Neustálé změny v sestavě, hráči na jiných postech, přesto výhry. V čem je kouzlo Trpišovského Slavie?

Téměř každý fanoušek Slavie, když se občas podívá na sestavu svého týmu, pomyslí si: ‚Co to sakra je?‘. Jenže sešívaní příznivci už se naučili Jindřichu Trpišovskému věřit, protože on moc dobře ví, co dělá. A ukázal to znovu s LASKem Linz.

„Nemohli jsme počítat s dvanácti hráči užšího kádru, ještě dopoledne vypadli dva hráči, kteří měli hrát. Co mělo ruce, nohy a plíce muselo jít do zápasu,“ vysvětloval na tiskové konferenci Trpišovský. Že byste zaznamenali před zápasem nějaké vymlouvání a stěžování? Ani náhodou.

Až to skoro vypadá, že realizační tým Slavie se vyžívá v momentech, kdy musí hodně experimentovat a skládat sestavu z toho, co zbylo. Tak to vypadalo i proti LASKu.

Na beku se po měsíci objevil Plavšič, na stopera se zatáhl Holeš, poprvé v základu se na své nové pozici objevil Talovjerov. Na pravém křídle zase nastoupil teprve 16letý Adam Pudil.

Když fanoušci Slavie tuto sestavu před zápasem viděli, spousta z nich byla velice šokována. A představte si, jak museli být šokováni skauti LASKu. Jenže Trpišovskému to zase vyšlo. Jako už poněkolikáté.

Slavia oproti derby udělala v základní sestavě 5 změn. Tři hráči nastoupili na neobvyklých pozicích. Že by to však bylo znát na týmové souhře? Nikoliv. Sešívaní předvedli skvělý výkon a vyhráli 4:1, s lepší produktivitou mohli dát klidně další 3-4 góly. Jak je to možné?

Herní systém

Všichni hráči ve Slavii jsou takticky na obrovské úrovni. Tomu napomáhá Trpišovského video, které někdy zabere i pár hodin. Každý hráč ale následně ví, jak se na které pozici chovat a co v které situaci dělat. Trenéři si tak můžou přehazovat s hráči, jak chtějí a s trochou nadsázky by mohli zvládnout zápas i kdyby otočili sestavu vzhůru nohama.

Další klíčový bod je fungující systém. Každý hráč ve Slavii je nesmírně kvalitní fotbalista a prostě jen hraje fotbal, pouze na jiné pozici. Jenže v Trpišovského systému přesně ví, jak se chovat. Například proti LASKu bylo názorně vidět, s jakým plánem Slavia vstupuje do zápasu.

Na pravé straně podržela míč, LASK vytáhl vysoký presink a až nepochopitelně se posunuli takřka všichni hráče k těžišti hry. Ve chvíli, kdy se některý slávista dostal k míči čelem k bráně Linzu, okamžitě otočil míč na levou stranu, kde téměř pokaždé číhal úplně volný Plavšič a uháněl do brejku.

Takto Slavia zlobila v prvním poločase několikrát. Po inkasovaném gólu ve druhém poločase trochu vypadla z role a nevěděla, jak se do soupeře dostat. A tak se jednoduše vrátila k tomu, co měla v předzápasové přípravě. Samek z těžiště na pravé straně otevřel na levé straně volného Plavšiče, který posunul Teclovi, jehož vyražený centr zakončil Traoré.

V neposlední řadě je nesmírně důležitý faktor týmovosti. Ze Slavie srší, jaký je to tým, jaká je v kabině zdravá atmosféra a nakazí to všechny hráče, kteří přijdou. Holeš místo svého oblíbeného středu zálohy musí na stopera, kde bude chytat náběhy soupeřů, ale nestěžuje si a předvede jeden z nejlepších výkonů na hřišti.

To samé Plavšič, který by si proti slabšímu soupeři jistě rád zaútočil, ale musí na beka. Bez problémů se postaví na kraj obrany, podporuje útok i z této pozice a také patří k nejlepším na hřišti.

V tom je největší síla. Ve Slavii nehrají roli jména. Je jedno jestli hraje ten nebo ten, jestli má útočník na kontě 100 gólů nebo obránce 300 startů. Ve Slavii hraje systém a hráči jsou do něj jen dosazováni. A díky tomu jsou červenobílí tak dlouhodobě úspěšní. Protože se nespoléhají na individuality, které po čase odejdou, ale na tým.

Zdroj: SK Slavia Praha