Roman Staněk pro Ruik: Vidí ve mně potenciál, jsem připravený! Mým cílem je vítězství

Život v absolutní rychlosti a za neustálého adrenalinu. Přesně o tomhle sní mladý jezdec z Valašského Meziříčí. Ve svých devatenácti letech dostal příležitost zamířit do výšin světového motorsportu. Přesto na vše stále nahlíží s pokorou a úsměvem na tváři. Co vše Roman Staněk v našem rozhovoru prozradil?

Letošní rok se ukáže ve Formuli 2 v monopostu Trident Racing. Svět mu leží u nohou a on má příležitost všem ukázat, že právě on si zaslouží být na místě těch nejlepších. Česko má po jedenácti letech zástupce v kategorii F2. Posledním jezdcem z našich luhů a hájů byl Josef Král.

Od našeho společného hovoru už uběhlo pár dnů. Ovšem mohu s klidem na srdci říct, že tenhle kluk ví, co chce od života a jde si za tím. Pro splnění svého snu udělá vše. Nemyslete si, že tomuhle jezdci stoupla sláva do hlavy.

Zde máme opravdu pokoru na prvním místě. Ví, co má před sebou a otevřeně se o tom rozpovídal v následujících odstavcích níže. Jakých cílů chce v budoucnosti dosáhnout? Co musí podstoupit v přípravě pro další sezónu?

Po třech kompletních sezónách ve Formuli 3 nyní míříš výš. Již 4. března tě čeká premiérový start ve Formuli 2. Jaká máš očekávání? 

Já si nerad dávám, jak někdo říká, že třeba chci vyhrát nebo chci dojet do top desítky. Samozřejmě každý chce vyhrávat. Každý chce uspět v tom, co dělá, to je prostě lidské a je to naturální obzvlášť prostě u nás u chlapů. Můj cíl je vyhrát sám nad sebou. To znamená, že si chci po sezóně říct, že jsem udělal všechno, co jsem mohl, tak jak nejlíp jsem uměl v tu chvíli.

A já jsem připravený, takže si myslím, že to půjde, a už se strašně těším na novou sezónu. Od začátku ledna už jsem v Itálii a strašně mě to baví. Mám kolem sebe super lidi, takže si to prostě užívám. A když si něco užíváš, sám to víš, tak to prostě jde jak po másle.

Rozhodoval ses mezi více nabídkami od jiných týmů?  

Jo, byly tam nějaké. My jsme se bavili s nějakými konkurenčními týmy. Nechci říct, že na mě nějak tlačili, ale bylo to celkem uspěchané kvůli tomu, že oni prostě ve mně vidí potenciál. A já v nich.

Ty sezóny, co oni měli, sice nebyly úplně nejlepší, ale myslím si, že to auto je rychlé a že má na to jezdit vepředu, takže si myslím, že máme dobrou sestavu na příští rok a že to bude super. Moc se těším.

Už za sebou máš nespočet závodů, ale ve své sbírce stále nemáš městský okruh. Jaká je tvá vysněná dráha, kterou chceš jet? 

My tam vlastně máme víc městských okruhů. Například Baku nebo Monako. Nevím, jestli se dá říkat městskému okruhu Melbourne v Austrálii. To je v parku, ale taky je to takový napůl městský okruh. Samozřejmě všechny okruhy jsou těžké, ale asi nejméně příjemně vypadá Baku.

Já jsem si ty tratě už projížděl na simulátoru všechny, ale je to prostě úplně něco jiného, koncentrace tam musí být na sto procent po celý ten závod, v každé zatáčce. Tam prostě uděláš chybu a jsi ve zdi. Je to výzva a moc se těším.

Do povědomí velké většiny Čechů ses dostal díky excelentnímu vítězství na Imole minulého roku. Jak na ten den vzpomínáš? Co tenkrát rozhodlo? 

Vzpomínám na ten den dobře. Byla to moje první výhra ve F3. Bylo to za italský tým na italské trati a ještě na mojí oblíbené trati. Rád na to vzpomínám, ale nikdy ten závod není perfektní. Byly tam nějaké chyby z mé strany.

A já jsem se z toho poučil a ta výhra potom na konci, to už je jenom takový bonus a body navíc. Takže to bylo dobré. Hodnotím to dobře, ale snad to nebylo naposledy. Doufám, že vyhraju i teď ve Formuli 2.

Takže to znamená, že Imola je tvůj nejoblíbenější okruh?

Já mám víc těch oblíbených okruhů, neřekl bych úplně nejoblíbenější, ale je to jeden z těch, co patří do těch oblíbených.

Říká se o tobě, že ti ve vypjatých chvílích chybí psychická odolnost. Jakého názoru jsi ty? 

Je to něco, co musím zlepšit. A obzvlášť teďka ve F2, protože ty závody jsou delší a máš tam například i jiné šetření pneumatik (jiný přístup k pneumatikám – pozn. red.). Musí se ti povést start, protože tam je to strategicky úplně jiné. Delší závody ve větších teplotách. 

Takže ano, pracuju na tom vlastně už od posledního závodu v Monze. Jak jsem říkal, nikdy nic není perfektní, ale dělám všechno pro to, abych zlepšil to, kde mám nedostatky.

Když se podíváme na tvoji silnou stránku. V čem si myslíš, že zase vyčníváš?

