Pešán v debatě o MS, změnách v sestavě i bublině. Kirka by do Liberce vzal!

Velmi plodnou diskusi na téma uplynulého mistrovství světa, či celkovém obrazu českého hokeje, přinesl pondělní speciál sportovního kanálu Radiožurnál. Kromě expertů rádiové stanice Františka Kuny a televizního kanálu ČT Sport Martina Procházky, přijal pozvánku do debaty taky trenér národního týmu Filip Pešán.

Po neúspěšné misi v Rize je jasné, že musí hlavní kouč české hokejové reprezentace Filip Pešán čelit mnoha otázkám. V on-line debatě na Radiožurnálu bylo pro vysvětlování prostoru dostatek. 

O NEPOVEDENÉM ZAČÁTKU TURNAJE

Na úvod diskuse odpovídal Filip Pešán hlavně na špatný vstup do šampionátu. Martin Procházka postřehl, že český tým v závěru utkání s Ruskem často střídal. Právě špatné střídání v závěru úvodního utkání vzalo českému týmu naději na bodový zisk.

Kouč národního týmu reagoval: „Domnívám se, že spousta těch kluků, co dohrávali to poslední střídání s Ruskem, mělo v nohách těžký zápas po velmi dlouhé době bez utkání, takže se možná hráči cítili trošku unavení. Chtěli vystřídat a nesmyslně opustili ledovou plochu. Ta ztráta potom v podstatě znamenala hřebík do našeho vstupu na turnaji,” řekl Pešán k prvnímu tématu debaty.

Pak přišlo na ránu sebevědomé vyjádření Jakuba Vrány před začátkem šampionátu, kdy útočník Detroitu hlásal, že český tým jede pro zlatou medaili. Mnoho odborníků, včetně experta Martina Procházky, se shodlo, že to bylo považováno za zdravé sebevědomí.

Jenomže sám hlavní kouč národního týmu už po příletu z Rigy tohle prohlášení označil za mediální masáž, kterou sebevědomí českého útočníka jen podpořilo. Na Filipa Pešána tak přistála otázka, jak vlastně tohle označení myslel.

„Já jsem samozřejmě rád, že Kuba je plný sebevědomí. Když se k nám dostávaly titulky z novin, tak Kuba nebyl jediný, kdo nás pasoval na jasného vítěze celého turnaje. Na druhou stranu, v nominaci s výsledky, předváděnou hrou a dlouhou pauzou, která nás čekala od prvního do posledního zápasu s Ruskem, kdy k prvnímu zápasu jsme nastoupili se stejným soupeřem, tak jsem měl trochu strach, jestli toho chvílemi není moc,” vysvětloval trenér. 

A pokračoval: „Věděl jsem, že přijedou jiní Rusové, že po těch sedmi dnech bez zápasu, třech dnech samotky v podstatě budeme i my trochu jiný tým na velkém hřišti. Tak jsem byl trochu nervózní z toho, jestli těch vyjádření a prohlášení po těch dnech, kdy jsme byli zavření na hotelu, není už moc. Jestli vůbec začneme tvrdou prací, protože ta je jasným předpokladem toho, aby výsledky přišly.”

Že může mít týdenní pauza vliv na mužstvo, především po fyzické stránce, s tím souhlasil taky Martin Procházka. Nicméně zůstává pravdou fakt, že tyhle těžké podmínky měli všechny týmy stejné.

Redaktor speciálu Radek Šilhan se pak zamyslel, jestli nemohlo dojít v týmu k nějakému uspokojení v době, kdy si už hráči po přípravném období vybojovali nominaci na šampionát. Tohle Pešán odmítl.

Špatný začátek turnaje podle hlavního kouče ovlivnil i druhý zápas se Švýcarskem. Zatímco pro soupeře šlo o úvodní zápas na turnaji, česká reprezentace měla druhý den po sobě velmi těžké utkání. I tohle podle něj mohlo hráče unavit, což mělo za následek poměrně mdlý výkon.

“Čekal nás hned druhý den velmi těžký soupeř, nabitý hráči z NHL a nejlepších soutěží v Evropě, ale ten jsme taky nezvládli. Takže si myslím, že nás tahle kombinace potom vrhla trochu do stresu a do křeče, ze které jsme se horko těžko vymotávali ven,” vzpomínal Pešán na druhý den šampionátu.

Navíc hráči vstřebávali těžkou porážku, která pravděpodobně taky narušila jejich spánek: „Začátek pro psychiku hráčů byl extrémně těžký, a to nás v tu chvíli čekaly další, v podstatě už zlomová utkání,” doplnil kouč k těžkému úvodu turnaje.

O NEUSTÁLÝCH ZMĚNÁCH V SESTAVĚ

Další velké téma bylo možná to nejdiskutovanější v mediálním prostoru za poslední dny. Jak reaguje na tyto časté změny samotný hokejista, odpovídal Martin Procházka.

„Pro hráče to určitě není nic příjemného. Na druhou stranu jsou to profesionálové, kteří si s tím musí poradit a musí si na to zvyknout,” řekl člen někdejší slavné Blue line.

Pak pokračoval: „Pokud vím, náš český hokej byl vždycky stavěn na tom, že byly sehrané nějaké dvojice nebo trojice, což byla vždycky pro náš hokej výhoda. Tohle mi v těch zápasech chybělo,” řekl Procházka k minulosti, kdy ještě sám oblékal reprezentační dres. 

