na žádném tréninku ani zápasu. Jednou Henry se svým týmem zvítězil 6:0 a on vstřelil všechny góly. Řekli byste si: „Wow!“

Ale po cestě domů Thierry poznal, že otec není s jeho výkonem spokojený.

„Neznal jsem dětství, každý den jsem brečel,“ pokračoval vítěz Ligy mistrů. Od začátku byl naprogramován na to, aby se z něj stal profesionální fotbalista. I po tom, co Henry získal cenu pro nejlepšího střelce Premier League, a všech titulech a trofejích stále žil s vědomím, že se musí zavděčit svému otci.

„Sportovec musí milovat bolest,“ zdůraznil Henry. Deset let ho trápili achilovky, a to na obou nohách. A jak přišel k názoru, že je na čase, aby opustil svět profesionálního fotbalu? Jednou doma seděl na pohovce a doběhla jeho dcera, dotkla se ho a řekla: „Máš babu.“

Co dál?

Začala utíkat a Henry se chtěl rozběhnout za ní. Ale ono to nešlo, nemohl se hýbat. A to bylo pro mistra světa z roku 1998 jasným varováním. Přechod do normální života pro něj byl těžký. Složitý. Nebyl zvyklý žít jako „normální člověk“.

„Nejsem perfektní, ale teď je mým cílem být co nejlepší otec,“ řekl na konci rozhovoru historicky nejlepší střelec londýnského Arsenalu.

Zdroj: YouTube, Steven Barlett

Reklama

Oblíbené