Rád bych si dal s Keitou odvetu, jsem v divizi jediný právoplatný titulový vyzyvatel, říká Rony Paradeiser. Dojde ke svému vysněnému titulu?

Ronald Paradeiser působí na bojové scéně už dlouho, přestože mu je teprve čerstvě 26 let. Za tu dobu stihl v Oktagonu téměř dvacet zápasů a je v současnosti jedničkou lehké váhy organizace. Jak se připravuje na svůj zápas v Oberhausenu a cítí se jako právoplatný vyzyvatel šampiona Keity? To a mnohem více nám prozradil v rozhovoru pro Ruik.

Právě jsi v plné přípravě na další zápas. Soupeřem bude Brit Andrew Fisher, který je velezkušeným bojovníkem, co má pozitivní bilanci i v Bellatoru. Jak dobře ho znáš a sledoval jsi jeho zápasy?

Mého soupeře jsem sledoval tak, jako každého. Já rád sleduju věci, které v zápasech protivník dělá a na ty se pak připravuju. Právě na Andrewa Fishera bylo celkem těžké najít nějaké dobré a aktuální videa. Co je na youtube, to je deset roků staré, takže jsem musel hledat v nějakých archivech Bellatoru, ale našel jsem všechny zápasy za poslední dva roky. Nastudoval jsem si je a myslím si, že jsem našel nějaké nedostatky, tak uvidíme, jestli to bude dělat i v zápase se mnou.

Jak si vizualizuješ zápas s ním? Předpokládám, že se vidíš jako vítěz, ale jaký průběh bude mít zápas a mohou fanoušci očekávat třetí ukončení v řadě?

Vidím tam hned několik scénářů. První scénář je ten, že by mohl na mě tlačit a přebíjet mě v přestřelkách, co by mi jakože nemělo sedět, kdybych se na sebe jako na soupeře díval. Ale jsem na to připravený, toto jsem trénoval i v Polsku. Myslím, že v těch přestřelkách na blízko jsem se zlepšil. A druhý scénář je takový, že do toho zápasu půjde takticky, bude mít dobrý kryt a nechá mě se na něm vybít, abych se nějak kondičně vysypal a pak to bude chtít převzít. Takže tyto dvě strategie od něj čekám, uvidíme, s kterou přijde.

Tvá první titulová šance utekla v zápase s Buchingerem. Jaké bylo bojovat s takovou slovenskou legendou, jakou je Buki?

V té době to byl pro mě obrovský úspěch, že s ním bojuju. Když on bojoval o obrovské světové tituly, tak já jsem byl ještě malý chlapec. Od té doby jsem ale vyrostl, jsou to už dva roky od našeho společného zápasu. Teď jezdím na zahraniční kempy, opravdu se snažím, abych se připravoval s těmi nejlepšími. Myslím si, že jsem se posunul a klidně bych si s ním představil odvetu. Ale tehdy to bylo pro mě psychicky těžké nastoupit proti takové legendě, jakou je Buchinger.

Další šanci o dočasný titul přišla díky zranění právě Bukiho. Soupeřem byl Keita a ty jsi předvedl fenomenální zápas. Kdysi jsi tvrdil, že boj na zemi je trošku tvou slabinou, ale v zápase s Keitou jsi ji proměnil v silnou stránku?

Zápas s Keitou byl divácky velmi zajímavý. Já jsem tam udělal hodně chyb, trochu jsem tam zpanikařil z té jeho rychlosti, protože ten chlapec je rychlostně úplně někde jinde jako celá Evropa. Těžko se na něj hledá i třeba sparringpartner. Ano, proti Keitovi mám silnou stránku zem, nebo ani ne tak zem, jako spíš wrestling. Dokážu Keitu hodit, dokážu tam jít po té jedné noze, ale byl to spíše wrestling, protože na zemi jsem ho dlouho ani neudržel. Ale hodnotím to pozitivně ten zápas, udělal jsem tam hodně chyb z atmosféry i z toho, jak byl ten zápas pro mě velký. V takových zápasech vždy uděláte víc chyb, i Keita udělal víc chyb jako obvykle. Takže já bych si s ním rád dal odvetu.

Od zápasu s Keitou jsi porazil další tři zahraniční soupeře a momentálně jsi jedničkou lehké váhy. Cítíš se jako právoplatný titulový vyzyvatel váhovky v případě, že porazíš Fishera?

