Bundesliga
Oliver Kahn: Německý bouřlivák mezi třemi tyčemi
Jeden z nejlepších brankářů v historii fotbalu. Přesně tak se zapsal do sportovních kronik Oliver Kahn. Cesta dnes již legendárního fotbalisty se přitom zpočátku nevyvíjela úplně podle představ. Díky své povaze se však dostal na vrchol a ne nadarmo se dočkal přezdívky „Titán“. Přinášíme vám životopis tohoto gólmana, který hráčům soupeřů vždy naháněl hrůzu.
V jeho začátcích provázela Kahna silná kritika
Oliver Kahn se narodil 15. června 1969 ve městě Karlsruhe. Zde také začínal dělat své první fotbalové kroky, když následoval minulost svého otce Rolfa, který právě v klubu Karlsruher působil několik let na postu středního záložníka. Postupnou cestou se přes všechny věkové kategorie dostal německý gólman do A-týmu.
Pochopitelně začínal na pozici třetího gólmana. První šanci dostal v 18. kole Bundesligy během sezony 1987/88, kdy Karlsruher musel skousnout prohru 4:0 na půdě Kolína. Kahn byl za svůj výkon silně kritizován, ale i přesto dostal šanci v dalším kole. Jenže ani tu nevyužil, když Kahnův celek padl doma 0:2 proti Brémám a opět byl tehdy dvacetiletý osmnáctiletý gólman terčem kritiky. Během sezony už si nezachytal.
Další příležitost dostal až v další sezoně a to jen díky tomu, že brankářská jednička Famulla obdržela červenou kartu a byl jí udělen trest na tři utkání. I po svém třetím zápase v dresu Karlsruheru musel Kahn snášet těžkou kritiku, neboť jeho tým prohrál 1:3, tentokráte se katem stal celek Bochum. Vypadalo to, že kariéra legendárního Olliho nebude nikterak slibná. V klubu zůstával vyloženě jen proto, že tam jiného gólmana na post náhradníka neměli.
Právě v této situaci se ukázalo, jak silnou povahu Kahn má. Nesložil se pod tíhou kritiky. Naopak na sobě ještě více začal pracovat a postupně se dostal na pozici jedničky. I díky jeho fantastickým výkonům se dokázal celek z Karlsruhe kvalifikovat do Poháru UEFA, v němž dokonce během sezony 1993/94 dokráčel až do semifinále. V té době již bylo jasné, že se tehdy pětadvacetiletý gólman bude stěhovat do většího klubu. A tak se také stalo.
Nejdražší brankář Bundesligy
V červenci 1994 se Oliver Kahn stal nejdražším brankářem v historii Bundesligy, když za částku 2 a půl milionů eur přestoupil do Bayernu Mnichov, kde již strávil zbytek své kariéry a v jehož dresu se stal nezapomenutelnou brankářskou legendou. Na začátku však měl před sebou nelehký úkol – nahradit dlouholetou oporu mezi třemi tyčemi Bavorů Raimonda Aumanna.
Nutno však podotknout, že si po přestupu do největšího německého klubu vedl Olli výtečně. Ihned se stal jedničkou a díky tomu se dočkal i toho, o čem sní každý fotbalista. V roce 1995 si poprvé zachytal za reprezentaci Německa v duelech proti Gruzii a Švýcarsku.
Na evropském šampionátu v roce 1996 ale plnil pouze roli dvojky, když kryl záda Andreasi Köpkemu, který vychytal Němcům zlato a byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. V daném roce rovněž získal ocenění pro nejlepšího světového brankáře, takže toť jen důkaz, že to Kahn neměl vůbec lehké. Po šampionátu už se však dostal do pozice reprezentační jedničky a Köpke o dva roky později ukončil reprezentační kariéru.
