Rozpočet jsme od Stramaccioniho rapidně snížili, jako Slavie hráče přeplácet nechceme a nemůžeme, říká ředitel Sparty Čupr

František Čupr, generální manažer Sparty, má v klubu na starosti do značné míry i naplnění rozpočtu.

A přiznává, že to není vůbec jednoduchá práce. Každopádně jednodušší, než kdyby byl v aktuální pozici v době, kdy trenérské lavičce vládl Andrea Stramaccioni. V rámci procesu internacionalizace, která se, jak nyní již víme, majiteli Křetínskému značně nevyplatila, se přiváděli na Letnou hráči za vysoké částky a ve vysokých počtech.

František Čupr v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že se roční výdaje Sparty od éry Stramaccioniho povedlo snížit z 1,5 miliardy hluboko pod miliardu.

„Oproti řadě jiných zemí máme výrazně nižší příjem z prodeje televizních práv. Třeba turecké kluby z nich běžně pokrývají 60-70 procent rozpočtu,“ smutně si povzdechne.

Zajímavostí je, že výše příjmu za televizní práva spadá do kompetencí Dušana Svobody, jenž vykonává nejvyšší pozice jak v LFA, tak na Letné.

„Z toho, co zinkasujete za vstupenky, pokryjete tak 5 procent rozpočtu. Nějakých 40 procent vám garantují sponzoři, pak tu máte nějaký příjem z transferů… A zhruba 20–30 procent ročního rozpočtu prostě musíte nějak sehnat. A to se dělá různě, řešíte to s majoritním akcionářem nebo seženete dalšího sponzora. Řeším to tedy případně s Danem (Křetínským).“

František Čupr nadále přiznává, že Sparta citelně finančně trpí kvůli neúčasti v Lize mistrů či v Evropské lize. Jedním dechem však dodává, že byť tímto způsobem klub nabude vyšších příjmů, nemůže si celý objem „nechat“.

„V Lize mistrů můžete vydělat hodně přes půl miliardy, ve skupině Evropské ligy třeba sto milionů. Ale také je to celé složitější, protože na případnou účast v těchto soutěžích pamatují smlouvy s hráči nebo smlouvy o přestupech z jejich předchozích klubů. V nich jsou zaneseny různé bonusy, které by se v případě účasti v pohárové Evropě aktivovaly. Takže sotva postoupíte, velká část peněz vám hned odteče.“

Sparta se musela zamyslet, jakým směrem se po odchodu Stramaccioniho vydat. Drahé hráče za hráčským vrcholem do značné míry „odlifrovala“ pryč a znovu se zaměřila na své mladé odchovance.

„Naším cílem je budovat klub na principu klubů se silnými akademiemi, které jsou například v Portugalsku, nebo exportních klubů typu Ajaxu a Salcburku. Investovat maximum do výchovy mladých talentovaných hráčů, na těch nejlepších budovat vlastní A-tým. A následně pak klub financovat z jejich dalších transferů do velkých zahraničních klubů. To všechno lze samozřejmě realizovat snáz, pokud přitom ty hráče prezentujete i v Lize mistrů.“

Jak to tak vždycky bývalo, pokud v česko-moravsko-slezské kotlině nějaký hráč „vystřelil“, okamžitě o něj stály nejbohatší kluby soutěže. Většinou jim vévodila Sparta, a tak hráče nalákala na zajímavé finanční podmínky a spolu s vidinou sportovního úspěchu nebyl problém v jeho příchodu. Po vstupu čínských investorů do Slavie však smutně musela přijmout roli „toho druhého“ v pořadí. Slavia vládne jak na hřišti, tak v poli finančním.

„Prostředky na investice do kádru v řádu jednotek milionů eur bezpochyby k dispozici jsou. Není to tak, že by nám někdo dal konkrétní sumu a řekl: ´Teď si s ní dělejte, co chcete.´ Zkoumáme každý jednotlivý případ, jestli za požadované odstupné námi vytipovaný hráč stojí, nebo jestli už nám přijde cena přemrštěná.“

„A jak jsem řekl, s nikým nebudeme závodit. Do žádných šílených závodů v nákupech a přeplácení hráčů se s nikým pouštět nebudeme. I proto se stalo, že někteří hráči, s nimiž jsme jednali, skončili nakonec ve Slavii. To je případ třeba Patrika Hellebranda, za kterého jsme nabídli něco přes 10 milionů, ale Slavia 30.“

„Jestli se červenobílým vrátí, co do těch hráčů dali, to ukáže čas.“

Až čas také ukáže, nakolik byla mise pod Čuprem a jeho aktuálními kolegy úspěšná.