Spojte se s námi


Bundesliga

Příběh klubu: Punk rock, pirátské vlajky a levicové politické smýšlení? St. Pauli je více než jen fotbalový klub

Publikováno

dne

St. Pauli je pojem, který přesahuje hranice fotbalu. Ani nemusíte být fanoušky Bundesligy, možná ani nemusíte být fanoušky fotbalu. Přesto jste se možná už mohli někde s názvem St. Pauli setkat. Hamburský celek z městské části St. Pauli je zkrátka výjimečný a na světě zřejmě nelze najít příliš mnoho podobných klubů. Čím je výjimečný a jaký je jeho příběh? To se dočtete v následujících řádcích.

St. Pauli je fotbalový klub ze stejnojmenné čtvrti v německém Hamburku. Příběh tohoto klubu začíná v roce 1907, nicméně v té době ještě nebyl zapojen do žádné organizované fotbalové soutěže. K tomu došlo až o tři roky později, tedy v roce 1910. A právě rok 1910 zdobí i klubový znak. Klub začínal pod názvem St. Pauli TV. Od roku 1924 však nese název Fußball-Club St. Pauli von 1910 e. V., zkráceně jen FC St. Pauli 1910. Momentálně hamburský celek působí ve druhé nejvyšší německé ligové soutěži a nachází se na třetí příčce v tabulce.

Nutno podotknout, že to není klub, který by kdy patřil k těm nejúspěšnějším v Německu. To se samozřejmě projevuje i na počtu dosud získaných trofejí. Těch totiž příliš není a když už jsou, tak ne na té nejvyšší úrovni. Mezi největší úspěchy St. Pauli patří šest vítězství druhé nejvyšší soutěže, ať už v jakékoliv podobě, v letech 1964, 1966, 1972, 1973 a 1977. K tomu by se daly mezi úspěchy přičíst i postupy do nejvyšší soutěže v letech 1988, 1995 a naposledy 2010. Mimoto St. Pauli, případně rezervní tým klubu, drží sedm trofejí Hamburger Pokalu, což je pohárová zemská soutěž pro týmy registrované pod Hamburským fotbalovým svazem a vítěz postupuje do DFB Pokalu, tedy hlavní části německé pohárové soutěže.

Když už se klub však dostal do Bundesligy, tedy nejvyšší německé soutěže, skončil nejlépe na desátém místě v roce 1989. Jako jeden z největších úspěchů novodobější historie pak je bráno domácí vítězství 2:1 nad Bayernem Mnichov, tedy nad největším německým týmem. Tato výhra se urodila 6. února 2002 a nesmazatelně se zapsala do historie klubu.

V sezoně 2002/03 sestoupil klub do třetí ligy a měl v té době ohromné finanční potíže. Dokonce hrozil propad ještě o soutěž níže. To se však nestalo díky akci zvané „Retter-Kampagne,“ do níž se zapojili fanoušci, obyvatelé města i město samotné, aby klub finančně zachránili. A zde se dostáváme k tomu, v čem je St. Pauli výjimečným klubem. K fanouškům a nejen k nim.

Zhruba v 70. letech se zde začalo rýsovat cosi výjimečného. St. Pauli v té době bylo chudou městskou čtvrtí a tak si ho svým způsobem oblíbili punkeři, anarchisté a všelijací bohémové. Navíc fanoušci klubu pod přezdívkou „Fraibeuter,“ tedy piráti, se začali vymezovat proti sílícímu vlivu neonacistů na fotbalových stadionech a tak se z klubu začala stávat jakási idea politického názoru a zároveň subkultura. Nelze se tak divit, že zápasy klubu občas navštěvují osobnosti z punkové hudební scény či ho případně propagují. Ať už americká melodic hardcore/punk rocková skupina Rise Against z USA či punk rocková banda Konflikt ze Slovenska. A nelze se tak divit ani tomu, že klubovou hymnou je píseň Hells Bells od legendární kapely AC/DC a klubovým symbolem je pro fanoušky černá vlajka s pirátskou lebkou.

Spolupráce klubu a fanoušků nejen při politických aktivitách už tak nějak vešly ve známost a věru jich není pomálu. Za zmínku však stojí třeba pomoc sociálně vyloučeným skupinám, sbírka na čističky vody pro rozvojové země, případně protesty proti demolici historického centra Sankt Pauli. Dále za zmínku stojí pořádání protirasistického fanouškovského turnaje od roku 2005, kterého se pravidelně účastní fankluby s obdobným politickým názorem, takže například fanoušci skotského Celticu či španělského Athletic Bilbaa.

