Spolupráce Messiho s Pedrim začíná nabývat na síle a vyvolává naději

Kritika tvrdohlavosti Ronalda Koemana je oprávněná. Ale zásluhy po úterní výhře 0:3 na hřišti Realu Valladolid mu musí být přiznány. Nová formace využila svých největších zbraní.

Každý, kdo spatřil základní sestavu, se musel zděsit. Ihned ho totiž napadlo rozestavení 5-2-3, protože se v něm objevil Sergino Dest, Jordi Alba, Óscar Mingueza, Ronald Araujo a Clement Lenget. První dva jmenovaní se však dostali do role křídelních hráčů.

Jako vánoční dárek vypadalo pro většinu fanoušků ponechání Antoine Griezmanna a Philippe Coutinha na lavičce náhradníků. Nizozemský kouč vsadil na kombinaci systémů 3-4-1-2 / 3-5-2 / 3-4-4. Frenkie de Jong s Pedrim v roli tvořivějších hráčů a Martin Braithwaite s Lionelem Messim v útoku.

Rozhodně pozitivní rozhodnutí, protože rozestavení 4-2-3-1 nepracovalo s dostupnými hráči. Ačkoliv nebylo moc rozumné začít se všemi středními beky, které jsou k dispozici. Ihned úvodu zápasu bylo zjevné porozumění mezi Messim a Pedrim. I když hra byla s míčem poměrně statická až zpomalená, což se v průběhu radikálně změnilo.

Pokud někteří Culés stále zesměšňují Braithwaiteho na hrotu útoku, tak by se nad sebou měli zamyslet. On je totiž pro hru zásadní. Bez čísla 9 se jen těžko dávají góly. Po celý průběh devadesáti minut na pravém křídle zářil Dest. Jeho souboje jeden na jednoho, dribling nebo potřebné zaseknutí. Jako křídlo je čestným vzduchem pro celý tým

Příkladem toho byla nahrávka na druhou branku dánského útočníka. Našel ho svou prudkou asistencí a nechal opět všechny zamyslet. S ním vypadá Alba hodně zoufale, když neustále hledá Messiho v situacích, které o to ani neříkají. Každý viděl, že pokud na hřišti pobíhá jen jedno číslo 10, které byl nepochybně Messi, tak tým funguje.

Spolupráce mezi ním a mladými nezkušenými hráči prospívá celé Barceloně. Viděli jsme to s Ansu Fatim nebo Riqui Puigem. Nyní to sledujeme s Pedrim. S ním Messi nečekaně vyrostl. Dokonce bylo vidět, jak se navzájem rozesmívají. Některé zdroje dokonce říkají, že Argentinec je v této sezóně ukecaný s mladíčky na tréninku.

18letý Pedri je vskutku kouzelníkem na míči, ukázaný hráč, jenž vyniká inteligencí, povědomí a čtením hry. Je radost se ně něj dívat. Pokud Koeman vytáhne hlavu v zadku, tak můžeme opět sledovat vzrušující Barcelonu. S návratem Fatim po zranění a přestání ignorování Puiga.

Díky tomu, že De Jong s Miralem Pjanicem byli pod velkým tlakem, což zvládli, znamenalo to, že Pedri s Messim měli více prostoru v útočné třetině hřiště.
Kombinace těchto záložníků vypomáhala trojici stoperů, navíc s nimi kombinovali velice zdařile.

Paradoxně někdy přehnané napadání bylo kontraproduktivní, protože tým za sebou nechal hodně prostoru na to, že hrál na tři beky. Nicméně měli Katalánci útočnou rovnováhu, soudržnost a svěží útok. Výborně využitá křídla a potenciál, který střídá útočnou hru zleva doprava. To tým činilo mnohem méně předvídatelným.

Pochválit je třeba všechny hráče na hřišti. Hráči dominovali a Koemanův experiment se třemi beky fungoval. Je třeba dodat, že s Pjanicem ve středu pole je hra mnohem rychlejší než se Sergi Busquetsem. Zcela klíčový byl Messi. Hrající zcela v pohodě. Připravoval útoky a byl srdcem hry. Navíc těžil z náběhů Alby a Desta.

Pokud toto je nový Koemanův systém, tak vypadá opravdu slibně. Jen tak dál.