Roman Macek: Pirlo mi ohromně pomohl. Odejít do Lugana byla moje osobní volba

Český záložník Roman Macek prošel mládežnickými výběry slavného Juventusu Turín, kde zanechal velmi dobrý dojem. I když momentálně patří švýcarskému Luganu, tak Bianconeri stále vlastní práva na odchovance Zlína. Třiadvacetiletý Macek prozradil pro Ruik, jaký dojem na něj udělal slavný Cristiano Ronaldo nebo ke komu nejvíce vzhlížel v Juventusu.

V šestnácti letech jste se rozhodl opustit mateřský Zlín a zamířil jste do italského Juventusu Turín.  Jak bylo těžké rozhodování, zda odejít do Itálie nebo zůstat ve Zlíně? A co nakonec rozhodlo pro Juventus?

S Juventusem jsem byl domluvený už nějakou dobu dopředu a čekalo se jen na to, až mi bude šestnáct let, aby se ten přestup mohl zrealizovat. Určitě bych to nenazval těžkým rozhodováním, protože když vás chce takový tým, tak není ani moc o čem přemýšlet.

Jediné nad čím jsem přemýšlel, tak to bylo, jestli je Itálie ta správná volba, protože jsem absolvoval ještě stáže ve dvou klubech v Anglii. Bylo to asi jediné, nad čím jsem přemýšlel, protože i z Anglie jsem měl nabídky, ale já jsem chtěl jít od začátku do Juventusu.

Pro přestup do Juventusu rozhodlo to, že jsem měl ty nejlepší pocity z té stáže. Cítil jsem se tam velmi dobře hlavně po té lidské stránce a pak rozhodl i ten velký zájem Juventusu. Byl jsem u několika konverzací s různými kluby, ale ze strany Juventusu jsem cítil, že mně má nastudovaného a má opravdu ten největší zájem.

Najednou jste se stal součásti jednoho z největších klubů na světě, kde působí ti nejlepší mladí hráči z celého světa. Jaká to bylo pro Vás změna po fotbalové stránce? A jaká tam panuje konkurence?

Tak změna to byla obrovská. Pociťoval jsem to hned od začátku, protože jsem se musel co nejrychleji naučit jazyk, abych mohl komunikovat co nejlépe na hřišti i mimo něj. I když ta konkurence byla obrovská, tak nejvíce vzpomínám na to, že od prvního roku šlo všechno po másle až do té doby než jsem odešel na hostování.

Po prvním roce Juventus uplatnil opci a další rok jsem hrál za U19, kde jsem hrál s o rok staršíma. Pak jsem zase prodloužil smlouvu, a i když konkurence byla obrovská, tak po fotbalové stránce bylo všechno super.

V Juventusu působí jako viceprezident Pavel Nedvěd. Pomohl Vám nějak v začátcích?

S Pavlem Nedvědem byl v kontaktu hlavně můj táta, když jsme dotahovali věci ohledně přestupu. Byl vlastně u všeho, takže i já jsem s ním komunikoval, ale všechno šlo tak super i ty přesuny v těch věkových kategoriích, hrával jsem, dařilo se mi a přišlo dvakrát prodloužení smlouvy.

Pak jsem se s ním ani moc nedostával do kontaktu, protože jeho pozice v Juventusu každým rokem stoupala a více se začal věnovat A týmu. Jak všechno šlo dobře, tak ani nebyl důvod se s ním potkávat a žádat po něm nějakou pomoc. Až vlastně v posledních šesti měsících, kdy jsem zůstal i v A týmu a tam jsem se s ním viděl každý den, protože se účastnil všech tréninků.

Tam jsme spolu i něco prohodili a první rady od něj přišly až na závěr, kdy jsme pochopili, že by bylo dobré odejít někam na hostování, abych si vyzkoušel i ten dospělý fotbal.

Během působení v Juventusu jste potkal spoustu výborných hráčů, kteří na Vás udělali ten největší dojem? A proč?

Tohle je hodně těžká otázka, protože jsem s Juventusem zažil tři přípravy před sezónou a těch šest měsíců, kdy jsem byl s hráči A týmu každý den. Těch hráčů se tam vystřídala spousta, a bylo tam strašně moc fantastických hráčů. Já jsem se snažil vzhlížet k hráčům, kteří hráli na mém postu a to konkrétně byl Pogba a Pirlo, na kterém jsem koukal s otevřenou pusou, protože oba to byly TOP hráči.

Pogba mně zaujal tím, s jakým klidem dokázal hrát a uměl si hlídat míč, který skoro vůbec neztrácel. V té době byl v Juventusu neuvěřitelný, měl výborné čísla, dával spoustu gólů a na spoustu nahrál. Hrál i na vyšší pozici než hraje teď v United a to jsem ho naprosto zbožňoval. Měl jsem s ním opravdu dobrý vztah a mohu říct, že je to opravdu výborný kluk.

A Pirlo? Ten kdo zažije s ním trénink, tak pochopí jak fantastický fotbalista to je. On toho nikdy moc nenamluvil, ale měl takovou kvalitu, že jsem k němu vzhlížel.

V Juventusu jste zažil i příchod fotbalové superstar Cristiana Ronalda. Jaký dojem na Vás udělal?

To si pamatuju, protože příchod Ronalda bylo obrovské povzbuzení v Turíně. To byla asi největší událost, kterou jsem viděl, protože jsem nikdy neviděl tolik lidí kolem tréninkového centra. V ten den kdy přijel, tak to byla prostě šílenost.

