Simu bych těžko uhlídal, říká bývalý slávistický obránce David Hubáček

Kdykoliv bývalý levý obránce sešívaných David Hubáček do Edenu znovu zavítá, fanoušci ho bouřlivě vítají a skandují jeho jméno, vřele se k němu hlásí zaměstnanci klubu či bývalí spoluhráči. „Hub“, jak zní jeho přezdívka, je pořád slávistickým oblíbencem.

„Strávil jsem ve Slavii poměrně dlouho dobu, celkem asi osm let (2005-2013), to bude asi tím,“ hledá vysvětlení této vstřícnosti, které se nedostává ani odchovancům klubu. „Odehrál jsem v červenobílém dresu dost zápasů, některé i hodně důležité, získali jsme nějaké trofeje. To se nezapomíná,“ probírá se angažmá v pražském klubu.

Známých v Edenu má pořád dost
Nejsou to jen léta, která mu vytvořila takovou pozici. „Nikdy jsem nevyhledával konflikty, snažím se chovat ke všem vlídně, ke spoluhráčům i fanouškům, na to si asi lidé také vzpomenou,“ přemítá Hubáček. „Nikdy jsem se nechoval namistrovaně, snažil jsem se poctivě odvést, co po mně chtěli, tedy podávat odpovědné výkony. A vytvářet i příznivou atmosféru, kabina musí nějak fungovat, fanoušků si musí hráči vážit,“ nabízí, jak by měly vypadal vzájemné vztahy.

Nadále udržuje se slávisty kontakt. „Známých mám v Edenu pořád dost, občas se někdo ozve, napíšeme si, jsme v kontaktu,“ netají. „Se skalními fanoušky, kteří chodili na každý zápas, samozřejmě s bývalými spoluhráči, kteří v klubu nyní pracují. Především se Standou Vlčkem, jenž je nyní vedoucím mužstva. Když přijedu se Zlínem na zápas, pozdravím se s trávníkáři, kteří jsou tam pořád,“ odhaluje ke komu má nejblíže.

A dokáže přivést i pozornosti, které nabízí úrodná Morava – slivovici. „Zdroje jsou, když si někdo objednal, tak dříve i dvacet litrů,“ netroškaří. „Dnes už jenom lahvinku, se Standou Vlčkem si dáme panáčka a jdeme na to. Pavel Řehák zahřát nepotřebuje, chodí v trenkách i v zimě,“ dokladuje, jak je jeho návštěva milá a povzbuzující. 

Muži na správném místě
Současné úspěchy Slavie si hodně vychutnává. „Dělá mi velkou radost,“ přiznává. „Mužstvo se dalo úžasně dohromady, zázemí je především finančně silné. To jsou spojité nádoby. Slavia má výborné trenéry, široký, a hlavně kvalitní kár, sedlo si to,“ oceňuje kvalitu týmu sešívaných.

Ale pořád mu chybí typický levý obránce, zaskakují tam porůznu praváci. Příležitost pro něj navléknout dres a znovu pilovat lajnu? „Teď v třiačtyřiceti bych asi moc platný nebyl… Doba je už jiná,“ brání se této myšlence. „A když vidím kluky, jak se s tím popasovali, tak bych proti nim neměl šanci. Co předvádí na levé straně Bóřa (Jan Bořil), nebo Oscar, to jsou muži na správném místě. Podávají nadstandardní výkony v každém zápase,“ chválí své následovníky.

Velkou postavou červenobílých je nyní senegalský legionář Abdallah Sima, jenž je na pravé straně neudržitelný. Ale odborníci říkají – kdyby na něj hrál Hub, tak ho vymaže. Troufal by si na něj? „To je legrace, dnes určitě ne,“ směje se podobným nápadům. „Sima je vynikající, má snad všechno: rychlost, výskok, techniku. Těžko se hlídá. Když jsem viděl jeho výskok, tak je snad nebránitelný. A doufám, že bych ho při rohu se svou postavou (175 cm – poz. red.) nehlídal,“ děsí se této představy. „Ale to jsou jenom opravdu legrácky,“ opakuje.  