Právě on byl členem již zmíněné kladenské Blue line (Patera – Procházka – Vejvoda), která přiváděla soupeře k zoufalství.

Jak František Kuna, tak i později Filip Pešán se v dalším průběhu diskuse však shodli, že časy, kdy vládla “vyčůranost” a zlaté české ručičky, je už v dnešním hokeji nenávratně pryč. 

Filip Pešán dále vysvětlil, že ačkoliv sám chtěl využit více sebraných hráčů ze svých klubů, kvůli mnoha omluvenkám z především covidových důvodů, to zkrátka tentokrát nebylo možné.

Otázky pochopitelně padly i na elitní hráče z NHL, kteří měli na šampionátu plnit roli střelců. 

První útok však českému týmu nefungoval stoprocentně, což mělo za následek další změny formací. Pešán řekl, že všichni tito hráči plní ve svých klubech role elitních hráčů, což není v jednom týmu vůbec lehké do formací naskládat. 

“Kubalík, Vrána a Zadina, všichni jsou to elitní střelci, a téměř nikdy se nemůžou tito hráči sejít v jedné lajně. Proto jsme je chtěli rozdělit do třech formací, což už je potom samozřejmě složitější na koučování,” poznamenal k častým změnám v sestavě. 

Ať trenéři dělali cokoliv, nemohli zkrátka na turnaji najít ideální složení formací, které by fungovalo podle představ.

“Já hlavně musím říct, že zaslouží absolutorium všichni hráči, kteří z NHL dojeli. Chtěl bych poděkovat, protože není jednoduché po bublině z NHL či KHL okamžitě zanechat rodiny, a letět na měsíc do další bubliny na MS,” poznamenal hlavní trenér, který za jejich přístup chtěl vyseknout těmto hráčům poklonu.

O ŠPATNÝCH OSLABENÍCH A VELKÉM KLUZIŠTI 

Jedním z dalších často skloňovaných problémů, proč národní tým v Rize neuspěl, byla špatně sehraná oslabení: „Naše oslabení opravdu nebylo dobré. My jsme odehráli spoustu přípravných utkání na úzkém hřišti, takže nám úplně nefungovaly ty automatismy při těch oslabení. Strávili jsme s kolegy asistenty spoustu času nad tím, proč nám oslabení nejdou. I to mělo v podstatě velký vliv na kombinaci sestavy ve druhé půlce turnaje,” vysvětloval Pešán.

Redaktor se následně zamyslel nad tématem širokého kluziště. Nabízí se otázka, proč česká reprezentace nesměřovala závěrečnou pasáž přípravy na kluzišti, které by mělo svými rozměry blíže k těm, na kterých se naladěné hrálo v Lotyšsku.

Filip Pešán však vysvětlil, že pražská O2 Aréna byla prakticky jediným místem, která mohla splňovat nejpřísnější pravidla pro nastavená bezpečnostní opatření. 

Ani to však nebere jako výmluvu: „Na druhou stranu si musíme uvědomit, že se s námi na tom stejném kluzišti připravovali taky Švédové, Rusové i Finové. A už vůbec se nebavím o tom, že Kanaďané a Američané přijeli na turnaj rovnou z úzkého kluziště,” je si vědom hlavní kouč, který je zároveň taky šéftrenér českého hokeje.

O ŽIVOTĚ V BUBLINĚ 

Šampionát nabídl spoustu zajímavých a překvapujících výsledků. Od samotného úvodu nebyl prakticky den, aby se nekonalo nějaké velké překvapení. I díky tomu byl letošní světový turnaj mimořádně vyrovnaný. Spoustu běžných diváků a odborníků se zamýšlelo nad tím, jak dalece má uzavřená bublina vliv na výsledky.

Taky o vyrovnaní se s nelehkými podmínkami  hovořil Filip Pešán: „Člověk si nedokáže moc představit tři dny neopustit pokoj čtyři na čtyři metry s tím, že mu ráno ťukají lidé v pláštích na dveře a dají mu igelitku do ruky, aby se nasnídal, naobědval a navečeřel. Koukat tři dny z okna… není to lehký začátek,” vzpomínal na první dny po příjezdu do Rigy.

A dodal: „Nadýchat se čerstvého vzduchu téměř nešlo. Samozřejmě jsem věděl, proč ta opatření jsou tak striktní, protože kvůli případnému Covidu by se zrušila akce za neskutečné peníze. Nicméně, nemožnost si zajít alespoň na chvíli na kávu, nebo se projít, to je těžká zkušenost pro mě,” řekl k uzavřené bublině hlavní trenér nároďáku.

Že byly podmínky v uzavřeném prostředí mimořádně drsné, o tom svědčili taky kanadští reportéři, kteří byli v dějišti šampionátu. Zažili už bublinu v Edmontonu při loňských bojích o Stanley Cup nebo MS juniorů. Nikde však nebyly omezení pro hráče tak razantní, jako v případě lotyšského Mistrovství světa.

Během diskuse ale padaly otázky i na odlehčení. Britský útočník Liam Kirk se stal coby jednotlivec rozhodně největším překvapením šampionátu. V nevýrazném výběru Velké Británie zaznamenal sedm branek, což mu stačilo na dělené první místo s kanadským střelcem Andrew Mangiapanem.

Na otázku, jestli je Liam Kirk takovým hráčem, aby mu teoreticky nabídl Filip Pešán angažmá v Liberci, odpověděl s nadsázkou, že určitě ano.

Zdroj: Český hokej, Radiožurnál