Z brankářské jedničky totálním vůdcem Bavorů
V sezoně 1995/96 získal Kahn s Bayernem první trofej a to po vítězství v Poháru UEFA. O rok později se dočkal i prvního zisku titulu pro vítěze Bundesligy. Fotbalová veřejnost si již začínala všímat, že Olli není úplně obyčejným brankářem. Neustále se zlepšoval a neustále předváděl zázračné zákroky, kterými držel svůj tým v těžkých momentech nad vodou.
I přesto se ale stále nacházeli fanoušci, kteří fantastického brankáře neměli rádi. Často mířili své slovní ataky především na jeho neobvyklý vzhled a agresivní, výbušné a emotivní chování během zápasů. Dočkal se tak přezdívek jako opice, gorila či buldok. Nicméně to jej nikterak neznepokojovalo. Dále dělal to, co uměl nejlépe a více neřešil. Také to pomohlo k tomu, že urážky časem ustaly a naopak získal na popularitě.
Absolutní vrchol kariéry
Mimo týmové trofeje s Bayernem začal Kahn sbírat také jedno individuální ocenění za druhým. Zkrátka dokráčel ke svému vrcholu. V letech 1999, 2001 a 2002 byl Olli dokonce vyhlášen nejlepším brankářem světa. Nicméně právě rok 1999 byl pro Bayern poměrně skličující. Aby ne, vždyť Bavoři vyhráli ligu, ligový pohár a ve finále Ligy mistrů vedli ještě před nastaveným časem 1:0 nad Manchesterem United, jenže ve třech nastavených minutách Red Devils utkání otočili a Kahn si musel na nejcennější klubovou trofej počkat až do roku 2001.
Rok 2002 se pro skvělého brankáře nesl ve znamení kapitánství. Dostal kapitánské céčko jak ve svém klubu, tak v reprezentaci. Svými výkony potvrzoval, že jej má na své levici oprávněně, ale nedokázal dotáhnout v daném roce k trofeji ani Bayern, ani Německo. Přitom minimálně s reprezentací k tomu měl velice blízko, když skvělými výkony dotáhl své spoluhráče až do finále mistrovství světa, jenže v něm nakonec Bundesmannschaft podlehl 0:2 Brazílii.
Díky výkonům na šampionátu byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, zároveň byl oceněn jakožto nejlepší brankář a nechyběl ani v nejlepší jedenáctce turnaje. Skvělá individuální sezona jej podruhé v řadě vynesla na třetí příčku v hlasování o nejlepšího hráče planety v podobě ankety Ballon d’Or, přičemž v ocenění FIFA World Player of the Year získal cenné stříbro. Dá se říci, že tento rok udělal z Kahna národního hrdinu, alespoň dočasně.
Z hrdiny psancem
Během roku 2004 v jedné z anket vyšlo, že Oliver Kahn je nejméně oblíbeným člověkem v Německu. Mohlo za to především to, že o rok dříve podvedl svou těhotnou manželku s mladou barmankou a osmdesátimilionový stát to nemohl tehdy pětatřicetiletému hráči odpustit. Problém byl také v tom, že komplikace z osobního života si Olli přenášel na hřiště a mluvilo se o něm tehdy ve spojení s bortící se berlínskou zdí.
Mimo to jej začalo zlobit zdraví. Takže krom skutečnosti, že v bráně působil nesoustředěně a dělal hrubky, měl rovněž problémy se zrakem a nebo s ohluchnutím na jedno ucho. Jeho chyby znamenaly vypadnutí Bayernu z DFB-Pokalu či Ligy mistrů, ani titul v Bundeslize jeho celek nezískal. Nutno však podotknout, že Kahn se za nic neschovával. „Tohle musím chytat bez nohou i rukou,“ prohlašoval v té době na adresu jednoho z inkasovaných gólů po vlastní chybě.