Já jsem se cítil jako vyzyvatel už po těch třech výhrách, jsem tam vlastně jednička. Zbytek divize nějak momentálně spí, takže jsem určitě právoplatný vyzyvatel už teď. Keita ale do toho nebyl nějak nastavený, chce teď řešit pérovou váhu, tak ať řeší. Já sice teď trochu riskuju s Andrew Fisherem, protože je to opravdu výborný zápasník a nachází se v první stovce. Ale na druhou stranu je to pro mě určitě velká výzva, která mě může v těch světových žebříčcích pousnout zase o něco výše. A na rovinu, pokud bych Fishera neporazil, tak si ani tu titulovou šanci nezasloužím. Takže to bude pro mě takové potvrzení mých kvalit, ale už jsem mohl jít o titul i předtím. Ta lehká váha je mrtvá, Buchinger byl zraněný, Legierski byl taky zraněný, teď měl sice zápas, ale nechce těžkého soupeře a se mnou nechce zápasit. Dyrschka také zraněný a také se mnou nechtěl zápasit, takže ta váha je taková zabrzděná, což je mi líto. Momentálně jsem tam tak jediný vyzyvatel, uvidíme, co budoucnost přinese. Já jsem otevřený novým výzvám.

V žebříčku za Tebou je Mateusz Legierski, se kterým jsi již prohrál v roce 2019. Dokážeš si představit další zápas o dočasný titul právě s ním? Ten zápas i dočasný titul se vyloženě nabízí.

Samozřejmě si dokážu představit zápas s Legierskim, klidně i obyčejný zápas, nemusí to být o titul. Kdyby to bylo o titul, o to víc bych byl šťastnější. Jak jsem už řekl, jsem zvědavý, jak se to vykrystalizuje. Jestli Keita opravdu zůstane v Oktagonu, jestli bude Legierski ještě zápasit anebo Buchinger. V té váze je strašně moc otazníků, takže já jen makám, zápasím a porážím toho, koho jde. Snažím se prostě vystoupat na ten vrchol a dojít si pro titul.

Jak moc jste se ty i Legierski od té doby posunuli? Viděl jsi jeho zápas s Kuzníkem? Co jsi na něj říkal?

Myslím si, že měl Legierski nějaké vážnější zranění, takže se to na tom výkonu asi podepsalo. Ale nemyslím si, že by se nedokázal do půl roku připravit na nějakou velkou bitvu. Takže jej vůbec nepodceňuju, stále je to velký bombardér a v rukách má obrovské granáty.

Přestože máš teprve 25 let, jsi na scéně už dlouho a máš odzápaseno neuvěřitelných 25 zápasů. Jaký byl Rony v roce 2017, kdy měl první zápas v Oktagonu a jaký je dnes po téměř sedmi letech?

To je úplně diametrální rozdíl. Tehdy jsem měl dvacet let, byl jsem odhodlaný, ale neuvědomoval jsem si nějaká rizika s tím spojená. V tom věku jsem měl možná trošku lepší psychiku, protože jsem si v těch zápasech víc věřil. Teď se asi trochu obávám určitých drobností. Ale ty drobnosti právě rozhodují, je to vidět v těch zápasech, že jsem už zkušenější. Takže na jednu stranu se v těch zápasech cítím lépe, ale na druhé straně možná nejsem tolik agresivní. Když jsem byl mladý, tak to byla čistá agresivita, takové dětské sny, co jsem si chtěl splnit. A teď už je to moje cesta a věřím, že snad dokážu vyšplhat k tomu titulu.

Máš možnost cokoliv vzkázat fanouškům.

Chtěl by jsem hlavně poděkovat každému fanouškovi, který mě podporuje, přijde do haly a křičí moje jméno. To je něco neuvěřitelného, velmi si toho vážím, je to vždy brutální atmosféra. A s každým zápasem toho je víc a víc. Uvidíme teď v Oberhausenu, jestli i tam budu mít své fanoušky. Takže velmi si toho cením a pro každého fightera i člověka, když jej někdo podporuje, tak je to velký pohon vpřed, což cítím. A děkuji i svým lidem, firmám, které mě podporují i finančně nebo nějak jinak na té cestě, protože to není úplně jednoduché. Hlavně ty zahraniční kempy, cesty do Polska, je to všechno finančně náročné. Takže děkuju všem, kteří ve mě věří a věří v ty samé výsledky, v jaké věřím i já.

Zdroj: Ronald Paradeiser, Oktagon MMA