Pohledem Viktoriána: Klobouk dolů, pane Vrbo! Konkurovat současné Slavii je úctyhodné

V nejdůležitějším ligovém zápase podzimu hostila druhá Viktoria Plzeň první Slavii. Mezi oběma celky se během úvodních třinácti kol vytvořil šestibodový rozdíl, a tak byly karty rozdány jasně – výhra by domácí posunula zpátky do přímého boje o titul, remíza by nic neřešila a prohra by „sešívané“ naopak výrazně přiblížila zisku titulu. Nakonec platila třetí varianta. Slavia díky náhodnému gólu v nastavení první půle rozhodla vyrovnanou bitvu a k druhému prvenství v řadě je opravdu blízko. Typicky bojovný český šlágr rozeberu v tradičním blogu Pohledem Viktoriána.

Před úvodním hvizdem to mohlo vypadat jasně. Plzeň sice nabrala velmi dobrou formu a v poslední době až na výjimečné pasáže předváděla výborný fotbal, ale Slavia je prostě a jednoduše daleko dál. Díky násobně silnějšímu majiteli z Číny si může dovolit daleko větší investice do kádru, má skvělého trenéra, jasně daný herní systém, až na výjimky nedělá chyby na přestupovém trhu a když se to všechno spojí dohromady, tak vznikne tým, který dokáže hrát rovnocennou partii s Barcelonou, Dortmundem či Interem Milán.

Aktuálně se jí v české lize nemůže nikdo měřit a i přestože měla velké štěstí, když ustála dvě penalty v nastavení, náskok šesti bodů byl naprosto zasloužený. Do Štruncových sadů tedy jela v pozice velkého favorita, který by měl šlágr zvládnout a posunout se ještě blíže k titulu. Ovšem pořád zde bylo plno ALE – zaprvé: viktoriáni jsou doma velmi silní, zadruhé: budou extrémně motivovaní, zatřetí: Vrba je mistr velkých  zápasů a dokáže je i s pomocí štěstí zvládat a začtvrté: slávisté měli v nohách duel s Barcelonou.

Při pohledu na sestavy se však Trpišovskému velmi ulevilo, když zjistil, že kvůli zranění chybí klíčový hráč domácích Jan Kopic. Trenér Pavel Vrba tak musel přeskupit řady: Kayambu ze středu přesunul napravo, nalevo naskočil Hloušek a na podhrot putoval Hořava. Hostující šéf lavičky udělal oproti utkání v Lize mistrů tři personální změny: Ševčík se přesunul na pravou zálohu, Olayinku, jenž nastoupil na pravé záloze, na hrotu nahradil Tecl a na středu hřiště vedle Součka operoval Hušbauer. 

Úvod zápasu zvládli lépe viktoriáni. Aktivním presinkem a agresivním dostupováním donutili hosty k jednoduchým ztrátám a dostali se tak do tlaku. Jednou z dálky nebezpečně pálil Kalvach, při druhé příležitosti udělal rozdíl na lajně Hloušek a našel Kayambu, který z voleje ve výborné pozici ani netrefil bránu. Tlak červenomodrých trval do patnácté minuty. 

Poté se „sešívaní“ při rozehrávce více roztáhli, Souček se zatáhl níž a díky rotaci ve středu hřiště dokázali lépe podržet balon než na začátku duelu. Do konce půle se odehrával velký boj o střed pole. Slavia sice měla optickou převahu a držela balon na svých kopačkách, jelikož viktoriáni přestali využívat vysoký presink, ale k ničemu to nevedlo. Kalvach s Procházkou si dokázali pohlídat prostor před stopery a ani kraje neměly defenzivní problémy.

Jediné šance, které si hosté v první půli vypracovali, přišly po standardkách. Nejprve se ve 22. minutě po zaváhání Hrušky s Kalvachem ocitl sám na zadní tyči Souček, ale skákavý balon nedokázal trefit. Kapitán červenobílých ohrozil domácí bránu až těsně před koncem poločasu, ale zakončoval jen doprostřed.

Slavia se přesto vedoucího gólu dočkala. Hušbauer vsítil branku, jakou svět neviděl. Po Ševčíkově zpackaném centru se k hlavičce dostal Olayinka, jenž vrátil míč před bránu k Součkovi, který hlavičkou z malého vápna trefil náruč Hrušky. Gólman Viktorie však míč pouze vyrazil před sebe, kde se strhla neuvěřitelná schrumáž. Z ní pramenil neskutečně náhodný gól Hušbauera.

Druhá půle byla o mnoho méně fotbalová. Přišlo ještě více soubojů, faulů na obou stranách a hra tím hodně trpěla. Slavia měla více méně navrch, jelikož dokázala získávat více odražených balonů. Ale šance si vypracovávat nedokázala. Avšak ani viktoriáni nebyli nebezpeční. Sice měli náznaky po brejcích, ale vždy tomu něco chybělo.

Změnu nepřinesl ani příchod Chorého v 60. minutě a přechod na formaci 4-4-2. Právě naopak. Slavia díky převaze ve středu pole mohla ještě lépe kontrolovat tempo zápasu. Přesto si viktoriáni vypracovali poslední šanci, která měla utkání zremizovat. Po centru zprava se k voleji na malém vápně dostal Jakub Brabec, bohužel měli slávisté opět štěstí a plzeňský kapitán trefil na čáře stojícího Frydrycha.

Vyrovnaný zápas tak „sešívaní“ zvládli a troufám si říct, že teď již jsou k titulu hodně blízko. Sice zbývá plno zápasů, ale nevím, co by se muselo stát, aby druhé prvenství v řadě nezískali. Ale i přes prohru a zřejmě také ztrátu šance na titul musím smeknout klobouk před Pavlem Vrbou a spol. S výrazně omezenějšími možnosti konkurovat současné Slavii je úctyhodné. 

Červenobílí dokázali hrát vyrovnaně s nejužší špičkou na světě, a tak i přes prohru oceňuji skvělý výkon. Hlavně mě potěšilo, že viktoriáni jsou schopní vyrovnat se ve středu hřiště téměř každému. Jen škoda nevyužitých šancí, kterých měli více než hosté. To štěstíčko, které Vrba měl v podobných velkých utkáních, tentokrát chybělo.

Titul už tedy zřejmě nedopadne, ale pořád je o co hrát – druhé místo zajistí kvalifikaci o Ligu mistrů. A na to se viktoriáni musí v tuto chvíli soustředit. Rok od roku říkám, že je to minimum, co je potřeba zvládnout a splnit tím alespoň minimální cíl. Letos sice v přímém souboji chybí Sparta, ale Mladá Boleslav nebo Jablonec mohou zlobit.