Přestup do Nizozemska mě zahřál u srdce, protože jsem mohl ukázat lidem, že se mohou mýlit, říká v rozhovoru Jan Šeda

Brankář, který dlouhou dobu kryl v Boleslavi záda Miroslavu Millerovi a dalším brankářům, dostal důvěru až v nizozemské nejvyšší soutěži v dresu RKC Waalwijk, kde mimo jiné vychytal nulu proti PSV Eindhoven či Ajaxu Amsterdam a byl vyhlášen druhým nejlepším brankářem celé soutěže.

Poté se vydal do exotické indické ligy, kde byl draftován klubem FC Goa, s kterým ovládl statistiku brankářů v počtu vychytaných zápasů bez obdrženého gólu. Poté se už vrátil do Česka, kde se přes Teplice vrátil do své Boleslavi a začal se prosazovat v pozici brankářské jedničky.

Dle zjištěných informací jste v Mladé Boleslavi od svých patnácti let. Kde a kdy jste začínal s fotbalem?

Začínal jsem s fotbalem v Pardubicích v 7 letech.

Jak jste se dostal do Boleslavi?

Na mládežnickém celorepublikovém turnaji v Přelouči, kde jsem chytal ještě v dresu Pardubic a my jsme hráli zápas o postup právě s Mladou Boleslaví. Po zápase za mnou přišel Pavel Klein, který trénoval žáky Boleslavi s tím, že jim chybí v jednom ročníku brankář a jestli bych měl zájem přestoupit.

Jak dopadl zápas proti Boleslavi?

Bohužel jsme prohráli na penalty, kdy paradoxně hráči Boleslavi kopali všechny penalty doprostřed, takže všechny kopy proměnily.

Jaká byla vaše reakce na zájem?

Mě se v tu chvíli moc nechtělo, protože jsem šel teprve do 9. třídy, takže opouštět Pardubice nebylo jednoduché, ale nakonec po rozhovoru s panem Plíškem, který v té době dělal sportovního ředitele, jsme se domluvili, že nebudeme čekat rok, až dokončím devátou třídu, ale že půjdu rovnou do Boleslavi s tím, že mi zařídí školu a ubytování na internátě, kde se může ubytovávat sice od patnácti let, ale mě udělali výjimku a já byl už od 14 let na internátu.

Jak jste prožíval a vnímal začátek v Mladé Boleslavi?

Začátky byli samozřejmě složitější i díky tomu, že jsem měl režim jako starší kluci na internátu, ale postupně jsem si zvykl.

Z hlediska sportovního jsem byl velmi spokojený, protože jsem byl ve třídě sportovců a měli jsme i takto nastavený režim, takže jsme měli upravený rozvrh, kde jsme několikrát v týdnu místo výuky absolvovali tréninkové jednotky.

Kdy jste podepsal svojí první profesionální smlouvu?

Bylo mi osmnáct let, kdy už to opravdu vypadalo, že i oni ve mně něco vidí a mohl se fotbalem živit, ale samozřejmě musím přiznat, tak jako každý mladý, který dostává smlouvu, tak si říká je to na pět a za pět, což na základě těchto podmínek spousty spoluhráčů raději skončilo a šlo pracovat, aby měli jistotu.

V Boleslavi jste strávil 7 sezón a poté jste se vydal na zajímavé zahraniční angažmá. Nejdříve do Nizozemského Waalwijku. Jak na to vzpomínáte? A proč právě Waalwijk? Byla i nějaká jiná možnost?

Ono to bylo jednodušší, protože jsem byl od roku 2005 u áčka, kde jsem figuroval jako druhý či třetí brankář a nikdy jsem úplně nedostal šanci jako jednička, protože neustále přicházeli brankáři.

Ale konkrétně Waalwijk se začal řešit v době, kdy přišel do Boleslavi nový trenér, konkrétně Karel Jarolím, který si přivedl Aleše Hrušku a byl tady Jakub Diviš, a ještě jeden cizinec, takže dohromady čtyři brankáři plus dorostenec. Takže na začátku přípravy bylo dohromady pět brankářů, což jsem ještě nikdy nezažil, aby na přípravu bylo pohromadě tolik brankářů.

Takže chápu dobře, že jste začali řešit s agentem co dále?

