Ted Kennedy: Zatím poslední torontský držitel prestižní Hart Trophy a také ten, jenž málem přizabil Gordieho Howea!

Do NHL se prosadil již v náctiletém věku, což už samo o sobě vypovídalo o jeho hokejových kvalitách. S modro-bílými barvami Maple Leafs spojil celou svou kariéru a právem se řadí k největším postavám v historii tohoto slavného klubu. Není divu – hned pětkrát zde vyhrál bájný Stanley Cup a stal se jedním ze základním pilířů dynastie Toronta, která si od poloviny 40. let minulého století zcela podmanila hokejovou NHL!

Válka si vybrala daň nejen v civilním životě, ale výrazně zasáhla také do NHL. Mnoho hráčů a manažerů muselo narukovat na frontu, takže se logicky naskytla příležitost pro ty, co je měli nahradit.

Jedním z oněch „náhradníků“ byl Ted Kennedy, mladík z Ontaria, jehož talent doslova uchvátil vedení Montreal Canadiens, kteří následně pozvali Kennedyho do jejich přípravného kempu. Představitelům slavného kanadského celku nevadila ani skutečnost, že Kennedymu bylo v té době pouhých 16 let!

V sezóně 1942/43 měl tedy „Teeder“, jak se mladíkovi přezdívalo, nastoupit do juniorského klubu Montreal Royals. Jenže mělo to jeden háček. Kennedy totiž vyrůstal nedaleko Toronta, úhlavního soka Montrealu, a tak odmalička fandil Maple Leafs. V Quebecu se mu tedy příliš nelíbilo a dres Royals nakonec nikdy neoblékl. Místo toho se nadějný mladík připojil k týmu dospělých, jenž hrál v jeho rodném městě.

V týmu Port Colborne Sailors se mu velmi dařilo a ve 29 zápasech nastřádal 52 bodů. Jeho talent neunikl ani hrajícímu generálnímu manažerovi Leafs, kterým byl Frank Selke. Ten byl Kennedyho hrou natolik uchvácen, že za něj neváhal obětovat jiného talentovaného mladíka, Franka Eddollse.

Když se poté z armády vrátil Conn Smythe, aby se znovu ujal funkce generálního manažera, doslova zuřil vzteky, když se o výměně dozvěděl. Byl to však právě Kennedy, kdo se postupem času stal Smytheovým největším oblíbencem.

V NHL se Kennedy poprvé představil na konci sezóny 1942/43. Od následující sezóny už však za Javorové Listy pravidelně nastupoval. To vše v době, kdy mu nebylo ani 18 let! Usadil se ve středu druhé formace a nezklamal – ve 49 utkáních si připsal 49 bodů, a i když nakonec nezískal Calder Trophy (tu získal jeho spoluhráč Gus Bodnar), ukázal značný potenciál.

Ten se mu podařilo naplnit hned v další sezóně, kdy ziskem 54 bodů (29+25) zcela opanoval produktivitu Maple Leafs. Navíc se mu dařilo také v play off, kde se stal nejlepším střelcem týmu se 7 zásahy ve 13 utkáních. Měl tak zásadní podíl na zisku Stanley Cupu! Přitom mu bylo stále pouhých 19 let!

Sezónou 1945/46 provázela Kennedyho zranění a Toronto se tak bez jeho pomoci ani nedostalo do vyřazovacích bojů. Jen co se ale Kennedy uzdravil, patřil opět k předním lídrům a hvězdám celé ligy. V následujících třech sezónách Leafs dokráčeli opět až na samotný vrchol a třemi Stanley Cupy v řadě (1947-49) vládli National Hockey League. Byť Kennedy patřil k lídrům svého mužstva, individuální ocenění jako by se mu vyhýbala.

Dostatečného uznání se mu dostalo až po boku Vice Lynnea a Howieho Meekerea. Tento útok zvaný KLM byl pro soupeře ve své době velmi nebezpečný. Kennedy oplýval velmi dobrým bruslením a také nápaditými přihrávkami, kterými posílal své parťáky do jasných brankových příležitostí.

Velmi se mu dařilo také na vhazování, takže ho trenéři pravidelně posílali do rozhodujících fází zápasů. Když v roce 1948 pověsil brusle na hřebík kapitán týmu Syl Apps, byl to právě Kennedy, kdo byl jmenován novým kapitánem klubu. Kapitánské „C“ pak nosil až do konce své kariéry!

Nyní se přesuňme do roku 1950. Leafs vedli v prvním zápase série play off nad Detroitem 3-0. I v předchozích dvou měřeních sil si Toronto s Detroitem poradilo a vše nasvědčovalo tomu, že se bude historie znovu opakovat. Vše bylo na dobré cestě. V jedné chvíli Kennedy dojížděl detroitskou hvězdu Gordieho Howea, kterého následně atakoval!

