Sparta? Neuměl jsem pracovat se svou hlavou, abych dostal šanci v áčku. V Anglii jsem spokojený, říká Tomáš Holý

Brankář Tomáš Holý se sice nedokázal prosadit ve Spartě, ale na hostování ve Zlíně na sebe upozornil a dal najevo, že se s ním musí počítat. Když mu přistála na stole nabídka z anglického Gillinghamu, tak neváhal a odešel si splnit svůj sen. Osmadvacetiletý Holý se rozpovídal pro Ruik o svém působení ve Spartě nebo o tom, jaké cíle má pro nadcházející sezónu s Ipswichem.

Z mládežnického týmu Hradce Králové jste zamířil do pražské Sparty. Co pro Vás znamenala nabídka ze Sparty? A neuvažoval jste o setrvání v Hradci Králové, kde by bylo asi snazší se prosadit?

Tak v osmnácti letech, kdy se de facto láme chleba mezi dorosteneckým a dospělým fotbalem, tak to byla asi ta nejlepší nabídka, kterou může dostat mladý kluk. Pro mě to znamenalo obrovský posun dopředu v mojí kariéře. Je pravda, že s odstupem času jsem si říkal, že by byla asi snazší cesta do A-týmu v Hradci, ale to bylo jen hypotetické myšlení. Nikdy jsem přestupu do Sparty nelitoval ba naopak.

Na druhou stranu, pokud si nebude člověk věřit, bude se bát a občas nevystoupí z té komfortní zóny, tak si myslím, že se ty cíle dosahují velice obtížně.

Stal jste se součástí nejlepšího českého klubu v historii, kterým Sparta bez debat je. Jaká to byla pro Vás změna a jaká na Letné panuje konkurence?

A to byl další důvod, proč jsem do Sparty odešel. Ten potenciál, servis, podmínky, to už pak dokáže otevřít spoustu dalších dveří. Ani si nepamatuji, že by to byla nějaká změna pro mě. Až na to, že jsem na jeden z prvních tréninků na Strahově musel běžet do toho strašného kopce, protože jsem nevěděl, že o víkendu jezdí MHD úplně jinak. To se musím přiznat, to jsem koukal, to byla změna (smích).

Ale co se týče konkurence, tak ta tam byla šílená. Když jsem tam přišel, tak nás tam v tu chvíli bylo devět brankařů. A samozřejmě to všechno byli špičkoví brankaři. Takže o konkurenci tam vážně nebyla nouze.

Proč si myslíte, že jste nedostal větší šanci v áčku Sparty? Bylo to tím přetlakem brankařů?

To ani ne. Spíš to bylo tím, že jsem byl hloupý a absolutně jsem vůbec nedokázal pracovat se svou hlavou a psychikou. Když jsem zhruba v 21 letech vyhledal pomoc sportovní psycholožky, tak už bylo pozdě. Ale lepší pozdě, než-li později. Asi do smrti jí budu vděčný za její pomoc.

Opravdu mi ukázala jinou formu myšlení, pohled na věc a bez ní bych asi jen těžko byl tam, kde jsem dnes.

Absolvoval jste hostování na Žižkově, ve Vlašimi nebo Zlíně. Myslíte si, že hráči Sparty mají snazší najít si hostování v první nebo druhé lize? A jak Vám pomohla tato hostování do velkého fotbalu?

Myslím si, že určitě ano. To jsou ty otevřené dveře, které jsem už zmínil. Ale vlastně dospělý fotbal jsem si zahrál už v béčku Sparty ve druhé a třetí lize. To už bylo o něčem jiném než fotbal v dorostu, protože to člověka v tomhle věku hrozně rychle posune.

A co se týká těch hostování, tak nejraději vzpomínám na Žižkov a na spolupráci se Štěpánem Kolářem. Kdybych mohl, tak si ho beru všude jako trenéra brankařů. Dodnes čerpám ze spousty jeho tréninků a rad, které mi dal. Vůbec se nedivím, že skoro všichni brankaři v reprezentaci mu prošli pod rukama.

Ale celkově na Žižkově byla úžasná parta lidí, spoluhráčů a trenérů. Je škoda, že jsme tam měli problémy, jaký jsme tam měli, protože si myslím, že jinak bychom si tam zahráli i ligu.

A Zlín? Tak to byla moje vůbec první zkušenost s ligou. Takže na to taky vzpomínám rád. Skvělé prostředí, bezvadní lidé a krásné město. A Vlašim mi zase dala lekci z pokory. Naučila mě vážit si věcí, které mám teď a nic z toho neberu jako samozřejmost.

Jak jste už prozradil, tak první ligu jste okusil v dresu Zlína. Jak vzpomínáte na svou premiérovou sezónu v lize?  A proč jste už nedostal prostor v další sezóně?

Na to asi nikdy nezapomenu a především na ten začátek, protože ten byl od nás parádní. Moc rád na to vzpomínám a jsem hrozně vděčný, že mi dali ve Zlíně šanci. Ve Zlíně byli naprosto všichni skvělí a panovala tam rodinná atmosféra, ve které se cítí člověk opravdu příjemně.

A druhá sezóna? Víte, že už ani nevím, co se stalo? Možná, že tam nebylo něco v pořádku z mojí strany a to místo jsem si jednoduše nezasloužil.

V zimě 2017 jste zamířil do anglického Gillinghamu, který působil v League One. Když dorazila nabídka z Anglie, byl to splněný sen? A jaké byly Vaše první dojmy z Anglie?

