Okénko minulosti: Zdeněk Zeman se prosadil v Itálii, dělal fotbal jinak

Pražský rodák Zdeněk Zeman, komunistickým režimem ovšem zavržený, se výrazně jako trenér prosadil v zahraničí, především na lavičce italských klubů. Stal se doslova legendou, při současném angažmá u svého nejoblíbenějšího klubu Calcio Foggia 1920 nedávno oslavil 1000. zápas v zemi mistrů Evropy.

Přestože mu v těle kolovala fotbalová krev, a ne ledajaká, jeho strýcem byl Čestmír Vycpálek, ve 40. letech minulého století vynikající centrforvard Slavie Praha, který po válce odešel do Itálie a později jako trenér vedl mistrovský Juventus Turín, věnoval se Zeman více volejbalu – na velice vysoké úrovni – a plavání.

Za strýcem jezdíval na prázdniny do italského Palerma, kde jako dvaadvacetiletý student v roce 1969, po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, nelegálně zůstal.

Hledal nové uplatnění a našel ho ve fotbale. V roce 1981 začal trénovat mládež v US Palermo, pak převzal neznámou amatérskou Liscatu, s níž postoupil do třetí ligy.

Jeho kariéra se rozjela. Čím byl zvláštní? „Dělal jsem totiž fotbal jinak, než v té době bylo v Itálii zvykem,“ přiznává Zeman.

„Já studoval vysokou školu sportu v Praze, kde jsem spolupracoval s uznávaným fotbalovým metodikem docentem Milanem Navarou. I když jsem dělal obor volejbal, měl jsem díky tomu o fotbale vyšší přehled, který jsem pak využil v Itálii. Změnil jsem pohled na fotbal,“ odkrývá svou přidanou hodnotu.

Vsadil totiž na útok. „V Itálii se trenéři zaměřovali na obranný systém, známé catenaccio, já hru víc otevřel. Nasazoval tři útočníky, v obraně přešel na zónu. To byla velká výhoda, protože na to nebyli zvyklí a bylo to překvapivé,“ vysvětluje.

Pražský rodák Zdeněk Zeman, jenž v květnu oslavil 74. narozeniny, se stal v Itálii uznávanou veličinou. V místních klubech odkoučoval úctyhodných 100 zápasů.

Kdyby se přitom přidaly duely z angažmá v jiných zemích – Turecka (Fenerbahce Istanbul), Srbska (Crvena Zvezda Bělehrad) a Švýcarska (Lugano) – naskočilo by jeho skóre o další desítky.

Zdroj: Wikipedia