Schicka zaujal můj rozbor volného kopu Cristiana Ronalda, řekl při rozhovoru pro Ruik, mentální kouč a stratég Jan Mühlfeit

„Můj komentář o stavu flow a vypnuté interní opičce zaujal Patrika Schicka natolik, že mě oslovil a tím vznikla naše spolupráce,“ zmiňuje Jan Mühlfeit.

Jan Mühlfeit, mentální kouč a mentor, na svém instagramovém profilu rozebral přímý kop Cristiana Ronalda, který se v 88. minutě proti Španělsku trefil nádhernou střelou do pravého rohu a svým třetím gólem v zápase vyrovnal na výsledný stav 3:3.

Tohle video si zhlédl kromě 2000 lidí také český útočník Patrik Schick, který mentálního kouče oslovil kvůli případné spolupráci.

Jaká byla tvoje první reakce? Věděl jsi, kdo je Patrik Schick?

Ano, samozřejmě, že jsem věděl. Patrik patří mezi naše nejtalentovanější hráče a je velmi často rozebírán v českých mediích. Koneckonců v reprezentačním dresu patří k těm, kteří rozhodují zápasy a je zde rozdílovým hráčem.

Co jsi říkal na motivační výzvu vyhlášenou fanoušky AS Řím, kteří řekli, že pokud se začne Patrikovi dařit postaví vám sochu?

Je to výzva, ale hlavně chci pomoct Patrikovi. Myslím si, že to zvládneme i bez té sochy (dodává se smíchem). Patrik je kvalitní hráč, a hlavně na sobě pracuje a pracovat chce. Chce se posouvat nejenom po mentální stránce.

Jak dlouho koučování s Patrikem může trvat?

Obecně koučování by mělo trvat minimálně 6-12 měsíců. Ze zkušenosti však vím, že spolupráce se sportovci trvá minimálně 12 měsíců.

S olympioniky trvá příprava například i dva roky.

Teď na začátku bude spolupráce s Patrikem velmi intenzivní a postupně, když se procedury zaběhnou, tak ta intenzita přejde do normálu.

Chápu, že mentální koučink může trvat i celou kariéru, ale ten první efekt se může projevit za jak dlouho?

První efekt se dá očekávat v hlavě za 1-3 měsíce, ale každý člověk je originál.

V Česku je hodně fotbalových hráčů, kteří svůj talent či potenciál nenaplnili. Myslíš si, že to může být právě i o koučinku a mentálním nastavení? Vnímáš propast českého fotbalu oproti tomu evropskému v této problematice?

Zajímavé bylo, že odezva italského tisku byla naprosto odlišná oproti českému.

V Itálii i na západě se mentální koučink sportovců bere jako něco normálního. V Česku obecně to ještě tak není, ale myslím, že se to začíná měnit.

Myslíš si, že v Česku je téma mentálního koučinku negativní věc? Že se čeští sportovci stydí oslovit kouče a mluvit o problémech tohoto tématu?

Nemyslím si, že je to přímo negativní věc, ale prostě se tomu zatím nevěnuje patřičná pozornost.

I přesto, že se nám nedaří či neuspěji v nějaké disciplíně, zápase apod. řeším to spíše sám se sebou, ve svojí hlavě nebo maximálně oslovují například psychology. Myslím si ale, že se časy začínají měnit a jsem velmi rád, že v rámci programu ČOV TOP TEAM se právě na přípravě sportovců, ale i trenérů, mohu podílet. Na naší poslední přednášce Odemykání sportovního potenciálu dětí, kterou dělám s Katkou Novotnou, bylo v Českých Budějovicích 350 trenérů z celé ČR.

Proč si myslíš, že to u českých trenérů není úplně běžné?

Jedna věc je generační a druhá věc je, že na trenérských kurzech a na FTVS vůbec tuhle problematiku neučí. Což je velká škoda. V západní Evropě nebo v Americe to je již normální.

Nejedná se přitom o nic složitého. Samozřejmě záleží na tom trenérovi či hráči jak k tomu přistoupí a co s tím nadále je schopen dělat.

S Patrikem jsme například začali dělat určité rutiny, například ráno před zápasem. Dále pak vizualizace a Patrikovu mantru, ale samozřejmě záleží na nastavení hlavy daného sportovce.

„Je samozřejmě důležité být připraven fyzicky, ale ta hlava je polovina úspěchu.“

Spolupracuješ v Česku s nějakým dalším mentálním koučem? Je zde vůbec nějaký sportovní kouč?

Ano, spolupracuji s Mariánem Jelínkem, který koučoval například Jardu Jágra a nyní koučuje Karolínu Plíškovou.