Celkově začaly panovat pochybnosti, jestli by měl Olli být nadále kapitánem Německa. Nevěrný manžel, osoba bez řidičského průkazu, o nějž přišla kvůli rychlé jízdě, nejisté výkony a rozhádanost se svým náhradníkem Jensem Lehmannem. To vše nakonec vedlo k tomu, že se Kahn po evropském šampionátu dobrovolně vzdal kapitánské pásky a předal ji Michaelu Ballackovi.
I přesto měl nadále důvěru ze strany trenéra Bayernu Rudiho Völlera. Nicméně už všem začínalo být částečně jasné, že konec jedné velké éry se postupně blíží, a že kariéra velkolepého brankáře už nebude trvat příliš dlouho. V reprezentaci Kahn postupně začal ztrácet post jedničky a na domácím mistrovství světa v roce 2006 se musel Olli smířit s rolí dvojky, když kryl záda Jensi Lehmannovi. Vše ale nesl s pokorou a necítil žádnou křivdu. Naopak své spoluhráče naplno podporoval.
Šampionát nicméně znamenal konec jeho reprezentační kariéry. V souboji o třetí místo na něm dostal šanci v bráně a díky zranění Michaela Ballacka začínal s kapitánskou páskou. Jednalo se o jeho 86. zápas v dresu Německa, přičemž to byl 49. reprezentační start v roli kapitána. Nicméně byl také posledním.
Když konec, tak jedině s trofejemi
Jak již bylo zmíněno, v Bayernu byl Kahn stále víceméně neotřesitelnou jedničkou. Stále chytal většinu utkání a tak tomu bylo až do konce jeho profesionální kariéry v roce 2008. S tou se rozloučil poměrně ve velké parádě. S mnichovským celkem ovládl Bundesligu, DFB-Pokal a Ligový pohár. Krásná tečka za jinak úctyhodnou kariérou.
Na klubové úrovni tak legendární Olli působil pouze ve dvou klubech. Za rodný Karlsruher odehrál dohromady 149 utkání. Nicméně obdivuhodná a zlatem psaná budou vždy především jeho čísla v Bayernu. V bavorském celku odehrál 632 soutěžních duelů, v nichž udržel 204 krát nulu a inkasoval 592 branek.
Vzor i po ukončení kariéry
Uplynulo již 11 let od momentu, kdy Olli pověsil rukavice na hřebík. Za tu dobu se však již dokázal angažovat ve všelijakých projektech. Za zmínku stojí založení fotbalové školy v Asii či podílení se na charitativních akcích a projektech napříč celým Německem, například Justin Rockola Association, jenž se snaží chránit děti před drogami, alkoholem a násilím.
Navíc se fotbalově i ekonomicky vzdělává, neboť by se rád stal členem vedení jednoho z bundesligových celků. Angažovat jej ke svému personálu chtělo Schalke či Kolín, jenže obě nabídky odmítl. Logicky kvůli tomu, že srdce mu bije pouze pro jeden tým a to pro Bayern. Právě tam by se však mohl podívat, respektive se o tom alespoň spekuluje.
V roce 2021 totiž bude v pozici generálního ředitele mnichovského giganta končit Karl-Heinz Rummenigge a právě Kahn by jej měl nahradit, alespoň dle Rummeniggeho slov. Co je na tom pravdy, to si ještě musíme počkat. Nicméně je tato možnost více než pravděpodobná.
-
Fotbalpřed 3 dny
O Spartu v Lize mistrů není zájem? Lístky na Atlético jdou do volného prodeje. Moc drahé, hlásí fanoušci
-
Hokejpřed 3 dny
Finská média žasnou nad Nečasem: Carolině se ho nepovedlo zbavit a on je teď nejlepší v týmu. Navíc překonal rekord
-
Chance Ligapřed 1 dnem
Dva hvězdní mladíci na odchodu ze Slavie? Zájem o ně jeví jiný ligový klub
-
Chance Ligapřed 2 dny
Všichni mi říkali, že je starý a tlustý, nepodepisuj ho. Radu od angažování útočníka odrazovali, nyní se mu odvděčuje góly