Pohledem Viktoriána: Šádek měl pravdu. Plzeň je hlavní město České republiky fotbalu! Výhra v Moskvě se výrazně přičinila o to, aby tomu tak bylo i v následujících letech

Viktoria Plzeň senzačně otočila utkání na hřišti CSKA Moskva a díky výhře se přiblížila postupu do jarní vyřazovací fáze Evropské ligy. Stačí, aby Západočeši uhráli s AS Řím stejný nebo vyšší bodový zisk jako jejich ruský protějšek na Realu Madrid. Svěřenci trenéra Pavla Vrby v Moskvě rychle prohrávali po proměněné penaltě Vlašiče, přežili pár šancí domácího celku, a dokonce mohli vyrovnat ještě do poločasové přestávky. Avšak Procházka penaltu po faulu na Řezníka neproměnil, když slabou střelu vyrazil zkušený gólman Akinfejev. Slovenský záložník své zaváhání napravil v 56. minutě. Střelou v pádu trefil šibenici a vyrovnal. CSKA poté mělo mnoho příležitostí, aby zápas rozhodlo, ale Hruška šance zázračně vychytal a udržel nad vodou jediného českého zástupce v Lize mistrů. A v 81. minutě přišel postupový moment. Hrošovský si navedl míč po rozehrání rohového kopu, nacentroval do vápna, kde našel Hejdu, jenž krkolomnou hlavičkou rozhodl strhující zápas. Za utkáním se ohlédnu v tradičním blogu Pohledem Viktoriána.

Zdroj: fcviktoria.cz

V minulém blogu se mi nelíbil přístup zkušených hráčů v Liberci, kde Limberský, Hubník, Řezník, Hrošovský nebo Kopic nedali do zápasu sto procent a že se do podobných utkání nedokáží namotivovat častěji. Přesný opak dělají ve velkých utkáních v Evropě. Zápas v Moskvě nebyl výjimkou. Kouč Vrba to ještě před mačem popsal krásně: „Starší hráči hrají, jako kdyby to bylo naposledy,“ uvedl na tiskovce. Například Hubník předvedl doslova heroický výkon, když vyhrál sedm hlaviček. Kopic do utkání výborně vstoupil, asistoval na gól. Hejda si počínal sebejistě, Hruška chytil několik šancí, Řezník podporoval útok jako letos málokdy, svůj standard si odehrál i Hrošovský, jenž v minulých kláních nepodával maximum.

Celkově to ale tak světoborné a úžasné nebylo. CSKA bylo o level lepší herně a vytvořilo si také více šancí. Ovšem není se čemu divit, protože individuální kvalita domácích hráčů je daleko vyšší než hostů. Hlavně ofenzivní hráči Vlašič s Chalovem mají před sebou velkou budoucnost. U prvně jmenovaného se vůbec divím, co dělá v Rusku na hostování z Evertonu, přitom by se svou technikou a citem pro hru mohl úplně v klidu hrát Premier League.  V zápase byl středobodem akcí vedoucích po postupném útoku. CSKA hrálo opravdu výborně, při delším kombinování se hráči skvěle pohybovali, jakýkoliv domácí borec měl s míčem neustále plno nabídek. A pokud viktoriáni získali balon a šli do protiútoku, svěřenci trenéra Goncharenka ihned zapnuli zpět a zahustili prostor. Tříobráncový systém byl doladěn téměř do puntíku, kouč Goncharenko si zaslouží uznání.

Jak již jsem psal, CSKA bylo o dost lepší. Herně ukázalo kvalitu, ale zápas se rozhodl v obou šestnáctkách. Domácí si několikrát vylámali zuby na gólmanu Aleši Hruškovi, který byl dle mého s Hubníkem nejlepší na place. Jeho protějšek Akinfejev chytl pouze to, co měl, a samozřejmě špatně kopnutou penaltu. Jinak svůj tým prakticky nepodržel.

Krátce ke klíčovým momentům utkání: Petržela prostě neumí bránit a další faul v šestnáctce to jen dokázal. Procházka se naučil kopat penalty velice dobře, což dokazoval i v Sofii, ale „desítka“ v Lize mistrů ho psychicky složila. Už z rozběhu bylo patrné, kam zamíří. Ale nezazlíval bych mu to, zaprvé podává jako jeden z mála vyrovnané výkony i v méně důležitých zápasech a zadruhé své zaváhání odčinil gólem. Třetí branka zase vznikla z nakrátko rozehraného rohu, což je účinná zbraň, pokud soupeř zaspí. Hráči CSKA v osudovém okamžiku nedostatečně atakovali Hrošovského, který měl hodně prostoru. Následný centr na Hejdu byl opravdu výstavní.

Jestliže by Plzeň postoupila, letošní vývoj skupiny by prakticky kopíroval ten z roku 2011/12, kdy Západočeši hráli LM poprvé. Tenkrát také první utkání skončilo domácí remízou s celkem trenéra Goncharenka (1:1 s BATE Borisov), poté přišla prohra v Itálii (0:2 s AC Milán), následně český mistr dvakrát padl se španělským gigantem, i když v prvním duelu venku srdnatě bojoval (0:2 a 0:4 s Barcelonou), v nejdůležitějším klání zvítězil o gól na chladném východě (1:0 v Borisově) a doma již zkontroloval postup v zápase s italským klubem (2:2 s AC Milán).

Již dnes dělá účet za Ligu mistrů kolem 480 milionů korun. To je fantastický doping pro plzeňskou pokladnu. Viktoria nežije z čínských nebo Křetínského peněz, hlavní příjem tvoří sportovní úspěchy. A 500 milionů bodne. Pro pražská „S“ to znamená, že pokladna je naplněna na další tři až čtyři roky a peněz na přestupy bude dostatečně. Tím pádem by Plzeň mohla být na vrcholu dalších pár let.

Dovolím si citovat Adolfa Šádka: „Plzeň je hlavní město České republiky fotbalu. Takto to je a takto to bude!“ pronesl při oslavách mistrovského titulu. S první větou naprosto souhlasím a ať si každý říká, co chce. Druhá věta se může v realitu proměnit v následujících letech. Výhra v Moskvě se výrazně přičinila o to, aby tomu tak bylo.