Co celkově říkáš na sportovce, konkrétně fotbalisty?

Hodně lidí se ptá, co říkám na Cristiana Ronalda a proč na sobě tak maká, že vypadá jako kulturista. Já odpovídám, když je někdo Cristiano Ronaldo, tak všichni po něm jdou a všichni ho chtějí při zápase sejmout. Ale když je fyzicky silný, tak je silnější a lepší v soubojích, kterých má v zápasech více, než kdokoliv jiný. Proto, když chcete být nejlepší, tak na sobě musíte makat.

Ronaldovi skončí trénink a jde ještě makat na dvě hodiny do posilovny. Jeho břišní svaly a celkově tělo je neskutečný. Základem sportovce je střed těla, to je prostě základ. Je pak odolnější vůči zranění, je silnější v soubojích a celkově lepší.

 Co český fotbal a česká liga?

Sparta je dobrý příklad a důkaz toho, že hvězdní hráči nemusí tvořit hvězdný tým.

V momentě, kdy tam nefunguje synergie, kdy tam není chemie, kdy tam není vize taková, že hráči věří v cestu trenéra, tak může být v týmu hvězd kolik chce, ale fungovat to nebude.

Naopak z dobrých hráčů jsi schopen vytvořit hvězdný tým, když budou ti hráči samotní ve flow, ale zároveň celý tým ve stavu flow, tak budou podávat daleko lepší výsledek a úspěch přijde s tím.

Zároveň neříkám, že z hvězdných hráčů nelze vytvořit hvězdný tým, samozřejmě že jde.

Nabídka od českého fotbalového týmu z hlediska spolupráce, lákalo by tě to?

Již jsem z hlediska českého fotbalu nějakou spolupráci zahájil. Jednalo se o seminář pro českou fotbalovou akademii v Českých Budějovicích, kde bylo 350 trenérů z celé České republiky. V poslední době nás oslovilo mnoho dalších sportovních organizací z celé ČR. V tomto týdnu jsem měl seminář pro fotbalovou akademii Slovanu Bratislava.

Já to spíše vidím ze svého pohledu, než mentorovat klub, tak jak ovlivnit ty trenéry těch týmů, aby oni tohle začali praktikovat.  Již jsem také přednášel fotbalovému klubu FK Mladá Boleslav, ale jednalo se pouze o přednášku.

Mojí snahou je ale ovlivnit spíše to podhoubí, tedy mládežnický fotbal. Tam se musí začít.

Samozřejmě je potřeba nezapomenout i na ten dospělý fotbal, jako například Patrik Schick.

Znáš německého trenéra Jurgena Kloppa, který po skončení v Borussii Dortmund mentoroval finanční poradce v Německu?

Cesta Jurgena Kloppa je velmi správná a líbí se mi. Je to moderní cesta.

Jen si tímto vzpomínám na finále Ligy mistrů, kdy brankář Karius udělal ve finále tu první chybu.

Tam měl Jurgen reagovat a brankáře vystřídat, protože bylo vidět, že Karius znejistěl. Pak přišla druhá chyba.

Když se budu bavit ještě o chemii týmu, tak se podívejme na fotbalové Německo. V roce 2014 vyhráli MS a letos kvůli sporu trenéra a nenominování Saného se kvůli tomuto detailu ten tým rozklížil a nepostoupil ani ze skupiny. Ve sportu jsou důležité detaily.

Když se budeme bavit dále o detailech konkrétně o leadershipu, tak já byl v Londýně, když Anglie prohrála v na mistrovství světa v semifinále proti Chorvatsku a já jsem napsal na svůj instagram: „Prohráli, ale vyhráli zpátky srdce anglických fanoušků“ Ten jejich kouč se choval jako opravdový lídr. Šel a objal každého hráče poděkoval, čekal na fanoušky, poděkoval jim, podal si ruku atd…  a taky přijetí anglických medii a fanoušků bylo velmi přívětivé.

On tomu týmu dal nový impulz, obměnil kádr, vzal nové hráče a hráli velmi dobře, že prohráli v prodloužení to už je hodně o náhodě, ale on se choval jako opravdový leadership. Mimo jiné, ten tým má budoucnost.

Ronaldo vs Messi?

To je zajímavá otázka.

K mému srdci je bližší Ronaldo kvůli fyzický konstituci, jak na sobě maká, ale když bych se koukl na techniku, tak Messi má některý věci, který zase Ronaldo ani nikdo jiný nemá.

Pro mě jsou oba dva jinde, než zbytek.

Jakkoliv dostal zlatý míč Luka Modrič, tak i přesto jsou oni dva jinde.

Dokážeš říct kdo je ten třetí?