Krásná i horší léta
Parta okolo trenéra Karla Jarolíma dovedla Slavii v ročníku 2007/08 poprvé v historii do Ligy mistrů, pak přišel úpadek a hrálo se i o záchranu. Byla to krásná i složitá doba, kterou v Edenu zažil. „Ambice zahrát si Ligu mistrů měla Slavia už mnoho let před mým příchodem,“ vzpomíná Hubáček. „Těsně po mém odchodu se naopak zachraňovala v posledním kole a byl to boj o život. Naštěstí se z toho Slavia dostala, přišli trenéři, kteří dali mužstvo dohromady, a hlavně klub získal silného čínského majitele, s nímž přišly potřebné peníze. Bez nich by se Liga mistrů těžko v Edenu hrála,“ zdůrazňuje finanční zajištění.

Byl stálým členem dvojnásobného mistrovského týmu, ale reprezentace se mu vyhnula. „Byla jiná doba, reprezentace byla obrovsky našláplá, nebyla pro mě šance. Jsem soudný, na reprezentaci mé výkony nestačily,“ uvědomuje si, kam sahaly jeho možnosti.

Jarolím Bolku srovná
Na prvoligovou scénu se vrátil tehdejší trenér červenobílých Karel Jarolím a převzal Mladou Boleslav. „Myslím, že ji srovná,“ věří Hubáček v přísnost kouče, který vedl i českou reprezentaci. „V mužstvu zavede pořádek. Kamkoli přijde, dostane tým tvář, bude to fungovat,“ předpovídá.

S Jarolímem jde pověst, jaký je pes a má i osobní zkušenosti. „Zpočátku jsem rozhodně mezi jeho oblíbence nepatřil, jestli vůbec někdo…“ připomíná, jak byl na hráče důrazný. „Měl jsem s ním problémy, než jsem pochopil, co ode mě chce,“ neskrývá. „Byl přísný, precizní, musely se jeho pokyny stoprocentně plnit. Běhal jsem po lajně, když jsem hrál u lavičky, rychle jsem poznal, jestli jsem se zachoval podle jeho představ. Nemusel jsem se ani dívat, to se neslo vzduchem. Občas i zařval, ale dalo se vycítit, jak se mu to líbí. Pak už si to sedlo,“ nakonec si vyhověli.

Ve Zlíně si prodloužil kariéru
V roce 2013 mohl prodloužit smlouvu, ale z rodinných důvodů se vrátil do rodného Zlína. „Mohl jsem zůstat, ale dál už to nešlo, nebylo hnutí. Syn Dominik nastupoval do školy, do první třídy, měli jsme dvě domácnosti, neustálé dojíždění, už toho bylo moc. Navíc ve Zlíně jsem si prodloužil kariéru, hrál jsem ligu až do čtyřiceti, to by nejspíš ve Slavii nešlo,“ je přesvědčený.

A byla opět úspěšná. „Když jsem se vrátil, hrál Zlín druhou ligu,“ upozorňuje. „Postoupili jsme slavně do první, v roce 2017 vyhráli domácí pohár a po 47 letech se klub vrátil na evropskou scénu. To se nezapomíná, to je v kronikách, dodnes na to všichni vzpomínají. Byly to menší úspěchy než ve Slavii, ale bylo to rovněž krásné období,“ zdůrazňuje.

Hrál až do čtyřicítky. „Fotbal mě neskutečně baví a naplňuje,“ vyznává se ze vřelého vztahu. „Byl jsem opět doma, kde jsem vyrůstal, a mohl ještě kopat, dokud to šlo. Co si přát víc?“ klade si otázku „Kdybych už překážel, tak bych toho nechal. Pak jsem dostal nabídku v klubu pokračovat a přejít do jeho struktury, realizačního týmu. To bylo pro mě vynikající. Jsem spokojený, jak se to sešlo.“

Palírnu radši ne
Prožil velice vydařenou kariéru, mohl si vychutnávat slasti života, splnit si sen každého Moravana – vydělat peníze a koupit si palírnu. „Palírnu nechám na jiných, správné lidi tu máme,“ nehrne se do činnosti, kterou plně neovládá. „Samozřejmě pálíme, to je místní rituál, ale věříme odborníkům, žádné domácí pokusy. Palírna Navrátil funguje už sto let, jsou to naši známí, umějí to. Nechávám si od nich vypalovat jen slivovici, to je taky tradice,“ říká.

Z gottwaldovských rodáků zastává v Praze nejvyšší funkci primátor Zdeněk Hřib. Ale minimálně fanoušci Slavie si myslí, že tou největší osobností ze Zlína, která oslovila hlavní město, je David Hubáček. „Tohle je přece nesmysl,“ nehrne se na radnici. „Politiku nechám na lidech, kteří se v ní pohybují, já mám rád fotbal,“ znovu připomíná.