Ano. Dostal jsem svolení si hledat něco jiného s tím, že David Nehoda měl dobré vazby v Nizozemsku, Waalwijk navíc v té době postupoval do první ligy a hledal brankáře, protože přede mnou byl na zkoušku brankář z Chelsea, ale hostování ztroskotalo na penězích, takže jsem odjel na třídenní zkoušku, kde jsem se jim zalíbil, takže mi prodloužili zkoušku ještě o jeden přípravný zápas a pak jsem se vrátil po zkoušce do Česka.

Takže jste nevěděl před odjezdem, zda si Vás berou nebo ne?

V Nizozemsku ještě ne, ale ihned druhý den mi dali vědět, že mě berou a že spolu podepíšeme smlouvu s následnou opcí.

To Vás muselo nesmírně potěšit, když jste z pozice čtyřky přestoupil do nejvyšší nizozemské ligy s potenciálem být jedničkou?

Samozřejmě mě to osobně potěšilo.

Když to vezmu z pohledu relativně nechtěného brankáře v české lize, který  přestoupil do nizozemské nejvyšší soutěže, která je vážená, každý ji sleduje a ještě navíc jsem začal chytat jako jednička, tak v tu chvíli to byl úplně neskutečný a strašně moc pěkný pocit, který mě zahřál u srdce, protože jsem mohl ukázat lidem, že se mohou mýlit, že to není tak, jak to mají nastavené, ale že se opravdu mohou mýlit.

A ještě k tomu se Vám opravdu angažmá vydařilo.

Sezóna se mi opravdu vyvedla, protože jsem měl druhý nejlepší průměr z hlediska brankářů na obdržené branky a přede mnou byl pouze Jasper Cillessen z Ajaxu, který poté šel do Barcelony.

Velmi mě to potěšilo a vzpomínám na tuhle sezónu jako na vrchol svojí kariéry, protože vychytat nulu na Ajaxu a hrát před plným publikem je opravdu zážitek.

Proč jste v klubu zůstal pouze jednu sezónu, když jste podával výborné výkony a vychytal například Ajax či PSV Eindhoven?

Protože jsem měl ve smlouvě opci, kterou bohužel nemohl klub využít, poněvadž neměl finanční prostředky, takže mě poslední 4 zápasy ke konci sezóny posadili na lavičku a začali si připravovat svého mladého brankáře.

Jak jste tuhle situaci řešil s agentem?

Ve hře bylo, že by mohl opci uplatnit nějaký jiný klub. Věděl jsem o zájmu Eindhovenu a Twente, ale Waalwijk chtěl že bude mít právo na 50 %, což se zájemcům nelíbilo a nebylo to pro ně akceptovatelné. Takže setrvání v Nizozemsku ztroskotalo na finanční stránce.

Po úspěšném působení v Nizozemsku přišla exotická nabídka do Indické ligy. Jaká byla prvotní reakce?

Tento přestup se podobal tomu předchozímu, kdy jsem se vrátil do Boleslavi s tím, že jsem se ani vracet neměl. Dostal jsem opět svolení si hledat jiné angažmá či hostování a shodou okolností se v Indii rozjížděla úplně nová celostátní soutěž, kde zájmem bylo hledat evropské hráče bez angažmá pro zkvalitnění celé soutěže s tím, že by přicházeli zadarmo.

A byla nabídka z Indie i finančně zajímavá?

Tím, že jsme přicházeli zadarmo, tak jsme měli nastavené velmi zajímavé platy, které jsme měli po celé soutěži všichni stejné, kromě market playeru, kteří prošli nejlepšími soutěžemi a ligou mistrů.

O jaké hráče se jednalo?

Byl tam Alessandro Del Piero, Fredrik Ljungberg. Se mnou v týmu byl Roberto Pires, takže opravdu velká jména.

Jak probíhal výběr hráčů?

Před zahájením sezóny se formou draftu vybírali hráči do jednotlivých týmů.

Já osobně jsem měl štěstí, že australský trenér, který měl celek Goa trénovat, mě shodou okolností před dvěma roky trénoval ve Waalwijku, takže i díky tomu si mě vybral už ve druhém kole. Většinou se v prvních kolech brali útočníci nebo ofenzivní hráči a já byl ve druhém kole vybrán jako brankář, takže perfektní.

V dresu FC GOA jste dokonce ovládl statistiku brankářů, když jste vychytal nejvíce nul. Předpokládám, že se jednalo o velmi úspěšnou štaci.

