Stoperu Pimparovi zachránili kariéru lékaři. Trenér Šilhavý si ho poté oblíbil jako žolíka

Stoper Jiří Pimpara hrál za Teplice a Liberec. Trenér Jaroslav Šilhavý ho často používal jako žolíka na hrotu. A urostlý fotbalista se mu mnohokrát odvděčil, že buď dal gól, nebo ho připravil. Nebýt ale profesionálního zákroku lékařů, možná by Pimpara ani fotbal nehrál.

Většina fanoušků Vás má spojeného s rolí žolíka, který šel na závěrečné minuty na hrot a často skóroval. Nebyl chyba, že jste nehrál primárně na pozici hrotového útočníka? 
Já spíše doufám, že jestli si mě lidé pamatují, tak spíše z pozice stopera. Tam hraji celou kariéru. Na útočníka jsem začal chodit, když jsme prohrávali a chtěli maximálně zjednodušit hru a s výsledkem ještě něco udělat. Hra hlavou je moje silná stránka, tak toho chtěli trenéři využít. A párkrát se mi podařilo skórovat nebo branku připravit.

Jinak na přeučování na útočníka určitě nebyl čas, protože potom jsem už zase začal hrát svoji pozici stopera.

Neporovnávají Vás občas s belgickým záložníkem Marouanem Fellaini? Také on měl často podobnou roli.
Vím, že také nastupoval na hrotu, ale popravdě to jsem asi nikdy neslyšel. 

Na jaký moment své kariéry nejvíce vzpomínáte? 
Určitě si vzpomenu na svůj první ligový zápas za Liberec, ve kterém jsem hned skóroval. Pak samozřejmě na Evropskou ligu, kde se nám podařilo postoupit do vyřazovací fáze. To budu ukazovat a vyprávět našemu synovi, až bude větší. 

V roce 2009 jste slyšel zdrcující diagnózu, na základě které Vám bylo kvůli problémům se srdcem doporučeno ukončit kariéru. Kdy jste se to dozvěděl a jak Vám v tu chvíli bylo? 
Dozvěděl jsem se to na pravidelné kontrole srdce, na kterou jsem docházel. Pamatuji si, že to bylo na první kontrole u dospělého lékaře. Předtím jsem dojížděl ještě na kontrolu do Motola k lékaři pro děti a dorost, a tam bylo vždy vše v takovém stavu, že jsem mohl hrát. Ale až u dospělého lékaře o dva roky později jsem slyšel, že musím okamžitě skončit a nesmím provozovat žádný sport. 

Byla to rána, kterou jsem nečekal. Bylo mi hrozně, myslel jsem jenom na to, že už nikdy nebudu moct dělat to, co mě tak baví. Byl jsem tam tehdy s mojí mamkou a s přítelkyní, dnes už manželkou. Všichni jsme to probrečeli.

Vy jste ale neskončil a místo toho si zahrál za Liberec Evropskou ligu. Jak se podařilo problémy překonat? 
Největší zásluhu na tom, že ještě dnes hraji, má doktor Štěpán Černý. Ten mě přes klub sám oslovil, že by mi mohl pomoci a mohl bych dále pokračovat v kariéře. Za to mu budu do konce života vděčný. Ani chvilku jsem tehdy neváhal, i když už jsem hledal jiné povolání. Všechno jsem zrušil a už se jenom soustředil na to, že všechna vyšetření a poté operace dopadnou dobře a budu moct dál hrát. 

Během loňské zimy měl podobné starosti stoper Sparty David Lischka. Hovořili jste spolu o tom? 
Ano, byli jsme celkem v pravidelném kontaktu, před i po operaci. Moc mu fandím a přeji mu, aby udělal pořádnou kariéru. Třeba by mohl i trochu propagovat to, co dokázal doktor Černý, protože i jeho operoval on. Ale hlavně to, že i když vám najdou tuto skrytou vadu, neznamená to hned konec. Držím mu palce.

V současné době kopete za Ústí nad Labem. Jaké jsou cíle klubu? 
Snažíme se hrát o přední příčky. Nemáme od vedení žádný jasný cíl, ale jako kabina chceme bojovat o baráž.