Potočný, Hrubý či Jirásek to měli těžké, tvrdí Kozel. Chřadli proto, že je fanoušci Baníku neměli rádi?

Všichni tři už toho mají docela hodně odkopáno, patří k nadprůměru. V kádru Baníku se však neprosadili, jak by si představovali. Možný důvod přináší jejich bývalý kouč Kozel.

Roman Potočný, odchovanec Bohemians, 29 let. V minulosti oblékal dres Táborska, Teplic či Liberce.

Milan Jirásek, odchovanec pražské Sparty, 28 let. Zahrál si na Slovensku za Senici, v Teplicích a Bohemians 1905.

Robert Hrubý s fotbalem začínal na Slavii, v dubnu mu bude 27 let. I on zažil krátké angažmá v Teplicích, v Baníku se poprvé představil nejdříve na hostování, pak do klubu trvale přestoupil.

Dá se říct, že všichni tři patří k ligovém nadprůměru. Jsou v ideálním fotbalovém věku, ve kterém už mají dostatek zkušeností, ale zároveň toho mají ještě hodně před sebou. Měli by být na vrcholu svých fyzických sil.

V Baníku se na ně chtěli spoléhat. Hrubý do Baníku přestupoval za éry Vlastimila Petržely, Jiráska si do Slezska přivedl Radim Kučera. Roman Potočný patřil k hráčským akvizicím posledního kouče Luboše Kozla.

Statistiky Hrubého v modrobílém dresu? 124 zápasů, 18 gólů, 19 asistencí. Jednoduchým výpočtem se dostáváme k příspěvku 1+1 za každých zhruba 7 odehraných utkání.

Milan Jirásek za Baník odehrál 91 utkání, v nich došel k výsledné statistice 5+10. Mezi střelce se tak zapsal v průměru jednou za 18 zápasů, asistenci si v průměru připsal jednou za 9 zápasů.

Romanu Potočnému se nejvíce dařilo v Liberci, kde atakoval hranici 10 gólů v polovině odehraného ročníku. V Baníku to však drhlo nejen opticky, ale i co do individuálních statistik hráče. Ve 30 utkáních dosáhl na metu 4 branek a 3 asistencí. Pomocí výpočtu docházíme k tomu, že Potočný přesně pálil jednou za 7 zápasů, asistenci si zapsal v průměru jednou za 10 zápasů.

Nelze jednoznačně říci, že všichni tři vyhořeli. Hrubý dosáhl v Baníku nejlepších osobních statistik v kariéře. Jirásek mohl v Baníku dostat defenzivnější roli než dostával při jiných angažmá. V klubu však pociťovali, že by hráči měli být ještě lepší. Tím spíše, pokud se bavíme o Romanu Potočném.

Luboš Kozel v podcastu Hovory ze Slezské uvedl, že za jeho neúspěchem možná stála hráčova psychika, že se necítil dostatečně fanoušky milován.

„Hráče moc nepředěláte. Měl to tady těžké třeba Milan Jirásek, Robert Hrubý nebo Roman Potočný. Chtěli být úspěšní, ale na hřišti nevypadali jako Martin Fillo nebo Jirka Fleišman, kteří mají v sobě bojovnost a zarputilost. Takové typy si lidi získají na svou stranu. Kdežto ostatní to možná svým projevem mají těžší, byť na začátku to může vypadat jinak,“ vyjádřil se na téma tria zmíněných Kozel.

„Já jsem se dokázal oprostit od čtení komentářů, člověka to totiž odvádí od pozornosti. U hráčů si však nejsem jistý, jestli jsou schopni se měsíc na nic nedívat. Když se jim dostane do hlav, že je lidi nemají rádi, vyústí to třeba i v odchod.“

Překvapivou informací pak je ta, že Kozel odmítá pomoci hráčům prostřednictvím nařízených pohovorů s psychologem.

„Nejsem zastáncem týmového nebo skupinového psychologa, nikdy to nedělalo dobrotu, protože občas se objeví někdo, kdo tomu nevěří. A to je problém. Zažil jsem to několikrát jako hráč,“ prohlásil.

Možná, že kdyby v Baníku pomoc psychologa fungovala, z hráčů by šlo dostat více. Potenciál k mnohem kvalitnějšímu výkonu zrovna Potočný určitě má.

Zdroj: Hovory ze Slezské