Na trati mně jde vždycky úplně to první kolo. Já jsem nastavený tak, že prostě v tom prvním kole dokážu jezdit už na hraně limitu toho auta. A to se ukázalo minulý rok, že jsem prostě na tom tréninku byl skoro vždy vepředu.

Takže to je moje silná stránka, že se dokážu adaptovat. Taktéž pracuji hodně s vizualizací před závodem, protože to dokáže velmi dobře pokrýt celý zážitek. Představuješ si tu trať – kde brzdit, jak jet, jak se cítíš v tom autě.

Jak vznikla vaše spolupráce s Trident Racing před třemi lety? 

Vzniklo to vlastně tak, že jsem měl dvě nepovedené sezóny, když jsem závodil u týmu Charouz a u Hitechu, a tam bylo více okolností. Já jsem se třeba s Hitechem nedokázal sžít, prostě ta anglická mentalita mi vůbec neseděla, a to auto bylo takové nevychytané.

Nechci říct, že bylo špatné, ale byly tam nedostatky z mojí, ale i týmové strany. Takže ta spolupráce vlastně vznikla tak, že byl konec roku 2021 a já jsem s otcem nevěděl, co dál.

Ve Formuli 3 nebyly výsledky a do Formule 2 jsme prostě nedostali žádné dobré podmínky, které jsme chtěli. A Trident je jeden z mála týmů, který dělá takový testovací den. Já si pamatuju, že oni před sezónou otestovali dvanáct pilotů. Předvedl jsem dobrý výkon a vybrali si mě. Byl tam velký přetlak jezdců. 

Tvůj otec se neúčastní kvalifikací, aby ti nepřinesl smůlu. Co si o tom myslíš ty? 

Jo, to je takový náš rituál. On jednou nebo dvakrát nebyl a mně se ta kvalifikace povedla, tak už to bylo celý rok. Každý máme nějaké zvyky.

Pocházíš z Valašského Meziříčí. Jaké jsi tam měl při svých začátcích podmínky?

Tak já se vlastně narodil ve Valmezu a skoro celý život bydlím v Zašové. Jsem moc hrdý, že můžu reprezentovat Zašov, protože to tam miluju a jednou se tam chci zabydlet.

Buď jsem měl řídítka v ruce, anebo jsem jezdil na motorce, protože v Zašové máme motokrosový park.

V osmi letech jsem chtěl začít závodit, jenomže rodiče mi řekli, že to je nebezpečné. Tak jsem dva roky hrál fotbal a jezdil jsem na freestyle koloběžce. 

Když se jednoho dne šlo do půjčovny na motokáry, tak nás takový zážitek hodně ovlivnil. Mám navíc tři bratry a všichni jsme se začaly věnovat motokárám. Jezdili jsme na té nejnižší úrovni v Česku a Slovensku. Všechno začalo v roce 2014. V deseti letech jsem jel svoji první sezónu.

A kdy přišel zlom, že jsi se chtěl stát profesionálním jezdcem? 

Už od první chvíle, kdy jsem jako malý nasedl na motorku nebo čtyřkolku, kterou měl můj děda pro staršího bráchu. Dělal jsem všechno možné, abych mohl jezdit.

Brzy budeš mít devatenáct let. Většina lidí bude v takovém věku maturovat na střední škole. Jak to máš ty?

Zrovna dnes jsem měl dlouhý hovor s učitelem z matematiky. Je to velký sympaťák a moc mi pomáhá.

Já bohužel nejdu na maturitní termíny. Vlastně si rozložím čtvrťák na dva roky. Udělám si pět předmětů tento rok a pět předmětů příští školní rok. Škola mi vyšla vstříc a moc mi to ulehčilo práci. 

Jak se vypořádáváš s tlakem na tvoji osobu? Můžeš být druhý Čech v historii naší země, který bude mít co dočinění s F1.

Na takové úrovni to k tomu patří. Já jsem furt ten kluk ze Zašové, který je pokorný a maká. Samozřejmě, že to vnímám. Ovšem je potřeba se k tomu stavět s pokorou.

Poslední české zastoupení v F2 měl jezdec Josef Král. Měl jsi čest se s ním vidět?

Já jsem se vlastně potkal s Josefem a potom s Richardem Gondou nebo Tomášem Engem. Dokonce jsme spolu komentovali Formuli 1. Tomáš mi na pár závodech dal i užitečné rady. Jsou fajn kluci a mají to furt v sobě. 

Kromě motosportu máš i něco jiného, kde si občas dáš klid od všeho? Jako třeba nějaký jiný sport – fotbal, tenis… Jak relaxuješ? 

Jezdím strašně rád na kole. Relaxuju u toho, používám kolo hlavně jako doplněk k tréninku. Moc se mi ten sport líbí. Byl jsem se podívat i na Giro d’Italia a moc rád to sleduju.

Klobouk dolů před těma klukama, co to jezdí, protože, jak jedou rychle do toho kopce, tak to je neskutečné. Když je pak závod v televizi tak u toho usnu (smích). Lepší je to na vlastní oči živě. 

Za pár let tě určitě uvidíme ve Formuli 1. Máš sen, za který tým chceš jezdit?  

Asi bych chtěl jezdit za tým Red Bull. Strašně se mi líbí ten jejich přístup, ale i celkově značka. Oni jsou v každém sportu a podporují každého člověka, který dělá nějaké bláznivé věci. A to se mi strašně líbí. Ovšem je potřeba se tam dostat. Popřípadě k ním přejít z nějakého týmu. 

Zdroje: Ruik, FIA Formula 3