Šly na mě tři střely, třikrát mě trefili do hlavy a trenér přišel s tím, že jsem se mu tam líbil. Od té doby jsem brance, říká Ondřej Kočí

Celek ze středních Čech je proslavený svojí úspěšnou mládežnickou líhní, ze které odchází spousty talentovaných fotbalistů s potenciálem zazářit nejenom v české nejvyšší fotbalové soutěži. Řeč je o proslulé příbramské líhni, kde vyrůstá spousty zajímavých nadějných fotbalistů do pole, ale i na brankářský post. My jsme si k rozhovoru pozvali nadějného příbramského brankáře Ondřeje Kočího, který nám otevřeně promluvil o svých fotbalových začátcích, ale také o celkovém tlaku na brankářském postu.

Kde započala vaše fotbalová kariéra a v kolika letech?

Moje fotbalová kariéra započala ve čtyřech letech tady doma v Příbrami. Hned mě to chytlo a začal jsem se fotbalem bavit.

Začínal jste už do mladí na postu brankáře?

Samozřejmě jsem začínal s tím, že budu dávat góly, takže jsem začínal v útoku, ale postupně jsem si prošel všechny řady.

Vzpomínáte si na moment, kdy jste se dostal do branky?

Do branky jsem se dostal na jednom turnaji, kde jsme se střídali v brance a vlastně při prvním zápase na mě šly tři střely a třikrát mě trefili do hlavy. Branku jsme nedostali, takže trenér přišel s tím, že jsem se mu tam líbil. Od té doby jsem už zůstal v brance.

Pamatujete si v kolika letech to bylo?

Bylo to kolem osmého roku.

Vaše kroky pak vedly z Příbrami do Králova Dvora, tam jste šel na rozehranou?

Tím, že Králův Dvůr byl brán jako farma Příbrami, tak jsme tam chodili na rozehranou a celkově ochutnat dospělý fotbal.

Jaké je pro brankáře přejít z mládeže do dospělého fotbalu?

Já osobně jsem to zvládal dobře, protože jsem vysoký a celkově z hlediska postavy jsem neměl problém, ale jinak to rozdíl je, protože už není prostor na dětinské chyby, jste více na očích a musíte se více soustředit.

Celkově dospělý fotbal je více svázanější a náročnější pro myšlení a nastavení hlavy.

Máte nějaký brankářský vzor?

Vždycky se mi líbil Petr Čech, ale ten už momentálně nechytá. Pokud se jedná o momentálně chytajícího brankáře, tak je to Manuel Neuer, který je výborný. Dobře čte hru, umí nohama a na čáře je také výborný, takže za mě je to v tuhle chvíli nejlepší brankář.

Představte se nám, jakým jste brankářem?

Jsem aktivnější brankář, který se snaží celou hru číst a hrát nohama, což je v dnešním fotbale velmi důležité. Jsem si vědom, že se musím neustále zlepšovat a posouvat.

Máte nějaký brankářský sen?

Chtěl bych chytat jednu z nejlepších lig, ať už je to anglická či španělská. To je mým snem. Vnímám, že k tomu je ještě dlouhá cesta, ale věřím, že se to může povést.

Máte nějaký sportovní vzor?

Můj největší životní vzor je můj táta, protože jsme si prožili nějaké těžké chvíle jako rodina a táta to neměl jednoduché, protože jsme zůstali tři chlapi v rodině, ale táta to zvládl perfektně a díky němu jsem tam kde jsem, protože mě podporoval ve všech ohledech, takže za to moc děkuji a vážím si toho.

Jaký je fotbalový život v Příbrami?

V Příbrami jsem od dětství a prošel jsem všemi kategoriemi od přípravky až do A-týmu a jsme velmi spokojený, že jsem prošel Příbrami, protože je vyhlášená tím, že posílá do světa spousty kvalitních talentů.

Koukal jsem, že jste si nyní vybojoval pozici jedničky, čím to je?

Myslím si, že je to tím, že nejsem člověk, který by na pozici dvojky něco vzdával, ale pracuji neustále a čekám na svou příležitost a šanci. Chodil jsem dokonce chytat za béčko, kde jsem získával další zkušenosti a zápasové vytížení, takže možná i díky tomu jsem opět v brance.

Jaké je pro brankáře být v roli dvojky na psychiku a sebevědomí?

Na psychiku a nastavení hlavy je to celkem složité, protože každý chce hrát, být na hřišti a vítězit, ale bohužel my brankáři to máme těžší, protože vždycky chytá jenom jeden, ale já jsem si vždycky věřil a říkal jsem si, že na to mám.

Jak pracujete s tím, když jste dvojka o post jedničky? Abyste se cítil dobře, věřil si, byl si vědom že na to máte a že ta šance jednou přijde.

Já na to reaguji prací v tréninku. Já to mám takto nastavené, že si vždycky přidávám, tréninky jedu naplno a samozřejmě si dávám tréninky navíc a stále věřím, že tohle je cesta, která mi pomůže, abych se zase do branky vrátil nebo popřípadě se v ní udržel.

Patříte mezi ojedinělé brankáře, kteří chytili mladoboleslavskému ostrostřelci Komličenkovi penaltu. Jaký byl recept?

Recept byl takový, že jsem požádal naše trenéry, aby mi poslali statistiku, kam penalty kope a podle toho jsem si udělal osobní přípravu na případnou penaltu, kterou by mohl kopat právě Komličenko.

Máte ve svém týmu zkušeného ex-reprezentanta Jana Rezka. Je pro vás svými zkušenostmi vzorem a inspirací?

Honza je super kluk a je pochopitelně lídrem kabiny, navíc drží kasu, což naznačuje, že ho velmi bereme a respektujeme.

Prošel si spousty destinacemi, takže je velmi zkušený a pomáhá nám jak na hřišti, tak celkově v kabině.

Je takovým naším otcem ještě s Mírou Slepičkou, který je také velmi zkušený a už se těšíme na jeho návrat na trávník.

Jakému týmu fandíte?

Já mám rád Chelsea a fandím jí už od dob kdy tam chytal Petr Čech.

Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi?

Já mám raději Cristiana Ronalda, ale oba to jsou frajeři, protože co předvádí je neskutečné a dokazují, že jsou fenomenální.

Takže kdybyste si mohl vybrat jedno z nich do týmu, tak si vyberete Cristiana Ronalda?

Ano, vybral bych si Cristiana Ronalda, protože mi přijde, že to má více vydřené a vymakané.