Příběhy věrných: Franco Baresi aneb Fotbalista století a symbol AC Milán. Slavný obránce byl také ikonou italského fotbalu

Legendární italský obránce Franco Baresi, který je považován za jednoho z nejlepších fotbalových beků všech dob, strávil celou hráčskou kariéru v dresu milánského AC. V jeho dresu získal pochopitelně řadu trofejí a byl součástí éry, v níž Rossoneri dobývali nejen italskou scénu, ale také tu evropskou. AC Milán Baresiho dokonce označil za svého fotbalistu století.

Odchovanec AC Milán Franco Baresi zaznamenal svůj ligový debut v červenočerném dresu v sezóně 1977/78, a to ve svých 17 letech. Zajímavostí je, že před mládežnickým podpisem s AC byl nejprve odmítnut Interem, který si naopak vybral jeho bratra Giuseppeho.

Dlužno dodat, oba bratři se poté stali kapitány svých týmů, přičemž podobizny obou hráčů se poté staly symbolem Derby della Madonnina v 80. letech.

V následující sezóně se Baresi stal členem základní sestavy, přičemž v ročníku 1978/79 získal svůj první titul v Serii A.

80. léta – temná historie klubu

Po tomto úspěchu však následovalo temné období, jelikož AC Milán v osmdesátých letech dvakrát spadl do druhé ligy. Poprvé se tak stalo v roce 1980, kdy bylo AC přeřazeno do nižší soutěže poté, co bylo zapojeno do skandálu s ovlivňováním zápasů. Rok poté postoupil do nejvyšší italské soutěže, nicméně sezónu 1981/82 zakončil na předposledním místě a znovu sestoupil do Serie B.

A přesně v tomto období ukázal Baresi své červenočerné srdce. Přestože byl rodák z Travagliata součástí italské reprezentace, která byla čtvrtá na Euru 1980 a vyhrála MS 1982 ve Španělsku, rozhodl se i nadále zůstat v Miláně a přivést jej zpátky do Serie A.

Baresi tak byl ve svých 22 letech jmenován kapitánem AC Milán a stal se symbolem a vůdčí osobností italského velkoklubu. Přestože Rossoneri nedokázali v 80. letech dominovat Serii A, v sezóně 1984/85 se dostali alespoň do finále Coppa Italia.

Konec osmdesátek

Na konci osmdesátých a v první polovině devadesátých let byl Baresi spolu s Paolem Maldinim, Alessandrem Costacurtou, Maurem Tassottim a později Christianem Panuccim pod vedením Arriga Sacchiho a Fabia Capella srdcem pozoruhodné italské obrany.

Právě čtveřice Baresi, Maldini, Costacurta a Tassotti je dodnes považována za jednu z nejlepších v historii fotbalu. A když koncem 80. let přišlo do klubu útočné nizozemské trio Marco van Basten, Ruud Gullit a Frank Rijkaard, začalo v Miláně období domácích i mezinárodních triumfů.

Domácí titul získalo AC konečně zase v sezóně 1987/88. Baresi byl přitom součástí neprostupné obranné zdi, která v celém ročníku inkasovala pouze čtrnáctkrát. Milánský gigant byl v té době oprávněným králem fotbalové Evropy. Ne nadarmo se AC v těchto dobách přezdívalo „The Immortals“ (Nesmrtelní) a poté „The invincibles“ (neporazitelní).

Do konce 80. let vyhrál Baresi s AC Supercoppa Italiana (1988) a na tuto trofej navázal v letech 1988-89 a 1989-90 tituly v evropských pohárech. Italský Superpohár, evropský, domácí tituly, prvenství v Interkontinentálním poháru – AC Milán byl za Sacchiho éry jedním z velice těžce přemožitelných týmů.

Baresi byl v roce 1989 nominován na ocenění Zlatý míč, v sezóně 1989/90 byl vyhlášen Fotbalistou roku Serie A. Dlužno dodat, AC Milán se v ročníku 1989/90 dostal také do finále Coppa Italia.

90. léta

V devadesátých letech pak Baresi s AC vyhrával jednu trofej za druhou. V sezóně 1993/94 Rossoneri triumfovali v Lize mistrů, když ve finále porazili slavnou Barcelonu s Johanem Cruyffem 4:0. Celkově však byli ve finále třikrát – v sezóně 1992-93 prohrál s Marseille a v ročníku 1994-95 s Ajaxem.

V ročnících 1991/92, 1992/93 a 1993/94 získalo AC pod koučem Fabiem Capellem tři tituly v řadě. Zejména první zmíněná sezóna stála za to. AC v ní totiž ani jednou neprohrálo, Baresi tak Milánu pomohl k rekordním 58 zápasů bez jediné porážky.

A v ročníku 1993/94 inkasovala obrana červenočerných pouze patnáctkrát. Baresi také pod Capellem vyhrál třikrát po sobě Supercoppa Italiana, a to v letech 1992, 1993 a 1994. Šestý mistrovský titul získal Baresi s AC na konci sezóně 1995/96

Konec kariéry

Baresi ukončil svou aktivní fotbalovou kariéru na konci sezóny 1996/97. Milánský velkoklub na jeho počest nechal vyřadit číslo 6. Jedinou trofejí, kterou se mu v červenočerném dresu nepodařilo vyhrát, byl domácí pohár. V dresu AC vstřelil celkem 31 gólů, přičemž v ročníku 1989/90 se coby obránce stal dokonce nejlepším střelcem Coppa Italia.

Kapitánskou pásku nosil v Miláně po dobu 15 let, poté ji předal další legendě – Paolu Maldinimu. Sečteno a podtrženo – s AC Baresi získal šest titulů, tři tituly v European Cupu/Lize mistrů, dvě prvenství v Interkontinentálním poháru, čtyři evropského superpoháry a čtyři italské.

Co se národního týmu týče, Baresi byl samozřejmě nedílnou součástí italské reprezentace. Za tu zaznamenal celkem 81 startů a jak už výše píšeme, oslavil také triumf na mistrovství světa v roce 1982. Na MS 1990 v Itálii se radoval „alespoň“ z bronzu, z následného světového šampionátu v roce 1994 došla Itálie až do finále.

Reprezentační kariéru Baresi ukončil v září roku 1994 ve svých 34 letech. Dlužno dodat, i u italského národního týmu plnil roli kapitána, a to po dobu čtyř let. Po ukončení aktivní fotbalové kariéry se krátce věnovat trénování. Od roku 2020 je viceprezidentem AC Milán, za který nastoupil ke 719 utkáním.

V roce 1999 jej AC při příležitosti oslavy sta let od založení klubu označilo jako fotbalistu století. Baresi byl v roce 2004 také zařazen na seznam FIFA 100, což byl výběr 125 nejlepších žijících fotbalistů, které vybrala brazilská legenda Pelé. V roce 2013 byl uveden do síně slávy italského fotbalu.

Zdroje: FIFA, AC Milán, Sempre Milan, Transfermarkt