V roce 2006 dokonce klub pořádal turnaj pro státy, které FIFA nepřijala jakožto nové členy. Turnaj se jmenoval FIFI Wild Cup a zúčastnilo se ho Grónsko, spolu s ním Tibet, Zanzibar, Gibraltar, Severní Kypr a také St. Pauli pod parodickým názvem Sankt Pauli Republik. Chybět samozřejmě nemohla pirátská vlajka. A jako provokace by se pak dal považovat fakt, že na hřiště doprovázely hráče namísto malých dětí striptérky. Proti turnaji samozřejmě celá FIFA protestovala a stejně tak protestovala i Čína, které logicky vadila účast Tibetu. I přes protesty se však celý turnaj v poklidu odehrál a dokonce byl vysílaný televizní stanicí DSF, dnes známou jako Sport 1.

Díky svým levicovým názorům pak samozřejmě mají fanoušci problémy při venkovních utkáních, protože ne každý jejich politické přesvědčení sdílí. Přesto je obdivuhodné, že si fanoušci i klub stojí za svými ideami a názory, mezi něž patří odmítání rasismu, sexismu, fašismu či homofobii. Zajímavostí je i fakt, že odmítání těchto věcí je dokonce zapsáno v klubové ústavě. Díky těmto postojům má klub samozřejmě hned několik spřátelených dalších klubů. Některé již byly zmíněny výše, ale dále sem patří například AEK Atény, Hapoel Tel Aviv, Partizan Minsk či Rayo Vallecano. Dříve se mezi spřátelené kluby počítalo i Bohemians 1905, tedy klub z České republiky. Chvályhodné pak je, že St. Pauli má největší počet ženských fanoušků mezi všemi kluby v Německu.

Abychom se ještě chvilkově vrátili ke kulturní vložce klubu, tak v roce 2017 klub spolupracoval s americkou celtic punkovou kapelou Dropkick Murphys, když kapela zrovna natáčela píseň You’ll Never Walk Alone. Mimoto, klub svým způsobem patří i do metalové kultury. Jak? Už několikrát, když začínal jeden z největších metalových festivalů nejen v Evropě, Wacken Open Air, tak St. Pauli hrálo v zahajovací den festivalu předsezonní přátelské utkání proti celku TSV Wacken.

Fanoušci St. Pauli jsou tak jedni z nevíce politicky založených fanoušků zřejmě nejen v západním světě. „St. Pauli je jedinečný klub, žádný podobný neexistuje. Šli jsme se s kapelou podívat na jejich zápas a už před vstupem jsme viděli transparent s nápisem „žádný fotbal pro fašisty.“ Dále jsme viděli, že fanoušci podporují ženy, které chtějí hrát fotbal a celková atmosféra byla fascinující. Hledal jsem dlouho klub, který přesahuje fotbal a St. Pauli je přesně tím, co jsem hledal. Naprosto to splňuje,“ prohlásil kytarista a zpěvák již dříve zmíněných Rise Against, Tim McIlrath. Mezi další slogany, které však lze na stadionu občasně vidět, patří například „Fotbal nemá pohlaví“ či „Žádný člověk není ilegální“ a takových fotbalových stánků po světě není mnoho.

A co říká o St. Pauli klubový prezident, Oke Göttlich? „Nejsme politickou stranou. Ale můžeme udělat to, že naše hodnoty budou ostatní vidět a slyšet. Všichni potřebujeme být silní. Pokud v této věci může náš klub hrát alespoň malou roli, pak budeme šťastní jako kdybychom vyhráli fotbalový zápas. A přestože naši fanoušci nedělají vždy správné věci, jsou tím, co dělá St. Pauli jedinečným klubem.“

V roce 2006 mělo St. Pauli, coby druholigový celek, více držitelů permanentek než většina týmů Bundesligy. Jedna studie odhaduje, že tým má zhruba 11 milionů fanoušků po celém Německu, čímž se klub stal jedním z nejpopulárnějších klubů v celém státě. V roce 2011 byl počet oficiálních fanklubů přes 500. Stadion klubu pak má kapacitu necelých 30 000 diváků, přičemž v minulosti měl kapacitu okolo 32 000. To však nyní není možné. Přesto, že v Německu chodí na fotbal hodně lidí, je to jeden z mála klubů, co mívá pravidelně téměř 100% návštěvnost a když k tomu vezmeme fakt, že toho St. Pauli dosáhlo téměř bez úspěchů, je to až neskutečné.

Ať už si tedy myslíme o politickém smýšlení, politických názorech či aktivitách klubu a jeho fanoušků cokoliv, fantastickou atmosféru a jejich svéráznost nejde jen tak nepochválit. St. Pauli je zkrátka více než jen klub. Je to politický názor, je to politická idea tolerantního světa, je to kultura, životní postoj a také životní styl. A proto se s ní logicky nemůže každý shodovat, přesto je to něco jedinečného.

Reklama

Oblíbené