Ano, bylo to pro mě největší ocenění, protože jsem si vysloužil zlatou rukavici, i přestože v této soutěži chytal bývalý anglický reprezentant David James.

Takže mě to znova potěšilo a zahřálo na srdci, že opravdu asi něco umím, i přestože samozřejmě člověk musí mít i štěstí a výbornou obranu, kterou jsem doopravdy měl a mohl jsem se na ní spolehnout.

Proč jste zase skončil po roce?

Taková byla dohoda. Měl jsem smlouvu na jeden rok a celkově soutěž trvala 3,5 měsíce.

Jak se Vám líbilo v Indii po sportovní stránce?

Když se budu bavit o fotbalové stránce, tak se jednalo opravdu o luxusní prostředí pro fotbal. Podmínky soutěže byly nastaveny na měřítko evropských pohárů či Ligy mistrů a podle tohoto měřítka byl konkrétní scénář, tedy včetně vlastní ochranky, policejního doprovodu, luxusních pětihvězdičkových hotelů, auta s vlastním řidičem a všech podmínek včetně platebních byly opravdu na vysoké úrovni.

A po životní stránce?

Musím říct, že jsem moc z Indie neviděl. Bylo to tak, že jsme se měli měsíc připravovat a pak se šlo do ostrých zápasů s tím, že se hráli tři zápasy do týdne, tak se opravdu hrál zápas, přelet a zase zápas.

Zápasů bylo opravdu hodně a nebyl moc čas na poznávání Indie, ale během jízdy na tréninky klubovým autobusem jsme viděli kontrasty, které tato země nabízí.

Měl jste možnost si zahrát v těchto dvou soutěžích proti fotbalovým hvězdám. Na koho nejvíce vzpomínáte?

Nejvíce vzpomínám na Waalwijk, kde se dával zdravotně dohromady Dennis Rommedahl, kterého jsem měl možnost poznat osobně v týmu, ale nejvíce si vážím toho, že jsem mohl poznat osobně Roberta Pirese a být s ním v jednom týmu.

Jaký byl Robert Pires v kabině a celkově ve fotbalovém prostředí?

Bavit se sním a vůbec vidět, jak tento profesionál přistupuje k životu a trénování je inspirující. Od něj jsem se naučil, jak se chovat k fanouškům a celkově lidem, protože bylo neuvěřitelné, že byl ke všem vstřícný, veselý a furt se usmíval, a když ho někdo poprosil o fotku či podpis, tak nikdy neřekl ne.

Jaký je Roberto Pires člověkem?

Velký pohodář. Furt usměvavý, nic u něj není problém. Člověk ho mohl požádat o cokoliv. Na nic si nehrál. Nepožadoval nějaké speciální požadavky. Byl naprosto v pohodě a neměl opravdu s ničím problém

Co se dělo dále po ukončení štace v Indii?

Z důvodu toho, že mi končila smlouva v Mladé Boleslavi, nedohodli jsme se na nových podmínkách a měl jsem možnost pokračovat v Indii, tak jsem odmítal různé nabídky z Kazachstánu, Maďarska, Rumunska, protože jsem se chtěl vrátit do Indie, ale než došlo na lámání chleba, tak se v indickém týmu změnil trenér a já zůstal na ocet.

Takže jste v tu chvíli byl volným hráčem?

Přesně tak, a tím, že byl začátek sezóny, tak bylo celkem obtížné najít nové angažmá. Takže jsem musel čekat, jestli se někdo zraní, anebo třeba někdo bude reagovat na nevyhovující vstup do sezóny.

Jak se tohle období vyvíjelo dále?

Kontaktovali mě Teplice, kterým se zranil Tomáš Grigar a ptali se, jak to se mnou vypadá, takže jsem jim nastínil situaci a oni mě požádali, zda bych jim nemohl vypomoct. Podepsali jsme smlouvu na rok a kryl jsem záda Kubovi Divišovi.

Jak se Vám v Teplicích líbilo?

Tím, že jsem měl možnost na krátkou chvilku poznat město Teplice a celkový chod a fungování klubu, tak musím říct, že je to rodinný klub, kde je velmi příjemně. Byla to pro mě další zkušenost si zkusit jiný klub v České republice.

