Sigma Olomouc a její sestava století: Čaroděj i brazilský kouzelník

Vzhledem k tomu, že SK Sigma Olomouc oslavila v minulém roce významné výročí 100 let, umožnila fanouškům sestavit tzv. sestavu století. Fanoušci měli vždy na výběr z několika hráčů na jednotlivých postech. Jak nakonec sestava století v rozestavení 4-4-2 vypadá?

Trenér – Karel Brückner

Svoji veleúspěšnou trenérskou kariéru začal Karel Brückner v Sigmě psát v sezóně 1973/1974. Tehdy ještě jako hrající trenér. O 11 let později opět usedl na lavičku Hanáků. Již po dvou sezónách dokázal tým v čele s Vladislavem Laudou dovést ke 4. místu v lize, a poprvé v historii do Olomouce zavítaly evropské poháry.

Karel Brückner se stal prvním z trenérů, který Sigmu koučoval v Poháru UEFA. Největších úspěchů dosáhl během svého v pořadí již 4. angažmá na lavičce Hanáků. Dvě 3. místa ze sezón 1990/1991 a 1991/1992 byly do té doby doposud největším úspěchem Sigmy.

V prvně zmíněné sezóně navíc kádr, jenž se prezentoval ofenzivním a pohledným fotbalem, do posledních kol bojoval se Spartou a Slovanem o ligový titul. Ligové bronzy zajistily Hanákům další účasti v evropských pohárech, které vyústily v nejslavnější kapitolu, kterou hanácký fotbalový klub napsal během měření s elitními kluby kontinentu.

Dvě výhry nad Hamburkem, deklasování Fenerbahce v poměru 7:1, zápasy proti Juventusu či nejlepšímu klubu fotbalové historie – španělskému Realu Madrid. Karel Brückner pro svůj tým žil.

Popáté a naposledy se Karel Brückner chopil trenérského kormidla na počátku sezóny 1995/1996, a opět posunul hranici úspěchu. Sigmu dovedl k ligovému stříbru, což se doposud žádné jiné generaci hráčů nepodařilo. Celkem vedl Sigmu do 247 ligových zápasů – nejvíce ze všech trenérů, kteří kdy na Hané působili.

Brankář – Martin Vaniak

Devět dlouhých sezón. Tolik nestrávil v bráně Sigmy žádný z brankářů, kromě Martina Vaniaka. Mimo to mu patří další primáty. Za Sigmu Olomouc rovněž odchytal nejvíce ligových utkání – celkem 211. Žádný z brankářů se mu rovněž nevyrovná v počtu vychytaných nul, kterých má na kontě 73. Martin Vaniak zanechal v Olomouci hlubokou stopu.

Z jeho pohledu byla jednou z nejlepších sezóna 1995/1996, kdy odchytal všechny ligové zápasy a 11x udržel čisté konto. Co bylo ale hlavní, pomohl Sigmě k historickému úspěchu, kterým bylo dosažení 2. místa v lize, což se prozatím povedlo jen jednou. Svými magickými zákroky si vysloužil přezdívku Čaroděj. V době svého působení na Hané se dokázal probojovat i do České fotbalové reprezentace, kde naskočil do 7 utkání.

Levý obránce – Jiří Vaďura

Člen jedné z historicky nejúspěšnějších generací Sigmy, který v Olomouci zažil devět nádherných sezón, během nichž nastoupil k 223 zápasům. Byl u největších úspěchů hanáckého klubu v 90. letech. Pomohl k zisku historického 2. místa v sezóně 1995/1996, mimo to byl u dvou 3. míst v sezónách 1990/1991 a 1991/1992. Byl také u památných zápasů proti Hamburku, Realu Madrid, Juventusu Turín či Fenerbahce Istanbul.

Posledně jmenovanému soupeři vstřelil svoji jedinou branku v evropských pohárech, čímž přispěl ke slavné demolici Turků v poměru 7:1. Fanoušci oceňovali jeho levačku. Menší rychlost vynahrazoval bojovností. Nikdy nevynechal jediný osobní souboj. Byl znám svými tvrdými zákroky, a to nejen při zápasech, ale i během tréninků.