Musím říct, že mně mrzí to, že po přípravě v USA jsem byl zraněný, takže jsem trávil spoustu času v posilovně, kde jsem teda trávil spoustu času i s ním, protože po přestupu se musel dostávat do formy. Ale bohužel jsem si s ním nikdy nezatrénoval na hřišti, takže to mě mrzí.

Ale poznal jsem ho jako člověka a potvrdil, co jsem očekával. Je to strašně pozitivní člověk, který vyzařoval strašně dobrou energií. Rád vtipkoval, ale když přišel trénink, tak makal na 110%. Potkat se s takovým hráčem je úžasný pocit.

Momentálně jste kmenovým hráčem švýcarského Lugana. Proč jste zvolil přestup zrovna do Švýcarska z Itálie?

Moje hostování a i následný přestup do Lugana byla moje osobní volba. Bylo to rok a půl po tom co jsem strávil na hostování v Serii B, kde jsem měl první půl rok fantastický a vypadalo to, že bych se mohl dostat do Serie A, ale přibrzdilo mně první zranění. Z různých jednání nic nebylo a já nakonec zůstal v Serii B, kde jsem se dohodl v Cremonese. I tam jsem odehrál dobré zápasy a Juventus chtěl, abych zůstal v Serii B, ale já jsem cítil, že potřebuji nějakou změnu.

Měl jsem spoustu nabídek, ale z Lugana jsem cítil, že mají o mně největší zájem a i po té lidské stránce se mi to tam líbilo. Věděl jsem, že švýcarská liga má kvalitu, a také jsem věděl, že mě může posunout v mojí kariéře. A netajím se ani tím, že už jsem nechtěl být v Serii B.

Do Lugana jsem nejprve odešel na hostování bez opce a bylo to tím, že jsem tam šel zraněný po přípravě v USA s Juventusem. Před hostování došlo ještě k prodloužení smlouvy s Juventusem, i když jsem se zranil, tak se mi ta příprava povedla. Potom jsem teda odešel na hostování do Lugana, ale bohužel zraněný, kde byla asi ta největší chyba, že jsme urychlili léčbu, abych si do Vánoc ještě zahrál. To jsem sice zvládl, ale obnovil jsem si zranění a pak všichni víme, co následovalo.

Celkově můj posun do Lugana byl zvláštní, protože jsem nejprve prodloužil smlouvu s Juventusem, pak jsem šel na hostování bez opce a nakonec tam stejně přestoupil. Bylo to asi i tím, že během těch dvou měsíců jsem dokázal, že mám kvalitu a Lugano mě nechtělo mít pouze na rok a tak je napadlo, že by bylo nejlepší mě odkoupit s tím, že veškerá práva zůstanou Juventusu. Všechny strany, včetně mě se dohodli a já jsem byl moc rád.

I přes zdravotní problémy jste si vysloužil novou smlouvu v Luganu, která bude trvat až do roku 2025. Čekal jste takový krok ze strany Lugana?

Abych řekl pravdu, tak jsem takový krok nečekal, protože smlouva je pětiletá a je to během situace koronaviru, což je pro spoustu klubů po finanční stránce velmi náročné. Takže říkám zcela upřímně, že jsem to vůbec nečekal, ale asi v klubu viděli, jak jsem měl těžké období a viděli tu touhu po návratu na hřiště.

Další roli v tom mohlo hrát i to, že jsem před dvěma roky toužil o tom hrát za Lugano a když jsem se ke konci minulé sezóny uzdravil, tak jsem stihl naskočit do pár zápasů, která se mi povedla. Beru to i tak, že klub chce na mě v budoucnu stavět a já budu chtít klubu pomoci naplnit jeho ambice, které jsou vysoké pro letošní sezónu.

Mohl byste jen čtenářům říct, jaké zdravotní problémy jste měl?

Měl jsem vlastně problémy celkově s chodidlem, klenbou, patou až to chytlo i achilovku, takže se to vždycky nějak střídalo a vyřadilo mě to ze hry na nějakých čtrnáct měsíců. Nepodstoupil jsem žádnou operaci, ale uškodil mi uspěchaný návrat na hřiště, proto byla ta doba tak dlouhá.

Na Vašem Instagramu jsem zahlédl fotku s Andreou Pirlem, kterému děkujete za podporu. Jste spolu stále v kontaktu? A můžete nám prozradit, jak Vás podpořil?

Díky té šanci, kterou jsem měl, že jsem absolvoval přípravy v Juventusu a trénoval tam těch šest měsíců s áčkem. Ten kdo to zažije, tak to pochopí. V takových velkoklubech jsou strašně kvalitní hráči a i lidsky odlišní. Takže je i těžké se k někomu přiblížit nějak osobně. Jak už jsem zmínil, tak jsem měl velmi dobrý vztah s Pogbou nebo s Moratou, který se teď vrátil do Juventusu. Ale pak tam byly hráči jako Marchisio nebo Pirlo, kteří ke mně spíše přilnuli, radili a pomáhali mi při tréninku.

Takže se událo to, že když se mi nedařilo vyléčit to zranění, tak si mě Juventus stáhl zpět a léčil jsem se v Turíně. Tam jsem se potkal s Pirlem, protože se měl stát trenérem U23 a on všechno věděl o mé situaci. Je to člověk, který je dobře informovaný a strávili jsme spolu nějaký čas, kdy mi řekl nějaké věci, ale to bych si nechal pro sebe.

Ale mohu říct, že mi ohromně pomohl, protože už jsem byl z toho svého zranění dost špatný a ten přesun do Turína mi celkově pomohl, protože mně podporovalo spoustu lidí. Cokoliv Andrea vlastně řekne, tak je to vždycky taková motivační věta a já jsem si toho moc vážil, protože je pro mě jedním z mých idolů.