Myslím si, že je velmi dobrý hráč Zlatan Ibrahimovič.

Líbí sem mi Chorvat Luka Modrič. Dříve se mi líbil Angličan Wayne Rooney.

A z českých fotbalistů?

Z těch historických Andrej Kvašňák, Antonín Panenka, Zdeněk Nehoda a slovenský Karol Dobiáš.

Z této doby Tomáš Rosický, Patrik Schick, dále pak z gólmanů Petr Čech se drží dlouho a tu hlavu má pod kontrolou. Petr Čech říká: „Ať je stav jakýkoliv u mě v hlavě to je furt 0-0“.

Co říkáš na úspěšné působení Pavla Nedvěda i po skončení hráčské kariéry v Juventusu Turín?

Rozhodně to ukazuje, že vlastně i po skončení aktivní kariéry lze skloubit i tu profesní úspěšnou kariéru.

Olympijský výbor má program duální kariéra. To je to potřeba ocenit a dále na tomto pracovat.

Tomáš Rosický se stal sportovním ředitelem pražské Sparty? Je to správná cesta?

Vážím si Tomáše je to uvážlivý hráč, který patřil mezi světovou elitu.

Sparťanští hráči by z něho měli mít respekt. Teď jde o to, aby Tomáš našel to „lepidlo“ jak dát hráče dohromady. Soudržnost a jednota kabiny je klíčová. Tomášovi fandím.

Co je ti bližší, fotbal nebo hokej?

Na mých seminářích jsme měl např. z fotbalového odvětví Vítězslava Lavičku či hokejového trenéra Josefa Jandače, ale že bych nějaký ze sportů upřednostňoval, to ne.

Hrál jsem závodně tenis, ale za školu jsem reprezentoval jak ve fotbale, tak v hokeji, takže oba dva stejně. Opravdu ano.

Líbí se mi, že to jsou dynamický a týmový sporty. Oba sporty prošly velkým posunem a strašně se zrychlily.

Kdo tě v poslední době zaujal ze sportovců v Česku? Kdo může být pro Českou republiku tou hvězdou a vzorem pro děti?

U žen: Nikola Ogrodníková (oštěpařka), Ester Ledecká a Eva Samková.

U mužů: David Pastrňák a Patrik Schick.

Co všechno udělat pro další úspěchy typu hokejového Nagana či fotbalového EURO 1996?

My jsme vždy měli dobrý týmy, ale neměli jsme hvězdný týmy. Ale ty koučové to uměli postavit. Dominik Hašek, když jsem se sním bavil o Naganu, tak mi řekl, že trenér Ivan Hlinka udělal dvě věci.

1) On nás znal tak dokonale, že ty pětky dal tak dohromady, že 1 a 1 bylo více, než dvě. Proto jsme byli komplementární v těch pětkách.

2) Dovedl ty hráče do individuálního flow, ale také týmového flow. A i proto jsme celý tým šli za trenérem. Od druhého zápasu jsme věřili, že se to dá vyhrát a šli za ním.

Myslíš si, že i díky Patrikovi Schickovi se blýská na lepší časy u fotbalové reprezentace?

Ano, na 100 %. Myslím si, že to jde nahoru. Jsou to dobrý první kroky.

Je to běh na dlouhou trať. K tomu abychom se mohli navrátit k tomu, kde jsme byli dříve, tak je to právě práce s mládeží.

„Když chceš vybudovat solidní tým, tak ten tým buduješ 10 let.“

Fotbalové akademie jsou cesta správným směrem, ale měly by se tam zařazovat právě ty věci okolo hlavy už od mladí.

Nechybí tam to české srdce?

Ano chybí, chybí tam jedna věc.

My máme v srdci českého lva (Lev má odvahu a sílu).

Patrik Schick si může říkat: „Ten Cristiano Ronaldo… Teď tu stojím proti němu a on je takový a makový a nikdy nemůžu být jako on, protože… a tisíce důvodu proč to nemůže jít.“

Anebo si může říct: „To je super. Jsem mladý, je mi 22 let a už hraju s Cristianem Ronaldem.“

Vnímáte ten rozdíl toho nastavení, ale k tomu je potřeba vychovávat k té odvaze a síle.

Ta síla je o tom být silný, nejen fyzicky, ale také mentálně.

My musíme jako národ být hrdý na to, co jsme dokázali a jakou máme historii ve sportu.

Koukněte na to, jak jsme velký. Kolik máme olympijských vítězů?

Věra Čáslavská, Emil Zátopek apod.

Myslím si, že tyhle klenoty je potřeba a nutnost mladé generaci více připomínat. Protože my musíme v těchto šlépějích pokračovat.