Ne nadarmo si během působení na Hané připsal 61 žlutých karet v 1. lize, což je nejvíce v historii klubu, a také dvě karty červené. Podporoval i ofenzivu a vstřelil na obránce parádních 21 ligových gólů za Sigmu Olomouc – zpravidla svojí výbornou hlavičkou.

Střední obránce – Michal Kovář

299 odehraných ligových zápasů za SK Sigma Olomouc. Více jich má jen nedostižný Oldřich Machala. Jak Michal Kovář nedávno přiznal v rozhovoru pro Hanácký gól, stále doufá, že dostane příležitost zaokrouhlit číslo na 300.

Když v říjnu 1991 nastoupil v Poháru UEFA proti Bangoru City, stal se ve věku 18 let nejmladším obráncem, který kdy za SK Sigma Olomouc nastoupil v evropských pohárech. Zahrál si i proti Realu Madrid. Z tohoto zápasu si, kromě dojmu z dobrého výkonu, odnesl i dres Huga Sáncheze.

Se Sigmou zažil všechny velké úspěchy v 90. letech. 3x dosáhl na 3. příčku v 1. lize a byl i u sezóny 1995/1996, kdy Hanáci skončili dokonce druzí! V roce 2001 se na tři roky vydal na zahraniční angažmá do Německa, na Hanou se však přesto ještě jednou vrátil. Jako obránce si připsal i jednu branku v evropských pohárech, kterou vstřelil v Poháru UEFA polskému Hutniku Krakow.

Na Hané strávil celkem 13 sezón. Dodnes je však aktivní a, jak jsme zmínili již v úvodu, stále nezavrhl možnost, že by počet zápasů za Sigmu zaokrouhlil na 300.

Střední obránce – Oldřich Machala

414 zápasů – meta, na kterou Oldřich Machala dosáhl v ligových utkáních za Sigmu Olomouc, na kterou jeho nástupci budou jen těžko dosahovat. Začínal jako ofenzivní hráč. Také se stal střelcem první ligové branky Hanáků v ročníku 1984/1985, když svým gólem zařídil remízu proti Petržalce.

Ve stejné sezóně nastoupil do utkání československé reprezentace do 21 let proti Portugalsku, čímž se stal prvním hráčem SK Sigma Olomouc, který nastoupil v soutěži, kterou pořádá UEFA. Odehrál oba zápasy proti IFK Göteborg, což byly první duely Hanáků v evropských pohárech.

Po sezóně 1990/1991 zamířil do Rostocku, čímž se stal jedním z prvních českých hráčů, kteří zamířili do německé Bundesligy. Po dvou sezónách se však vrátil zpět na Hanou, kde setrval až do roku 2001. Byl tak u nejlepší ligové sezóny 1995/1996, kdy Sigma dosáhla na 2. místo v české lize.

Vynikající výkony v dresu Olomouce mu přinesly pozvánku do české fotbalové reprezentace, za níž si připsal jeden start v utkání proti Maroku (i když nastoupil jen na symbolickou jednu minutu). Zálohu Sigmy Olomouc si ve 2. polovině 90. let bez něj neuměl nikdo přestavit. Pět sezón v řadě (1995/1996 až 1999/2000) nevynechal Oldřich Machala žádný zápas Sigmy Olomouc.

Celkem naskočil do 173 ligových utkání v řadě, což je další klubový rekord! Vstřelil 18 ligových branek, byl vybrán do nejlepší ligové jedenáctky v sezóně 1997/1998 a  v roce 2000 se v anketě Fotbalista roku stal Osobností české ligy.

Pravý obránce – Stanislav Skříček

Stanislava Skříčka, hráče divizního Přerova, by nenapadlo, že by si někdy mohl zahrát nejvyšší soutěž. V roce 1978 se dostal do týmu Sigmy, kde se dával dohromady ambiciózní tým, který měl v následujících letech zaútočit na postup do nejvyšší soutěže.

