Rabušic: Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se bude hrát. Modlím se, abychom byli všichni zdraví

Liberec čekal včera těžký oříšek. Nákaza covidem-19 v týmu soupeře, hrozba odložení utkání na sobotu, lepení týmu na poslední chvíli a pět a půl hodiny před zápasem verdikt z UEFY: Hrajeme! Slovan si však s nevyzpytatelnou situací poradil a střelec druhé branky Michael Rabušic se o zápase rozpovídal pro klubový web.

Liberec díky výhře 2:0 postoupil do Play-off Evropské ligy. Jak viděl utkání Rabušic? „Nevím, jestli hodnotit v první řadě zápas nebo spíš vše okolo, co se řešilo. Bylo to těžké. Strašně těžké nastavit hlavu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se bude hrát nebo ne. S kým budou hrát. Jestli s dorostenci a bude to pro nás jasný postup. Nakonec si koupili hráče z rumunské ligy, kteří mají svou kvalitu.

Samozřejmě nebyli sehraní. Bylo to podobné, jako když hrál náš nároďák proti Skotům. Je vidět, že když se dají dohromady dobří hráči, mohou odehrát dobrý zápas.Bylo to tedy těžké utkání a jsem strašně rád, že jsme to zvládli s čistou hlavou. Už nám chybí zvládnout jen jeden zápas. Doufejme, že to dokážeme,“ zhodnotil liberecký útočník.

FCSB měla obrovské problémy s nákazou v týmu, nebáli se hráči Slovanu při zápase? „Na hřišti určitě ne. Během zápasu o tom nevíte a nemyslíte na to. Po zápase nám řekli, ať si s nimi nepodáváme ruce. Já se jen modlím, abychom byli všichni zdraví, až přijedeme. Kdyby se to začlo u nás kumulovat jako v Bukurešti, byl by to velký problém. Do posledních testů se zavřeme na hotel, abychom zůstali všichni zdraví a doufám, že budeme.“

Liberec má v Play-off výhodu domácího prostředí, jak moc se na to hráči Slovanu těší? „Konečně to bude doma, což je super. Jen je škoda, že na stadion nemůžou fanoušci. U Nisy hrajeme všichni rádi a lidi nám tam strašně pomáhají. Teď budou v Liberci po hospodách. Doufám, že to stihnou zkouknout do 22 hodin a že jim uděláme radost,“ připomněl brzkou uzavírací dobu restaurací a hospod odchovanec Jihlavy.

Jak trávili hráči Slovanu odpoledne, když nevěděli jestli se bude hrát nebo ne? „Měli jsme normální program. Já osobně si šel po obědě lehnout a usnul jsem asi na hodinu a půl. Když jsem se probudil, začaly chodit zprávy, že se hrát bude a začali jsme se připravovat. Byl to ale strašně dlouhý den na hlavu. Zaplaťpánbůh, že to máme za sebou.“

Těžký musel být i rozbor soupeře. „My jsme se dívali na jejich poslední zápas, kde měli své individuality. Nakonec nehrál například Dennis Man, který je jejich klíčovým hráčem. Přišli jsme do kabiny, kde trenéři napsali jejich sestavu a my v podstatě nevěděli, o koho jde. Napsali nám k nim výšku, jejich přednosti a nedostatky. Soustředili jsme se spíše na sebe,“ uvedl Rabušic.

Zápas vypadal trošku nervózně, co k tomu vedlo? „Nervozita tam nejspíš trochu byla. I články, které vycházely, tomu pomohly. Psalo se v nich, že v podstatě hrajeme proti jejich Déčku a musíme je přejet. Při takovýchto očekáváních to byl strašně těžký zápas na psychiku. Nám navíc zápasy, kdy jsme v roli favorita, tolik nesedí. My sami se do této role nechtěli pasovat a spíše je chtěli nechat hrát. Pomohla nám červená karta a ve druhé půli už to byla spíše otázka času, kdy to tam spadne.“

Rabušic se po několikáté ukázal jako skvělý žolík. Co na tuto roli říká? „To nesmím říkat, jinak mě trenér bude dávat na hřiště jen jako žolíka. (smích) Ne teď vážně. Takovýto zápas byl pro mě jako ušitý. Oni hráli v deseti a my hráli tak, že do vápna létal jeden centr za druhým. Oni navíc vzadu neměli moc vysoké hráče. Škoda jen, že jsme nepřidali více branek.“

Zatím všechny tři branky v Liberci vstřelil hlavou. Čím to je? (smích) „Nevím, nevím. Už i otec mi říká, kdy dám taky gól nohou. Já jsem rád i za góly hlavou. Péša, Mosqi i Maťo (Pešek, Mosquera, Koscelník pozn. red.) to skvěle centrují do vápna. Mě když to trefí do hlavy, tak je velká šance, že z toho bude gól. Musí mě ale trefit. Těžké pozice pro mě nejsou. Když můžu jen nastavit hlavu, není to špatné.“

V Liberci už dříve působil, jak se jeho role změnila? „Změnila se. Jsem nejstarší a vliv mám jiný než když jsem do Liberce přišel poprvé. V této době za Slovan hráli hráči jako Honza Nezmar, Jirka Štajner nebo Tomáš Janů. Chytal Zbyňa Hauzr. To byli všechno zkušení borci. Fotbal se od té doby posunul jinam. Hraje se spíše s mladšími kluky a já jsem ve 30ti letech nejstarší. Snažím se být k ruce trenérům a pomáhat spoluhráčům.

Stejně jako před zápasem s FCSB, kde jsem pomáhal nastavit hlavy, abychom utkání zvládli, protože před zápasem se řešilo spoustu nesmyslů. V hotelu běžela 24 hodin jejich televize, kde se pořád dokola řešilo, kdo bude hrát a kdo ne. Koho koupí a koho ne. I to je taková má práce a musím říct, že mě zatím baví,“ uzavřel hrotový útočník Slovanu.

Zdroj: fcslovanliberec.cz