Předseda LFA Dušan Svoboda ve velkém střetu zájmů

Šance dohrát nejvyšší soutěž bez jakéhokoli administrativního zásahu se prodlužováním nouzového stavu čím dál víc vzdaluje, objevují se proto nejrůznější návrhy, co s touto situací. A samozřejmě – jsme přece v Česku – se do nich promítají nejrůznější klubové i osobní zájmy.

Odvážné odhalení si ve svém blogu dovolil šéfredaktor deníku Sport Lukáš Tomek. Upozornil, že vedení LFA má vztah ke Spartě, čímž poukázal na zrůdnost – použil diplomatičtějšího vyjádření – střetu zájmů předsedy Dušana Svobody, jenž je zároveň statutárním zástupcem rudých. V morálně vyspělé společnosti něco nemyslitelného, leč v českém fotbale procházejí i horší věci.

Tomkovo zdůraznění této nemorálnosti je o to hodnotnější, neboť vede noviny, které vlastní Daniel Křetínský, majitel Sparty, jehož je Svoboda blízkým přítelem (od dětství) a bez jehož pomoci by se těžko dostal do tak vysoké funkce v Ligové fotbalové asociaci.

Když v roce 2009 získal všeobecnou podporu Ivan Hašek a vyhoupl se ve volbách do čela české fotbalové asociace (profesionální soutěže byly v té době ještě pod ní), zdůraznil svůj požadavek, aby k podobným střetům zájmu už nedocházelo. Věděl proč.

Hašek poznal fotbalové prostředí velice zevrubně jako hráč (mnoho titulů se Spartou a účastník MS 1990 v Itálii), jako trenér (tituly se Spartou, vedl francouzskou chloubu AS Saint-Etienne i českou reprezentaci), i jako funkcionář navíc s uznávaným právním vzděláním (generální sekretář asociace).

Na místo 3. místopředsedy, jenž měl v gesci profesionální soutěže, kandidoval Miroslav Kříž, statutárně spjatý s Viktorií Plzeň. Na Haškovo přání – legislativně požadavek vymahatelný není – se Kříž po zvolení okamžitě vzdal aktivit v plzeňském klubu.

Když o pár měsíců později Kříž za záhadných okolností zmizel, na jeho místo se posunul sparťanský funkcionář s blízkými vztahy k majiteli klubu Dušan Svoboda. Oficiální výzvu, zda i on bude konat morálně a vyhne se střetu zájmů, odpověděl s příznačnou arogancí, že nevidí důvod. Neučinil tak. Vznikem Ligové fotbalové asociace, která nyní řídí profesionální soutěže (1. a 2. ligu) se tento střet zájmů ještě více prohloubil.

Na rozdíl od Haška, Kříže a dlouholetého klubového funkcionáře Jaromíra Šeterleho, jenž kandidoval na funkci místopředsedy FAČR za ligu v květnu 2013 s důrazem, že v čele by měl stát nezávislý člověk a vyhrazoval se i proti osamostatnění ligy, nemá Svoboda nijak velké fotbalové zkušenosti.

Není tedy divu, že v době, kdy ještě není známo, zda budou fotbalové profesionální soutěže v nějaké podobě důstojně dohrány, přichází s nápadem anulovat celý ročník. Něco takového si nedovolil ani komunistický režim, jenž po Vítězném únoru 1948 při přechodu na sovětský model jaro-podzim ukončil rozběhnutý ročník v polovině.

Titul nenáviděné ´buržoazní´ Slavii sice rudí mocipáni neudělili, ale zničit práci fotbalistů – zápasy odehrány byly, góly padaly – se neodvážili. Nějaká sportovní úcta se v nich pořád našla.

Návrh na anulaci ročníku nevychází ovšem pouze ze Svobodovy flagrantní neodbornosti a z ryze komerčního vztahu k fotbalu, ale dal by možnost pomoci Spartě k proniknutí do evropských pohárů, což je pro české kluby přímo finanční zárukou prosperity.

Jelikož se v tabulce Sparta nachází na 9. příčce, odkud cesta do poháru nevede – je ovšem v semifinále Českého poháru – bylo by potřeba pro ni najít jiný průchodný model.

Rovněž je s podivem a svědčí to jen o jeho funkcionářské i lidské nevyspělosti, že se nesnaží získat od klubů, které by měly rozhodovat o všech náležitostech samy, jejich názory a návrhy na řešení. Moderní technika komunikaci na dálku dnes docela snadno umožňuje.

V této složité situaci se ukazuje nijak neřešený Svobodův střet zájmů jako naprosto nepřijatelný.