Spíš než že by ta nabídka dorazila, tak mi tu nabídku obstaral můj agent David Balda. A potom už nebylo co řešit. Vždycky byl můj sen zahrát si v Anglii a ve Zlíně jsem ztrácel půdu pod nohama. Všechno do sebe tak krásně zapadlo a já v lednu odešel do Anglie.

A první dojmy? Ano, tam už se hodně věcí změnilo. To už bylo něco jiného než přejít z Hradce Králové do Prahy (smích). Až po chvilce jsem si uvědomil, že stojím vlastně na stadionu v Anglii. Teď už jsem součástí anglického fotbalu a to bylo úžasný. Pak už jsem jenom musel dokázat, že udělali dobře, když mi dali šanci a troufnu si říct, že se to povedlo.

Jak byste zhodnotil své působení v Gillinghamu a jaký dojem na Vás udělala League One?

Řekl bych, že působení v Gillinghamu bylo velmi úspěšné. Především po osobní stránce se mi dařilo. V obou celých sezónách, které jsem odchytal, tak jsme sice hráli o záchranu, ale myslím si, že jsem se stal důležitou součástí týmu a dostal se lidem do podvědomí.

Hodně mi pomohlo i to, že se mi vyhýbala vážnější zranění a mohl jsem tam odchytat okolo sta zápasů. To mi pomohlo ohromným způsobem udělat další krok výš. Jsem strašně vděčný Gillinghamu za tuhle šanci, protože brankařů je po Anglii mraky, ale oni dali šanci cizímu klukovi z Čech.

Jinak dění obecně kolem fotbalu mě tady úplně dostalo. Především ten zájem ze strany lidí. Podle mě je to tady pro ně taková dobrovolná povinnost přijít každou sobotu na fotbal. I když se nám nedařilo, tak lidi byly samozřejmě nespokojení a naštvaní, ale na další zápas jich zase přišlo stejně šest tisíc. A to Gillingham není žádné velkoměsto ani velkoklub.

Myslím si, že v tomhle je asi ten největší rozdíl mezi Anglií a Českem. Ve třetí lize v Anglii jsem zažil návštěvy klidně okolo 20-30 tisíc. A u nás v první lize na Duklu přijde okolo tisíce lidí a to se bavíme o Praze. Takže to tady na tom asi miluju nejvíc. Asi si dokážete představit, jak je to teď divné, když lidi nemohou na stadiony v Anglii.

Z Gillinghamu jste přestoupil v rámci League One do Ipswiche. Spekulovalo se i o zájmu klubu z vyšších soutěží. Co rozhodlo nakonec pro přestup do Ipswiche?

Tak vždycky se najdou spekulace, ale pak záleží na tom, kdo vám opravdu zavolá a projeví ten zájem s vámi spolupracovat. Loni v létě to byl krom Ipswiche už jenom jeden tým z Championship, ale tam jsem si vyslechl oblíbenou frázi. A to, že nemám zkušenosti a budou pořád hledat brankáře číslo jedna. To se mi vždycky ježí chlupy na zádech, když tohle slyším.

Ano, dostal bych více peněz, byl bych součástí Championship, což už je úplně jiný fotbalový svět, ale já se ještě pořád dívám na tu herní stránku a ještě nejsem tak starý, abych proseděl nejlepší roky na lavici. Tak jsem zvolil Ipswich a vůbec toho nelituju!

Zázemí je tady na úrovni Premier League, takže špičková úroveň. Minulá sezóna nám sice hrubě nevyšla, ale plán je tu jasně daný. Chceme vrátit klub do Championship.

Co se stalo, že se klubu nepovedla sezóna a nedokázal postoupit do Championship?

Přiznám se, že jsem do Ipswiche šel s tím, že budeme bojovat o postup až do konce. V lepším případě, že si ho zajistíme z prvního nebo druhého místa. To jak to dopadlo, tak to bylo opravdu velké zklamání. Začátek byl jako z říše snů, ale na konci října jsme nasedli na kolo a řítili se z kopce dolů.

Proč tomu tak bylo, to už si asi nechám pro sebe, protože je to záležitost kabiny. Každopádně v neděli začíná nová sezóna a my do ní půjdeme s jediným cílem. Postoupit do Championship.

Měříte přes dva metry, jaká je to pro Vás výhoda jako pro brankáře?

Má to svoje výhody i nevýhody. Samozřejmě, že v bráně zaberu více místa a pro útočníky to může být trochu obtížnější. V soubojích to kilo navíc taky hraje svou roli, ale na druhou stranu nejsem tak rychlý a dynamický jako menší brankáři. Oni třeba ovládají lépe hru nohama, ale na tom se dá zapracovat na tréninku.

Určitě těžím se svou výškou v osobních soubojích a tady se to zatraceně hodí. Není to jako u nás, kde si člověk zakřičí a žádný souboj není. Tady do mě soupeř vlétne jako utržený vagón, nabalí do toho dva moje spoluhráče a to se pak ta výška i váha hodí (smích).

Kdyby k Vám dorazila nabídka z Česka, uvažoval byste o ní nebo chcete zůstat co nejdéle v Anglii?

Upřímně by to musela být nabídka z vrchu tabulky, aby mě to přesvědčilo vrátit se, ale to si myslím, že nehrozí. V tuhle chvíli nemám žádný důvod vracet se do Česka. Mým cílem je posouvat se výš a výš, až kam to půjde v Anglii. Uvidíme, co bude za pár let, jestli si ještě zahraji fotbal v Česku.