Okénko minulosti: Hradec vs. Pardubice, premiérové i vzpomínkové východočeské derby

Ligovou společnost okrášlilo východočeské derby, nováček Hradec Králové porazil loňského novice Pardubice 2:0. Bohužel se odehrálo mimo kraj, v Mladé Boleslavi, hradecká ´lízátka´ pro nejvyšší soutěž nejsou vyhovující. Historici rozebírají, zda šlo o už třetí derby na prvoligové úrovni, nebo o premiérový zápis.

Nelze opomenout, že z hlediska statistiky šlo o třetí prvoligový souboj mezi těmito rivalskými městy. Dosud se setkaly na nejvyšší úrovni pouze jednou, před 61 lety. V ročníku 1959/1960 slavili hradečtí Votroci senzačně jediný titul, naopak Pardubice sestupovaly. Přestože ve vzájemných soubojích byly lepší – 3:1 a 0:1.

Hradec už hodně nečekaně pronikl mezi elitu a nikdo netušil, že spanilou jízdu nakonec ukončí jediným titulem v historii klubu. Proto když na podzim podlehl Pardubicím, nešlo o překvapení, natož senzaci. Šlo tehdy ale o vojenský tým Duklu, která byla založena v roce 1953 v Praze jako Tankista. A rok po sestupu v roce 1961 zanikl, vtělil se do civilního klubu VCHZ Pardubice.

Tedy derby východočeských rivalů už tu bezesporu bylo. „My vnímáme, že se v nejvyšší soutěži už utkaly zástupci obou měst, ale nešlo o náš klub,“ uvádí tiskový mluvčí FK Pardubice znalec regionu Radek Klier. „Dle našich pramenů byl klub založen v souladu s platnou legislativou v roce 2008, byť jako všude se cesty fotbalových klubů odvíjely různými směry a často se i protínaly,“ dodává.

Na jaře 1960 už jel Hradec Králové důsledně za mistrovským titulem, naopak Pardubice ztrácely, až se propadly. Výhra domácích 1:0 byla proto očekávaná. Vítězným gólem – prvním v nejvyšší soutěži – se blýskl Bohuslav Tomášek. „Je jedním z mála pamětníků, který ještě žije,“ upozorňuje tiskový mluvčí hradeckého klubu Michal Petrák.

Přitom Pardubice, které nakonec sestoupily, měly v kádru velice zajímavé hráče. Do Dukly rukovali na splnění za komunistického režimu povinné základní vojenské služby výkonnostně vyspělí hráči včetně budoucích reprezentantů. V derby pak nastoupili slovenští borci stoper Stanislav Jarábek či útočník Vojtech Masný.

I představitel Hradce Králové má v historických peripetiích jasno. „Pro nás je letošní zápas s Pardubicemi třetí prvoligový, ale uznáváme, že v mistrovské sezoně nastoupil proti nám jiný klub,“ připouští Petrák.

Na jaře – opět v exilu tentokráte v Praze na stadionu Bohemians – si východočeské derby připíše další zápis. A Pardubice mají Hradci Králové co vracet.

V období mezi světovými válkami byl nejslavnější klubovou kontinentální soutěží Středoevropský pohár, na nějž Slavia, nejúspěšnější český klub do roku 1948, stále nemohla dosáhnout. Kdežto Ferencváros se z vítězství radoval už v roce 1927, další triumf zaznamenal v roce 1937.

Následující ročník se však stal zlatým zápisem do slávistické kroniky, z korunního prince se konečně stal král. A ve finále Slavia překonala právě obhájce, maďarského soka.

Finále na dva zápasy se hrálo v obráceném pořadí než letošní duel, Slavia začínala doma. A aby si finančně více polepšila, vzdala se svého tehdejšího domova na Letné a přesunula se na Strahov. A všichni doufali, že si do odvety vytvoří dostatečný náskok. Góly ji měl zajistit především král kanonýrů Josef Bican, jenž přišel z Vídně do Prahy právě před startem soutěže.

Pozice klubů před střetem jasně připomenul spisovatel Vítězslav Houška v kultovní knize Věčná Slavia. „Úvahy vycházejí z reality: Ferencváros je nesmírně těžký soupeř, což svitne už z toho, že potřetí v posledních čtyřech letech se dostává do finále poháru; že doma každé utkání zásadně vyhrává; že je tomu šest let, co naposledy povolil v Budapešti zahraničnímu soupeři remízu,“ uvádí se v knize.

Jenže slávistická gólová mašina nejela, remíza 2:2 nevzbuzuje do odvety, kde čeká kotel se 40 tisíci diváky, velké naděje. Jenže slávisté věděli, o co se hraje. „Všichni se na utkání těšili. Nikdo se nebál soupeře ani odpovědnosti,“ líčí Houška.

„Optimismus se vznášel nad jejich hlavami. Byli prodchnuti jednotnou vůlí. Věděli, že ztratit není co. Bili se ze všech sil. Útočili od první minuty, jako kdyby hráli před svým publikem, a zcela ignorovali sebevědomí zelenobílých,“ popisuje spisovatel odhodlání hráčů v červenobílých dresech.

Slavia v Budapešti senzačně vyhrála 2:0 a dobyla konečně nejvzácnější trofej meziválečného období.

Byla to velká sláva. Zlatý zápis do kroniky. Jestliže se následovníkům podaří proniknout do luxusní společnosti Ligy mistrů, přidají další. Tentokrát však musejí smazávat manko dvou gólů.

Zdroj: FK Pardubice, FC Hradec Králové