Okénko minulosti: Komličenko na Česko nezapomene, jeho předchůdci – cizinci bombarďáci – se loučili jinak

Budu na české angažmá vzpomínat jen v dobrém, zůstalo mi zde mnoho přátel – těmito lichotkami se ruský kanonýr Nikolaj Komličenko loučil s Mladou Boleslaví, když se dohodl na přestupu do Dynama Moskva. Zapsal se nesmazatelně do análů české ligy, s 29 zásahy vytvořil v ročníku 2018/2019 rekordní gólový zápis v její samostatné historii. Korunu krále střelců si nasadili i jiní cizinci, jejich loučení ovšem už tak vřelé nebylo.

Zářící rudou hvězdou byl ve 30. letech minulého století belgický šutér Raymond Braine. Jeho příchod do Sparty v roce 1930 z VAC Beerschot byl dosti divoký. Belgický tisk ho nařkl z profesionalismu, který byl v této zemi ještě zakázaný, v Československu se profesionální liga hrála od roku 1925.

A v novém prostředí přímo exceloval. Podílel se na zisku dvou titulů, pomohl Spartě triumfovat v roce 1935 ve Středoevropském poháru – nejprestižnější klubové soutěži té doby, korunu krále střelců si nasadil v roce 1932 (16 gólů) a 1934 (18) spolu s vicemistrem světa slávistou Jiřím Sobotkou.

Jeho odchod už tak lásky vzájemný nebyl. V roce 1937 odjel za rodiči do Antverp, ale v lednu se na přípravu nevrátil, přišla pouze zpráva, že je v nemocnici a neví se, zda se ze zdravotních potíží vůbec dostane. Ovšem pravda měla jinou podobu: vrátit se do ciziny už nechtěl, začal hrát opět za mateřský Beerschot, i když ve Spartě měl stále smlouvu na dva roky. Nakonec ho belgický svaz pomohl vykoupit.

V ročníku 2008/2009 sypal góly za Slovan Liberec chorvatský legionář Andrej Kerič, celková suma patnácti tref mu zajistila titul krále střelců. Otevírala se před ním velká kariéra. Liberecké prostředí mu bylo ovšem úzké, předčasně se upsal Spartě Praha, byl proto přeřazen do B mužstva.

Na Letné se však neprosadil, hostoval v Teplicích, jeho další stopa vedla do lucemburského F91 Dudelange, nakonec se ztratil na Maledivách.

Komličenko má nakročeno, aby i v ruské lize pálil ostrými, přestože do Mladé Boleslavi nepřišel jako hvězdný útočník, teprve v české lize se v něj vypracoval. A toho si i váží, o čemž svědčí způsob, jak se s bývalými spoluhráči rozloučil.