Bohužel při tomto nárazu utrpěla hvězda soupeře zranění hlavy, které ji vyřadilo ze hry do konce play off! Detroit se dožadoval Kennedyho potrestání s tím, že šlo nevybíravý zákrok s cílem vyřadit ze hry jejich nejlepšího hráče. Kennedy ale jakýkoliv úmysl odmítal. Za pravdu mu nakonec dalo i vedení soutěže a kapitán kanadského celku tak vyvázl bez trestu.

Těžko říct, zda právě tento incident, respektive jeho následná dohra v podobě nepotrestání Kennedyho stála za úplným kolapsem ze strany Toronta nebo ne, nicméně Maple Leafs slibně rozehranou sérii nakonec ztratili a vypadli. Tato skutečnost může mrzet o to víc, že v následující sezóně Leafs opět triumfovali. Velmi zjednodušeně řečeno tedy přišli o možnost vyhrát pět Stanley Cupů v řadě. Kdo ví, jak by to ale nakonec dopadlo.

Dominance Javorových listů v průběhu 50. let postupně slábla, nicméně právě v tomto období se Kennedy konečně dočkal individuálního ocenění, když v roce 1955 získal Hart Trophy a stal se tak zatím posledním hráčem Leafs, který toto ocenění získal! Po tomto osobním úspěchu se Kennedy rozhodl dát hokeji sbohem. Rozloučil se na vrcholu. V hokejovém důchodu se však příliš neohřál a v sezóně 1956/57 se ještě vrátil na 30 zápasů (22 bodů). Pak už však definitivně svou hráčskou kariéru ukončil.

Come on Teeder!
V Torontu na něj však vzpomínají také díky Johnu Arnottovi, který proslul svým vřískotem „Come on Teeder!“ Stalo se tak pokaždé, když se Kennedy chystal na vhazování, načež celá Maple Leaf Gardens ztichla, a právě v tom okamžiku spustil Arnott svůj ječivý pokřik ve snaze dodat hvězdě domácích kuráž! Arnott, jenž pracoval jako automechanik, byl také dlouholetým držitelem permanentky a jeho hlasité povzbuzování jedné z největších hvězd domácího celku, se stalo ve své době jednou z nejklasičtějších tradic NHL!

Během 14 sezón, které Kennedy v NHL odehrál, nikdy nenastoupil za jiný tým než Maple Leafs. Posledních devět let byl kapitánem mužstva a dodnes se o něm mluví jako o jednom z nejvšestrannějších hokejistů, kteří kdy hráli hru zvanou hokej. Možná nebyl nejrychlejší ani nejšikovnější, ale zato proslul výjimečným přehledem a skvělou pracovní morálkou!

K hokeji se ještě pokoušel vrátit jako trenér, ale po ročním vedení juniorského týmu v Peterborough tuto práci opustil a věnoval se obchodu. Na konci 60. let si splnil svůj velký sen, když koupil koňskou farmu. Pracoval i pro Ontarijskou dostihovou komisi. Posléze se stal také dostihovým inspektorem a rozhodčím. Koně zkrátka miloval. Zemřel 14. srpna 2009 ve věku 83 let.

Teeder Kennedy #9
⦁ narozen 12. prosince 1925, Port Colborne, Ontario, Kanada; zemřel 14. srpna 2009
⦁ 5x vyhrál s Torontem Stanley Cup – 1945, 1947, 1948, 1949, 1951
⦁ Hart Trophy – 1955
⦁ 3x nominován do 2. All-Star Teamu NHL, 6x nominován do All-Star Game NHL
⦁ v roce 1951 se stal nejlepším nahrávačem NHL, 4x se umístil mezi 10 nejproduktivnějšími hráči NHL
⦁ bilance v základní části: 696 zápasů – 560 bodů (231+329)
⦁ bilance v play off: 78 zápasů – 60 bodů (29+31)
⦁ v roce 1966 Toronto Maple Leafs slavnostně zařadili jeho #9 mezi čestná čísla, v roce 2016, poté co vedení Toronta změnilo filozofii oceňování, respektive vyřazování dresů, se stal Kennedy jedním z hráčů, jehož číslo nyní visí pod stropem domácí haly
⦁ v roce 1966 byl uveden do Hokejové síně slávy
⦁ v roce 2017 byl zařazen mezi 100 nejlepších hráčů historie NHL

Použité zdroje: geatesthockeylegends.com, nhl.com, hhof.com