Po půlroce jste se vrátil zpět do Boleslavi, kde jste se od té doby usadil a vydobyl pozici jedničky. Jak návrat vznikal?

O zimní pauze mi zavolal pan Dufek a ptal se mě, jak to se mnou vypadá a že by měli zájem se pobavit o nové smlouvě i se staronovým trenérem Dušanem Uhrinem, který se vrátil zpátky na místo činu a tím, že jsem za jeho nejúspěšnější éry, když působil poprvé v Boleslavy dělal trojku, tak mě znal a dal přestupu zelenou. Poté jsme se všichni sešli, podepsali novou smlouvu a byl jsem najednou jedničkou.

Mladá Boleslav hraje tuto sezónu velmi atraktivní a útočný fotbal, kde dokonce bojovala o evropské poháry. Jedná se o nejúspěšnější období?

Byl jsem u toho, když byla Boleslav za pana Uhrina druhá v lize, ale neměl jsem na tom žádnou zásluhu a ve finále jsem ani nelítal na poháry, protože stačili pouze dva brankáři, ale určitě to patřilo mezi nejúspěšnější období, i když jsem u toho bohužel nebyl aktivně zapojen.

Pokud bych měl hodnotit současnost, tak máme nastartováno na úspěšné období, ale říkám musíme to neustále opakovat a pokračovat v dobrých výkonech.

Jaká pro Vás byla účast v evropských pohárech?

Nejvíce mě mrzí naše vyřazení v 90. minutě, kde jsme měli šanci a mým snem bylo postoupit do základní skupiny Evropské ligy, takže to musím brát jako neúspěch, i když to bezpochybně úspěch byl.

Prozradíte nám nějaký fotbalový zážitek (úspěch), na který rád vzpomínáte?

Fotbalový zážitek je to, že jsem si mohl vyzkoušet nizozemskou ligu a mohl jsem být na sebe hrdý, že jsem skončil jako druhý nejlepší brankář ročníku.  Mimo fotbalové prostředí je to dobře fungující rodina, protože bez ní se to opravdu nedá zvládnout.

Máte nějaký sportovní vzor?

Můj vzor byl odjakživa a furt je italský brankář Gigi Buffon, protože si myslím, že je to nejlepší brankář na světě.

Ale jinak mimo fotbal fandím sportovcům, kteří nedělají kolektivní sport a jsou tam sami za sebe, protože podle mě to jsou největší frajeři.

Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi?

Já bych je velmi rád poznal a znal osobně, abych je mohl hodnotit, ale každý z nich má něco a každý je lepší v něčem, ale mě je více sympatičtější Ronaldo. Myslím si, že je větší dříč a dává tomu více i mimo tréninkovou jednotku.

A ten třetí?

Horko těžko dokážu říct, kdo je a jestli někdo je za nimi. Možná bych uvedl Zlatana, ale spíše jen proto jaký je a co o sobě říká.

Jak koukáte na mentální koučink fotbalistů? Snažíte se taky nějakým způsobem mentálně vzdělávat či celkově se neustále posouvat?

Mentální koučink jsem měl možnost poznat a zažít na týmových sezeních v Nizozemsku.

Za mě osobně si myslím, že každý tým, když má v týmu mladé hráče, tak by měl nabídnout svým hráčům možnost získání zpětné vazby a intenzivnější péče o mladé kluky.

Zároveň si myslím, že dobrý trenér musí být i psycholog a hlavně by měl umět pracovat s mladými kluky, protože to je jejich budoucnost a u těch by měl být přístup lepší, jelikož kluci v mladém věku potřebují více, než ty starší.

Jak to přesně myslíte?

Nejde jenom o taktické pokyny a požadavky, ale ten mladý kluk je neustále pod velkým tlakem a pokud nemá tuhle psychickou a mentální přípravu, tak ho to může semlít, takže si myslím, že každý klub by měl mít svého mentálního kouče anebo možnost konzultace s takovým koučem.

Jak často jste měli v Nizozemsku sezení s mentálním koučem?

Týmové sezení bylo jednou až dvakrát za měsíc, kde celému týmu byly pouštěny videa a prezentace, kterými nás vzdělávali a poté byla možnost i individuálního sezení pro jednotlivce, kde bylo možné rozebrat téma kolem psychologie a jeho propojení se sportem, ale také celkové fungování lidské hlavy a jeho myšlení během výkonu.