Za to, že se do tohoto týmu dostal, vděčí Stanislav Skříček dle vlastních slov Milanu Máčalovi a Karlu Brücknerovi, kteří v jeho stylu hry viděli velký potenciál. Byl prototypem tvrdého obránce, který „se nebál strčit hlavu kamkoliv.“

Měl velký fyzický fond, kterým kompenzoval horší techniku. Se Skříčkem v sestavě se Sigma Olomouc vydala za vytouženým postupem. Např. v sezóně 1980/1981 odehrál všech 30 zápasů ve 2. lize. O rok později se s Hanáky konečně dočkal vítězství v 1. České národní lize. 5. září 1982 si Stanislav Skříček odbyl i premiéru v 1. lize. Premiéra to byla vítězná. Sigma Olomouc v ní zvítězila nad Trnavou 3:0, což byla zároveň historicky první výhra Hanáků v nejvyšší soutěži.

Jak známo, po roce se tým z Hané s československou elitou rozloučil. V kádru došlo k určitým změnám, Stanislav Skříček ale v kádru zůstal. Ve 2. lize nastoupil do 28 utkání, vstřelil 3 branky a pomohl k rychlému návratu do nejvyššího patra československého fotbalu. V následující sezóně se dočkal i svého jediného ligového gólu, který vstřelil hlavou Slavii Praha.

Levý záložník – Radoslav Látal

Po prvních krůčcích za áčko v sezóně 1987/1988 se hned v té následující dokázal prosadit naplno a stát se hráčem základní sestavy. Po návratu z Dukly se vrátil na závěr sezóny 1990/1991, v níž Sigma vybojovala 3. místo. Radoslav Látal si tak mohl zahrát evropské poháry i za svůj mateřský klub. Hrál je totiž i o rok dříve za Duklu.

Při slavném tažení Sigmy až do čtvrtfinále Poháru UEFA v sezóně 1991/1992 vynechal jen zápas v Bangoru. V utkání na Andrově stadionu ale právě Bangoru vstřelil branku, a prosadit se dokázal i proti Hamburku při legendární výhře Sigmy Olomouc 4:1. Sám na tento zápas vzpomíná ještě o stupínek výše, než na duely proti Realu Madrid.

V následující sezóně Sigma zopakovala 3. příčku a došlo na další zápasy proti věhlasným týmům – Fenerbahce či Juventusu. Radoslav Látal u žádného z těchto zápasů nechyběl. Vynikající výkony mu pomohly k angažmá v německém Schalke 04, kde strávil dlouhých 7 let.

Byl i členem reprezentace České republiky. Nechyběl ani na stříbrném Euru v Anglii v roce 1996. V roce 2001 se na Hanou vrátil, ale jeho angažmá nedopadlo podle představ klubu, ani jeho samotného. Do Sigmy se vrátil i potřetí, když se před startem sezóny 2019/2020 stal trenérem A-týmu.

Střední záložník – Jan Maroši

Plzeňský rodák dělal první fotbalové krůčky v Brně. Již v 18 letech o něj měla zájem Sigma Olomouc, na Hanou ale nakonec přestoupil až v jedenadvaceti letech, kdy se před sezónou 1987/1988 stal součástí týmu trenéra Jiřího Dunaje. Ke konečnému 5. místu Maroši přispěl 30 ligovými starty – nechyběl tedy ani v jednom utkání.

Jan Maroši byl i v dalších sezónách železným mužem Sigmy Olomouc. V sezónách 1988/1989 a 1989/1990 vynechal vždy jen jedno utkání, v dalších dvou ročnících pak opět nevynechal ani jeden zápas. Sérii odehraných zápasů v řadě natáhl na 67 – úctyhodné číslo, které jen dokládá důležitost Honzy Marošiho pro hanáckou záložní řadu.

