Spartě dlouhodobě chybí jakákoliv koncepce, podle které by se vedení řídilo. Místo toho přichází hráči za přemrštěné částky a Letenští čím dál víc padají do propasti

Po druhé prohře v řadě se Sparta dívá na první Slavii s odstupem obrovských patnácti bodů. Už po osmnácti zápasech je téměř jasné, že předsezónní mistrovské plány zůstanou zdaleka nesplněny. Fanouškům již poněkolikáté došla trpělivost a zejména při prohře 0:1 s Teplicemi ukazovali své rozhořčení najevo. Většina viní trenéra a sportovního ředitele v jedné osobě Zdeňka Ščasného, ale problém Sparty je dlouhodobější a vlastně není ani tolik složitý – chybí jakákoliv koncepce.

Zdroj: sparta.cz

Problémy letenského klubu začínají sahat do roku 2016, kdy byl po horším startu do sezóny odvolán shodou náhod právě Ščasný, jenž se na Letnou o dva roky později vrátil. Na jeho místo usedl mladý a energický, ovšem nepříliš zkušený kouč David Holoubek. To sám o sobě nebyl špatný tah, což se do konce podzimu potvrdilo. Aktuální šéf lavičky Ružomberoku zraněními poškozený celek pozvedl. Svůj úspěch postavil hlavně na mladých a dravých hráčích. Do seniorského fotbalu vytáhl Michala Sáčka, prostor dostávali také Daniel Holzer, Aleš Čermák, Lukáš Juliš nebo Matěj Pulkrab. Sestavu doplnil staršími lídry v čele s Bořkem Dočkalem, Davidem Lafatou či Lukášem Marečkem.

Zlom nastal po odchodu Dočkala a Holoubka, který byl zaštiťovaný oficiálním trenérem Požárem, vedení odvolalo po pěti jarních zápasech. Na lavičku usedl Petr Rada a kromě zvýšení průměrného věku základní sestavy změnil i formaci. Zatímco Holoubek vyznával klasické 4-4-2, Rada používal 4-2-3-1 s Lafatou na podhrotu. Vzhledem k tomu, že Ščasný na začátku sezony praktikoval své oblíbené 3-5-2, již Sparta potřetí v jednom (!) jediném ročníku měnila svou taktickou strategii a také většinové složení základní jedenáctky. Ščasný využíval spíše směs mladých i starších hráčů, Holoubek spíše nasazoval mladé naděje a Rada se upnul k tradičním zkušeným oporám. O koncepci v sezoně 2016/2017 tedy nemůže být ani řeč.

Sparta ve svém uvažování pokračovala i v dalším ročníku. Jak je dobře známo, majitel klubu Daniel Křetínský se rozhodl pro revoluci a do trenérského křesla dosadil Andreu Stramaccioniho. Samotný příchod italského kouče nedával po skoro žádné stránce smysl, protože kde se Stramaccioni objevil, tam nikdy nezažili příliš velké žně. Ale lze chápat, že majitel již po několika letech bez úspěchů práskl do stolu a něco změnil. Méně pochopitelné je, že vedení schválilo několik nepochopitelných přestupů za obrovské peníze. Biabiani, Mavuba, Mandjeck, Janko nebo Kaya neměli do budoucna žádnou perspektivu a navíc již většina z nich zažila svůj vrchol v letech předchozích. Nehledě na to, že velký příval hráčů do týmu nikdy nenadělá dobrotu.

Stramaccioni ve Spartě logicky vyhořel a na začátku jara byl odvolán. Za ním zůstalo plno hráčů, kteří byli do kádru umisťováni prakticky jen podle přání tehdejšího kouče. Nepřiváděli se tedy do jasného herního stylu, kterým by se Letenští chtěli prezentovat, ale pro trenérovy potřeby. Krátkodobě se jedná logické uvažování, ovšem dlouhodobě jde o nikam nevedoucí strategii. Na začátku jara přišel Pavel Hapal, jenž místo Stramaccioniho 4-2-3-1 přešel na 4-4-2. Stancia, nejdražšího hráče české ligy, kvůli svým potřebám přesunul na křídlo. V tu chvíli se jasně ukázalo, jak důležité je určit si jasný plán, podle kterého dosazovat hráče a trenéry. Stanciu přišel jako pohrotový hráč, jenž měl zajistit kreativitu v systému Stramaccioniho, ale Hapal se rozhodl pro svou formaci a Stanciův potenciál byl ta tam.

Sezonu Letenští zakončili na páté pozici. Znovu se dvakrát měnilo rozestavení a celý herní plán, navíc po Stramaccionim zůstalo plno do budoucna nepoužitelných hráčů. Na startu nového ročníku byl hned po druhém utkání odvolán Hapal a jeho místo provizorně obsadil Zdeněk Ščasný, jenž zároveň vykonává funkci sportovního ředitele. Během podzimu několikrát prostřídal rozestavení 4-4-2 s 3-5-2, avšak výsledky se nedostavily. Proto fanoušci v poslední době dávají svou nespokojenost najevo a aktuálního kouče posílají ven z klubu.

V zimě se dá očekávat razantní posílení kádru Letenských. Posily je ale to poslední, co aktuální Sparta potřebuje. Jak vidno z posledních dvou let, které jsem výše rozebral, Letenští několikrát změnili svou strategii a nenašli jasnou herní tvář, podle které by se vybírali trenéři a hráči. Na rozdíl od svých konkurentů – Plzeň dlouhodobě dosazuje trenéra a posily do formace 4-2-3-1 a stylu založeném na kombinační hře, Slavia poslední dva roky vyznává dominantní styl se spoustou naběhaných kilometrů a velkým počtem soubojů, do něhož si vybrala jak trenéra Šilhavého, tak Trpišovského.

Sparta by si měla také jasně vymezit, podle jakých struktur se chce v následujících letech ubírat. Určit jeden herní plán, které by poté praktikovala. Ideálně v jediné formaci, do které se budou citlivě zakomponovávat nové posily a samozřejmě trenéři. Přestupy by měly dávat smysl i do budoucna, takže není na škodu si vymezit, jaký typ posil by měl přicházet a v jaké věkové hranici.

Pro dobro vedení by rozhodně nebylo, kdyby tuto vizi vedení pustilo do světa a seznámilo s ní i fanoušky. V minulých letech nebylo jasné, kdo za některými kroky stojí, takže by fanoušci uvítali i seznam jmen, kteří se ve vedení podílení na chodu klubu. Poté stačí věřit své strategii a trpělivě ji plnit. V Plzni svým stylem bez výraznějších investic fungují celou dekádu a vždy se drží na absolutní špici tabulky. Naopak Sparta již několikrát výrazně zainvestovala do svého kádru a úspěchy nepřichází.

Přitom stanovení si budoucích priorit a následné postupování podle nich je nejlevnější řešení, které teď Sparta může udělat. Ovšem místo toho budou raději přicházet velké posily za přemrštěné částky a nejslavnější český klub bude dál a dál padat do větší a větší dlouhodobé krize. Dva tituly za poslední desetiletí opravdu nestačí a pro Letenské může být i hůř…