NHL v Praze: Pro jednoho zážitek, pro druhého splněný sen. Chybějící show vynahradil hokej jako řemen

KOMENTÁŘ – O2 Aréna v Praze má za sebou další velkolepou hokejovou řežbu, ke které vzhlíželi fanoušci této kolektivní hry z celého světa. Po třech letech zavítala slavná NHL opět do Prahy a střihla si hned dva duely mezi Nashvillem Predators a San Jose Sharks. Kdo se rozhodl zažít začátek nové sezony na vlastní kůži, odcházel z domova pražské Sparty s dobrým pocitem, že viděli v srdci Evropy něco doslova unikátního.

Do ochozů největší haly v Česku zavítaly díky vysokým cenám vstupenek prakticky jen tři sorty lidí. Tou první jsou vyloženě fanoušci NHL, nezkrotně toužící vidět nejslavnější hokejovou ligu na vlastní oči.

Mezi nimi taky fanoušci jednoho ze dvou týmů (stejně jako já), pro které se tahle příležitost už opakovat nikdy v životě nemusí. A v neposlední řadě diváci, pro které ceny až ve výši 12 tisíc korun nezanechají na jejich bankovním účtu žádnou zásadní díru.

Nebylo to poprvé, a nebylo to patrně podle šéfů velkého byznysu se značkou NHL ani naposledy. Zámořská soutěž se do Prahy v dalších letech hodlá vrátit, takže pokud si trháte vlasy, že jste zaváhali, můžete své obavy hodit za hlavu.

Když se dokázala během dvou dnů hned dvakrát prakticky vyprodat hala, která pojme na hokej přes 17 tisíc diváků, to je pro NHL setsakramentsky dobrý důvod, aby se do naší republiky zase vrátila.

Nemám srovnání s žádným z předchozích těchto utkání v Praze, takže mohu ohodnotit jen to, co jsem viděl a zažil. O samotném hokeji se nedá vůbec ani diskutovat. I když si většina fanoušků musela vystačit jen s televizní obrazovkou, mohli v ní vidět prakticky úplně totožné obrázky, jako když koukají na přenos ze Severní Ameriky.

Rychlý svižný hokej na úzkém kluzišti v podání těch skutečně nejlepších hokejistů planety. Silové sportovce, trénované na hraně lidských možností, které narozdíl od zbytku hráčů na světě téměř nejde odstavit od puku. Rychlá zakončení, smrtící protiútoky a důraz do brankoviště, který na českých stadionech vidíme jen během nejvypjatějších zápasů play-off.

Stručně řečeno, hokej jako řemen. Bez ohledu na to, že kvůli úplnému začátku sezony se na hokejkách nejlepších hokejistů planety sem tam vyprodukovala nějaká nepřesnost. Ostatně, hokej je hra chyb. Kdyby na ledě nebyly, žádná zábava by to nebyla, to mi věřte.

SHOW BEZ NÁPADU

Samozřejmě, na každé dokonalosti se dá najít vždycky nějaká kaňka. Během 7. a 8. října 2022 to byla v O2 Aréně trochu slabší show, než bychom čekali. Pro životní zážitek si stačilo jen sejít pár schodů během rozbruslení k ledu, abyste mohli vidět své miláčky z blízka, jako nikdy předtím a ve většině případů taky jako nikdy potom.

Načesaného Matta Duchana bez helmy, který si jen tak pohazuje puk po hokejce, jednoho z nejlepších obránců planety Romana Josiho nebo miláčka místního publika Tomáše Hertla, který se velkým obloukem vrátil tam, kde s velkým hokejem před lety začínal, aby ukázal to, co se za mořem naučil a umí ve svých nejlepších hokejových letech. I rozbruslení v tomto případě funguje dokonale. Těšíte se na hokej, který za pár minut začne, ještě o 200 % víc. 

Než se hodí puk na led, čekáte v posledních okamžicích elektrizující atmosféru. Nástup hráčů NHL na led, který vám do konce života utkví v paměti. Právě tady ale došlo i k lehkému zklamání. Pokud sledujete NHL v televizi už pár minut před vhozením kotouče do hry, závidíte tu velkolepou show lidem z druhého konce planety. Proto, když přijede NHL za vámi, čekáte něco podobného.