Vypomohl ke dvěma 3. místům v lize. Na počátku 90. let si zahrál se Sigmou Olomouc ve všech zápasech Poháru UEFA. Hamburk, Real Madrid, Fenerbahce Istanbul či Juventus Turín. Co jméno, to pojem. Jan Maroši si v Evropě připsal tři branky. Trefil se proti Torpedu Moskva, Fenerbahce Istanbul při vysoké výhře 7:1, a zařídil i jedinou branku Hanáků proti Juventusu.

Jan Maroši celkem na Hané strávil 7 báječných let. S 52 vstřelenými brankami je nejproduktivnějším záložníkem v sigmácké historii. Počet ligových zápasů za modrou lavinu zůstal těsně pod kulatou 200. Jan Maroši jich v Olomouci odehrál 199. Po ukončení sportovní kariéry přešel do školství.

Střední záložník – Melinho

Tarciso Melinho přestoupil z brazilského Barbarense a stal se prvním hráčem ze země samby, který se objevil v kádru Sigmy. S naší ligou již měl zkušenosti, když v letech 2004 – 2005 hrál v Opavě. Hned na podzim 2005 se stal oporou záložní řady Sigmy. V průběhu zimní přípravy si ale zlomil nohu, což jej pro zbytek sezóny vyřadilo ze hry.

Během několika měsíců se ale dal do pořádku a v sezóně 2006/2007 již odehrál 25 ligových zápasů (o dva z nich přitom přišel kvůli kartám). Zálohu Sigmy v té době řídil kouzelník z Brazílie. Následující ročník jej ale opět trápilo zdraví a odehrál jen polovinu z možných zápasů.

Nejvydařenější z jeho pohledu byl ligový ročník 2008/2009, kdy Melinho naskočil do 27 utkání a vstřelil v nich pět branek. Dopomohl Sigmě ke 4. místu a k tomu, že v následujícím ročníku hrála opět Evropskou ligu. Do ní však Melinho již nezasáhl, neboť šel na roční hostování do Koblenze.

Po roce se ještě vrátil. Do nabitého kádru Sigmy se ale prosadit již pořádně nedokázal, a tak starty sbíral jen po minutách. S Androvým stadionem se rozloučil vítězně se vstřelenou brankou. 22. srpna 2010 vstřelil třetí branku Hanáků při výhře 3:0 nad Brnem.

S 87 odehranými zápasy mu patří 5. místo mezi zahraničními hráči Sigmy Olomouc. Vstřelil celkem 14 branek, což je nejlepší výsledek, jakého kdy zahraniční hráč působící v záloze na Hané dosáhl.

Pravý záložník – Pavel Hapal

Pavel Hapal je neodmyslitelně spjat s legendární generací Sigmáků, která se na počátku 90. let zasloužila o to, že o klubu z Olomouce poprvé výrazně uslyšela fotbalová Evropa. Za áčko Sigmy debutoval již v 17 letech proti Nitře, a od sezóny 1987/1988 se pravidelně objevoval v základní sestavě.

Po krátkém působení v Dukle během vojny se na Hanou vrátil, a v ročníku 1990/1991 nastoupil do všech 30 ligových zápasů, přičemž jen v jednom střídal. Výrazně tak přispěl k historickému 3. místu v lize, díky němuž Sigma podruhé vybojovala účast v evropských pohárech, kde přišla jeho velká chvíle.

Dvěma brankami šokoval Hamburk, kde Sigma zvítězila 2:1. Druhá branka pak obletěla svět. Pavel Hapal položil na zem tři obránce a přesnou ranou zavěsil do šibenice. Jednu branku proti HSV vstřelil i v odvetě. V dalším kole Sigma narazila na největší klub fotbalové historie – Real Madrid. Hapal se prosadil i proti Los Blancos. Jeho trefa znamenala remízu 1:1 na Andrově stadionu.

Svými výkony, hlavně proti Hamburku, zaujal Pavel Hapal v Německu, a tak po skončení sezóny, v níž Sigmě pomohl k dalšímu 3. místu, se stěhoval do bundesligového Leverkusenu. Dokázal se prosadil i v reprezentaci, kde během kvalifikace na stříbrné Euro patřil k tahounům.

