Příbram svým pojetím fotbalu ukazuje cestu, ale zároveň jde sama proti sobě

Příbram dříve bývala známá defenzivou a spoléháním na brejky. S tímto stylem fotbalu také spadla do druhé ligy. Avšak poté přišel zlom, protože boss Starka angažoval na pozici trenéra Josefa Csaplára, který mužstvo pozvedl a nakonec dovedl také zpátky do první ligy. Zde celek od Litavky předvádí stejně útočný fotbal jako minulou sezoně, baví diváky a Příbramské chválí všichni ze všech stran. Ofenzivní styl má své plusy, ale také velké mínusy. Dá se říci, že útočný styl není ideální na přísun bodů, které se budou v bitvě o záchranu hodit, zároveň ale produkuje zajímavé zboží.

Josef Csaplár. Zdroj: slavia.cz

Baví. Příbramští pod koučem Csaplárem hrají ofenzivně, snaží se dostat míč rychle do útoku, ale mají slušnou i výstavbu pěkně odzadu. Problémy se skrývají v defenzivě. Příbram nemá v kádru tak skvělé obránce, avšak to jde vyřešit vyšším počtem hráčů v obraně, ale Csaplár jde tak trochu proti zdi a vzadu hraje často dva stopery na dva útočníky. Čili Příbram se prezentuje naprosto bez zajištění v obraně.

V Edenu se v neděli dokonce potkaly dva celky, který tento způsob vyznávají. Ale zatímco domácí Slavia nasadila na stopera Ngadea s Kúdelou a nechala Deliho na lavičce, u Příbramských naskočil na pozici středního obránce Nitrianský s mladým Treglerem. Proti Matouškovi s Balutou prakticky neměli šanci obstát, slávisté se hrnuli do jedné šance za druhou a také čtyři možnosti proměnili. Pokud by byl fotbalový bůh spravedlivý, nedostal by nezkušený gólman Kočí jen čtyři branky, ale klidně osm nebo deset.

Proti Slavii se Příbramští neutkávají každý týden, avšak i proti průměrným či dokonce podprůměrným klubům má Csaplárova družina problémy. Například v Karviné dopadl zápas úplně stejně jako v Edenu, prohry v Ostravě i ve Zlíně se dají také označit za drtivé (0:3). Doma se Příbram prezentuje lépe, jinak. Hrát na svém stadionu daleko lépe než venku je vlastností všech klubů v Česku, což dokládá i statistika Příbramských: jeden bod z venkovních utkání, zbývajících třináct z domácích střetů.

Jenže právě body z venku často rozhodují boj o záchranu. Nebo také plusové bodíky z hřišť nejlepších celků. Pokud vezmeme v potaz aktuální top šestku, ze tří zápasů Příbram uhrála jen bod. Navíc neuvěřitelně šťastný, protože na Spartě měla podle pravděpodobných gólů prohrát 5,5:1,9, ale brankář Švenger zázračně vychytal několik tisíci procentních příležitostí Letenských a díky brance Antwiho z 88. minuty si hosté odvezli bod.

Jinak přišly prohry 0:3 na Baníku a ve Zlíně a také již zmiňovaný direkt z Edenu. Proč jsou výsledky a výkony Příbrami venku a proti top šestce tak špatné? Právě kvůli moc ofenzivnímu stylu. To ostatně přiznal i trenér Csaplár po utkání na Slavii. „Možná bychom měli víc bodů, kdybychom to zakopali, ale takhle celoživotně neumím přemýšlet a nikdy to umět nebudu,“ uvedl na tiskovce.

Avšak i ofenzivní hra má své plusy. Produkuje totiž hráče. Pokud by klub od Litavky hrál ze zataženého bloku, nikdy by neprodal Matouška za čtyřicet milionů korun do Slavie. Takto vyniknou i další hráči. Velice zajímavým zbožím se stává záložník Květ, zaujal i křídelník Antwi. Příbram tedy na úkor výsledků hraje pohledně pro oko diváka a navíc tím naplňuje pokladnici klubu. Mimochodem, oněch čtyřicet „mega“ je roční rozpočet Příbrami.

Tím prakticky Csaplár se severočeským klubem ukazuje, jak by se měly průměrné a podprůměrné kluby prezentovat. Jestliže by každý klub hrál ofenzivně a snažil se pobavit diváky, rezultovaly by z toho dvě převážně pozitivní věci: za prvé bychom se možná dočkaly zajímavých technických typů, které by se dost možná prosadily i v zahraničí, a za druhé by celá liga vypadala lépe. Aktuálně se v souvislosti s českou nejvyšší soutěží mluví o soubojové lize s vyspělými obrannými systémy. Pokud by byl každý jako Příbram, mohli bychom se dočkat ofenzivního fotbalu se spoustou branek.

Když bych to měl shrnout, tak Příbram ukazuje cestu českým průměrným a průměrným celkům. Hrát ofenzivní fotbal, produkovat individuality s vidinou zisku a zároveň pobavit, to zní dobře. Zároveň by ale taková hra byla na úkor výsledků, na které je v Česku obzvlášť velký tlak. Trenéři se často mění a možná by „druhý Csaplár“ na své štaci v Karviné či Opavě hned letěl. Bohužel…