Pět největších strůjců slávistické senzace: klidná skála Souček, nahecovaný Hovorka či neskutečný Kolář

Slavia na San Siru podala neuvěřitelný týmový výkon na hranici možností a velkou pochvalu si zaslouží každý hráč na place. Všichni se vydali na sto procent, příkladnou defenzivou eliminovali zbraně slavného Interu a aktivním pojetím zlobili v ofenzivě. Fantastická remíza 1:1 je v konečném důsledku mírným zklamáním. I když šlo o velice náročný úkol, vybrali jsme pět nejlepších hráčů pražského celku. Kteří slávisté nejvíce zazářili?

TOMÁŠ SOUČEK
Správný kapitán. Kvůli Lize mistrů v létě odmítl zajímavé nabídky z nejlepších lig a po prvním duelu v nejprestižnější klubové soutěži nemůže litovat. I když nebyl tolik vidět jako jiní slávisté, tak patřil mezi nejdůležitější strůjce překvapivé remízy. Jeho úkolem ve formaci 4-1-2-1-2 bylo čistění prostoru před stopery, což se mu dařilo na jedničku.

Inter zakládá většinu útoků přes hrotovou dvojici, ale Souček pasům na Lukakia a Martíneze zamezil a Inter musel volit daleko méně nebezpečné dlouhé nákopy. I v hlavičkových soubojích čtyřiadvacetiletý reprezentant vládl – vyhrál jich celkem devět!

Dvakrát vybojoval balon, šestkrát zachytil míč a jedenáctkrát přerušil útok Interu. Neuvěřitelná defenzivní čísla! Ta navíc podpořil pečlivou prací do ofenzivy. Zklidnil hru, kromě zaváhání v úvodu nezmatkoval a řídil hru hostů. Jediná výtka, která hodně bolí? Zbytečný faul před gólem na 1:1.

NICOLAE STANCIU
Kvůli podobným zápasům do Slavie přišel a na San Siru potvrdil, jakou kvalitu má. V první půli nebyl tolik ve hře, ale příkladně pracoval do defenzivy, kde měl za úkol pokrývat jednoho ze tří středních záložníků italského velkoklubu (nejčastěji Brozoviče). Opět ukázal, že směrem dozadu opravdu neztrácí.

S přibývajícími minutami rostl a rostl. Jeho výkon vyvrcholil po brance Olayinky, když během patnácti minut dvakrát vyslal perfektní přihrávku do pokutového území, z čehož pramenily velké šance na doražení domácích. Kromě kreativního myšlení chtěl uplatnit schopnosti v soubojích jeden na jednoho, což se mu celkem dařilo – třikrát driblinkem překonal soupeře.

Stanciu se také pokusil pětkrát vystřelit, bohužel ani jeden pokus neskončil v síti. Nejblíže byl po přímém volném kopu, kdy z velké vzdálenosti minul bránu o pouhý metr. Ale v jiných situacích gólman Handanovič mohl zůstat klidný, jelikož Stanciu se trefil mezi tři tyče pouze dvakrát a v obou případech nešlo o nebezpečné pokusy. 

Negativa Rumunova výkonu? Několikrát zbytečně ztratil balon a Inter šel do brejku, což slávisty stálo hodně sil. Také se projevuje kondiční deficit ze začátku sezony, v závěru tahal nohy, což je ale po takovém běžeckém výkonu pochopitelné. 

PETER OLAYINKA

Mohl být hrdinou a zařídit výhru na slavném San Siru, nakonec jeho trefa znamenala „pouze“ remízu. Gólová střela byla paradoxně jednou z nejjednodušších situací, které během čtyřiaosmdesáti minut na hřišti řešil. Na konci 63. minuty dorazil do sítě střelu Zeleného, kterou Handanovič neudržel v rukavicích.

Možná šlo o jeho životní výkon. Nebyl tak často u míče, jak je zvyklý, ale v poslední třetině hřiště dokázal vymyslet nebezpečné akce. Dvakrát vyslal klíčovou přihrávku, jednou driblinkem přešel soupeře a dvakrát ohrozil bránu Handanoviče. Zároveň však často ztrácel, čtyřikrát vinou špatného zpracování a dvakrát jej soupeři obrali o balon.

Vše vynahradil fantastickou defenzivní prací. Spolu s Masopustem tlačil na stopery Interu, kteří tak neměli dostatek času na klidnou rozehrávku a často volili nákopy, které k ničemu nevedly. Běhání bez balonu bylo samozřejmě vysilující a Olayinka vypadal utahaně již v 60. minutě, ovšem zdání klamalo. Až do vystřídání šest minut před koncem zvládl obtěžovat beky Nerazzurri, což je obdivuhodné. Skvělý výkon.

ONDŘEJ KOLÁŘ
Dříve jeho chyby vedly k inkasovaným brankám a mezi fanoušky nepatřil mezi největší oblíbence, letos je však fantastický. Exceloval již proti Kluži a na Interu svůj výkon posunul na ještě vyšší úroveň. S klidem rozehrával, jak je jeho zvykem, a navíc předvedl výborné zákroky.

Při prvních třech střelách Interu zasahovat nemusel, ale hned ve 22. minutě zneškodnil hlavičku D’Ambrosia z malého vápna. Daleko náročnější byl zákrok na začátku druhé půle, kdy fantasticky nohama zastavil gólovou dorážku Martíneze. Parádní reflex!

Nedosáhl až na skákavou volej z kopaček Barelly ve druhé minutě nastavení, ale inkasovanou branku mu nelze vyčítat. Balon viděl až na poslední chvíli, kdy byl navíc tečován jedním ze slávistů. Naopak mu slávisté mohou děkovat za udržení remízového stavu, jelikož se minutu a půl před koncem vyznamenal fenomenálním vyražením hlavičky Lukakua. Belgický útočník se možná ocital v ofsajdu, situace byla na hraně a těžko říct, jak by rozhodl VAR v případě, že by gól opravdu padl.

DAVID HOVORKA

Do zápasu šel s velmi náročným úkolem – eliminovat Lukakua. Povedlo se mu to na výbornou. I když je výrazně menší než belgická superstar, tak dokázal pravidelně vyhrávat vzdušné souboje a neměl problémy ani na zemi. Celkem vyhrál pět vzdušných soubojů, což mluví za vše.

Po jedné vyhrané hlavičce si navíc zařval, jakoby dal gól, což krásně vystihlo jeho nasazení a motivaci. „Kdo ho viděl proti Interu hrát, tak musí snad dostat ve všech sdělovacích prostředcích tu nejvyšší možnou známku. Vyrovnal se Lukakovi, který stál Inter zhruba dva naše roční rozpočty na celý klub. Ve výkonu Davida nenajdu sebemenší chybu, až se budu dívat na video. Je to i velké zadostiučinění pro něj samotného,“ chválil ho po zápase kouč Trpišovský.

Hovorka jednou soupeři odebral balon, třikrát zachytil přihrávku a dvakrát přerušil útok Interu. Pozitivní je také fakt, že pouze dvakrát fauloval, i když jednou opravdu tvrdě skluzem a po právu viděl žlutou kartu. Výkon proti Interu je určitě jeho dosavadním vrcholem kariéry, který je jako na houpačce. Když minulé léto jako nepotřebný opouštěl Spartu na hostování do Jablonce, asi nikdo nečekal, že bude při remíze na San Siru patřit mezi nejlepší hráče zápasu…