Měsíc před Eurem se ale zranil a na turnaj tak odcestoval jen jako divák. Komplikované zranění ovlivnilo zbytek jeho kariéry a vedlo dost možná k jejímu předčasnému konci. Do Sigmy se však stihl ještě dvakrát vrátit. Do její historie se zapsal nesmazatelným písmem.

Útočník – Radek Drulák

Nejlepší střelec Sigmy Olomouc v 1. lize přišel na Hanou v 25 letech z Chebu. Jeho počátek v modrých barvách udivil všechny. Radek Drulák se trefil hned v 1. utkání za Sigmu. Stalo se tak v utkání 1. kola v Praze na Letné proti Spartě, kde krátce před koncem zachránil bod za remízu 2:2. Nezůstalo ale jen u toho.

Drulák přidal po jednom gólu v každém z následujících 4 kol. S 19 brankami byl 4. nejlepším střelcem celé ligy. O rok později přidal o jednu branku více. Když vezmeme v úvahu, že v dané sezóně dala Sigma celkem 42 branek, přičemž Drulák sám jich vstřelil 20 (2. místo mezi ligovými kanonýry), je nám jasné, jak na něm byla ofenzíva Hanáků závislá.

Díky svým výkonům byl pravidelně oceňován v různých anketách, dostal se i do československé reprezentace. Hned pětkrát vstřelil za celou svoji kariéru hattrick za Sigmu Olomouc. 4. prosince 1988 dal pražským Bohemians dokonce 4 branky v jednom utkání! Byl blízko nominace na mistrovství světa 1990. V dané sezóně ale jeho kariéru přibrzdily zdravotní problémy.

Po polovině ročníku 1990/1991 zamířil na zahraniční štaci do německého Oldenburgu. Do naší ligy se ale ještě jednou vrátil a přes Drnovice se dostal před startem sezóny 1997/1998 opět do Olomouce. Na svém kontě má také nejvíce proměněných penalt ze všech Sigmáků. Z 23 jich proměnil 21.

Útočník – Vladislav Lauda

Když se v Olomouci řekne Vladislav Lauda, řada fanoušků si okamžitě vybaví jedno slovo: „Niki“. Pro fanoušky velká modla, výborný fotbalista a šoumen. Stal se prvním reprezentantem, který vzešel ze Sigmy Olomouc. Jeho přestup z pražské Slavie do Olomouce se upekl tak, že byl vyřazen z kádru „sešívaných“.

Sigma během svého prvního roku mezi československou elitou živořila na posledním místě, a ve snaze o záchranu přivedla během zimní přestávky kanonýra, o kterého ve Slavii již neměli zájem. Kauf to byl výborný. Hned při své premiéře za modrou lavinu se prosadil během utkání v Nitře. Trefil se i v prvním zápase na Andrově stadionu proti Ostravě.

Ani on ale nemohl zachránit nezkušené mužstvo, tudíž se Sigma hned v prvním roce s elitou rozloučila. Niki ale v Olomouci zůstal a v sezóně 1983/1984 režíroval suverénní jízdu Hanáků v České národní fotbalové lize, kde vstřelil 22 branek. Sigma 2. ligu o parník vyhrála před Zbrojovkou a byla to ona, kdo mohl opět zbrojit na 1. ligu.

Při obnovené premiéře skončila Sigma na 6. místě, k čemuž Niki přispěl 11 brankami. Proti Lokomotivu Košice a Slovanu Bratislava vstřelil hattrick. Další ročník měl on i Sigma ještě povedenější. Jeho 16 branek (2. místo mezi všemi střelci v lize) dopomohlo ke 4. místu v nejvyšší československé soutěži, což byl na tu dobu obrovský úspěch!

Během poslední sezóny v Olomouci se dočkal i tří startů v československé reprezentaci. V utkání proti Západnímu Německu vstřelil i svoji jedinou reprezentační branku. Po skončení sezóny 1985/1986 vyrazil na zahraniční angažmá do kyperského Limassolu.

A co vy? Jak se vám líbí sestava století?

Zdroj: sigmafotbal