Ale natěšení fanoušci v O2 Aréně se nedočkali žádných kouzelných světelných efektů, ani dnes už na tyto poměry prostého video-mappingu na ledě. Nechyběly sice hymny, ale to už je v zápasech NHL tak nějak absolutní samozřejmost. Představení hráčů “start six” taky trochu splynulo, takže než vlastně pořádná show začala, tak zase rychle skončila. Rozsvítila se světla a šlo se do hry.

ATMOSFÉRA (TÉMĚŘ) JAKO V NHL

Mnoho diváků v televizi kroutilo hlavou, že je v ochozech během utkání docela ticho. Bylo, ale vlastně podle očekávání. V NHL to bývá tak nějak tradicí, že se křičí a skáče jen u gólů nebo při mimořádných okamžicích během hry. Ona ta komorní atmosféra ale nebyla daná tím, že takhle to na zápasech NHL prostě chodí. 

Spoustu diváků přišlo na hokej v převleku nestranného pozorovatele, který si přišel užít jen dobrý hokej. Myslím si, že za to ani nemůže cena vstupenek, že by se na NHL v Praze dostali jen papaláši nebo lidé, kteří nevědí co s penězi. Opravdové tábory (jakožto kotle, které z Evropy známe) seděly za brankami a tvořily je zámořští fanoušci či příbuzní, kteří se do Česka se svými hráči dostali. Zbytek fanoušků byl rozházený po celé aréně.

Občas nějaká snaha vytvořit organizované fandění vznikla, ale po chvíli byla zase pryč. Fandění bylo zkrátka takové, jaké se dalo čekat. I tam se podle mně mohla víc zapojit produkce O2 Arény, pokusit se rozvířit dav, udělat zmíněnou show. Místy jsem i viděl, že by se lidé zapojili více a rádi. Ale nebyly tam skupinky fandů pospolu, aby strhly dav. Bylo to NHL, ne nároďák. Atmosféra na takovém svátečním utkání se dělá těžko. 

I v NHL nechodí diváci jen čistě na hokej, ale i na show, která na utkání chyběla. Víc se od toho asi opravdu čekat nedalo. Nezměnil na tom nic ani Tomáš Hertl, jenž se prosadil nakonec jen jednou. Hokejově navíc měli Žraloci ze hry po obě utkání o něco méně, takže spokojenější byla menšinová skupina fanoušků Nashvillu. Proto, když už přišla na řadu alespoň mexická vlna, všichni si ji dosyta užili.

A tak fanoušci skutečně mohli omdlévat maximálně z toho, co viděli na ledě. Samotní hráči jim nabídli skutečně autentický zážitek, se vším všudy. Mohli jsme na vlastní oči vidět, jak se prezentují na ledě s kyselýma grimasama ve tváři, když ztroskotají na protějším gólmanovi. Poštuchovačky, šarvátky, plivance na střídačce. Všechno, co je běžně vidět skrz televizní obrazovky, v O2 Aréně bylo.

Spokojenější byli nakonec hokejisté a fanoušci Predators, kteří zvítězili v obou utkáních. Ta se hrála o vítězství a důležité body do tabulky, takže na nějakou exhibiční přestřelku budete muset patrně zamířit jinam. Pokud totiž například Nashville vedl, dělal přesně to, co dělá i za mořem, když potřebuje dotáhnout utkání do vítězného konce. Nemusí to být na oko to nejhezčí, ale je to to nejúčinnější, o čemž se hokejisté San Jose přesvědčili.

Suma sumárum – stalo to za to? Bez debat ano! Pokud budete příště přemýšlet, jestli si na takový zápas našetřit třeba v pokladničce, oplatí se to. Tím tuplem, jako v mém případě, kdy chcete vidět svůj oblíbený tým. Tímto celý zážitek ještě znásobíte, protože si po skončení zápasu uvědomíte, že další váš osobní level v kategorii NHL, je už jedině na kanadsko-americké půdě.

Zdroj: NHL v Praze