Okénko minulosti: Kanga patrně neodejde ze Sparty v dobrém. Nebyl sám

Přestože se situace může ještě všelijak zamotat, vypadá to, že působení gabonského legionáře Guélora Kangy ve Spartě Praha se blíží ke konci. K prodloužení smlouvy nedošlo, neboť obě strany mají o jejím obsahu odlišné představy. Tahoun mužstva patrně odejde z Letné ne zrovna v dobrém rozpoložení. Nebyl však zdaleka sám.

Stejně jako Kanga končí ve Spartě i další africký legionář Georges Manjeck z Kamerunu, jemuž rovněž dojela smlouva, na jejím prodloužení však ani jedna strana zájem neměla.

Z rudého dresu se však hodlal vysvléknout už loni v létě, kdy si na český klub stěžoval u mezinárodní fotbalové federace FIFA. Poukazoval na nevyplacené bonusy a údajně mu též vadilo, že není zaměstnancem, ale vedený jako OSVČ, což je však v českém fotbale běžná praxe. Nakonec se spory urovnaly, Mandjeck se do kádru vrátil, odchází až nyní.

Ne zrovna vřelé vzájemné vztahy si nakonec vytvořil rumunský záložník Nicolae Stanciu. Přišel do Sparty v lednu 2018 z belgického Anderlechtu Brusel za více než 100 milionů korun, čímž se stal nejdražším hráčem na českém přestupovém trhu v historii.

Po roce služeb – dařilo se mu velice obstojně – měl nabídku od egyptského zájemce s odstupným téměř 200 milionů korun. To však vedení Sparty odmítlo.

Když odjel domů na vánoční svátky, dostal úkoly na udržování kondice, ty však odmítl plnit se vzkazem, že se už na Letnou nevrátí. Nakonec přestoupil do saúdskoarabského Al Ahlí za 200 milionů korun. Nyní je vůdčí postavou letitého konkurenta rudých Slavie.

Zmíněné případy by mohly nabudit dojem, že rozpory se zahraničními hráči se týkají jen posledního období, kdy Sparta už není tím dominantem jako v minulosti. Za socialistické éry, kdy bylo zakázáno a potlačováno všechno, cizinci v československém fotbale nepůsobili. Největší rozkol se však váže do období 1. republiky.

Zářící rudou hvězdou byl ve 30. letech minulého století belgický šutér Raymond Braine. Jeho příchod do Sparty v roce 1930 z VAC Beerschot byl dosti divoký. Belgický tisk ho nařkl z profesionalismu, který byl v této zemi ještě zakázaný, v Československu se profesionální liga hrála od roku 1925.

A v novém prostředí přímo exceloval. Podílel se na zisku dvou titulů, pomohl Spartě triumfovat v roce 1935 ve Středoevropském poháru – nejprestižnější klubové soutěži té doby, korunu krále střelců si nasadil v roce 1932 (16 gólů) a 1934 (18) spolu s vicemistrem světa slávistou Jiřím Sobotkou.

Jeho odchod už tak láskyplný nebyl. V roce 1937 odjel za rodiči do Antverp, ale v lednu se na přípravu nevrátil, přišla pouze zpráva, že je v nemocnici a neví se, zda se ze zdravotních potíží vůbec dostane.

Ovšem pravda měla jinou podobu: vrátit se do ciziny už nechtěl, začal hrát opět za mateřský Beerschot, i když ve Spartě měl stále smlouvu na dva roky. Nakonec ho belgický svaz pomohl vykoupit.

Případ Kanga není ve Spartě ojedinělý. Ale podobné příběhy nedorozumění či dokonce nesvárů mohou nabídnout i jiné kluby. A nejen české.